Wolfgang Amadeus Mozart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

W. A. Mozart 1789

Wolfgang Amadeus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg – 5. prosince 1791, Vídeň) byl rakouský klasicistní hudební skladatel.

Obsah

1 Život
2 Dílo
- 2.1 Seznamy děl
3 Reference
4 Externí odkazy

[editovat] Život

Pamětní deska věnovaná Wolfgangu Amadeovi Mozartovi na Václavském náměstí v Olomouci. Mozart jako jedenáctiletý r. 1767 utíkal s rodiči z Vídně před černými neštovicemi a během zastávky v Olomouci zde zkomponoval 6. Symfonii F dur.

Mozart se narodil jako nejmladší ze 7 dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožil jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Anna Marie, přezdívaná Nannerl.

V dětství byl s celou rodinou na dlouhých hudebních turné po metropolích celé Evropy: tři roky trvajícím po západní Evropě: severní Německo, Nizozemí, Paříž, dále Londýn, Haag a znovu Paříž, jižní Francii a Švýcarsko. V Anglii se seznámil s Johannem Christianem Bachem, který ho učil hře na klavír, a poznal blížeji prostředí italské opery. Wolfgang a jeho sestra byli na turné představováni jako zázračné děti.

V pozdějším věku podnikl Mozart tentokrát už pouze se svým otcem studijní cesty po Itálii. Pomocí otcových známostí získával od šlechty Mozart objednávky na opery. V Itálii Mozart poznal italský hudební styl, jež byl tehdy uznáván za jediný a dokonalý, a zkomponoval dvě typicky italské opery: Mithridates, král pontský a Lucius Sulla; dále serenádu Ascanius v Albě. Během italské cesty se zhoršil Mozartův vztah k otci. Po návratu z Itálie Mozart navštívil Vídeň a Mnichov, kde se konala premiéra jeho opery Zahradnice z lásky.

Nějakou dobu strávil Mozart v rodném Salzburgu, ale brzy byl propuštěn ze služby a odjel na podzim v roce 1777 s matkou na další turné po Evropě. Projel několik německých metropolí a když se mu nepodařilo získat místo v Mannheimu, odcestoval i s matkou do Paříže. Ta se zde však nakazila tyfoidní horečkou a za 14 dní zemřela.

Mozartův rodný dům ve městě Salzburg

Do Salzburgu se Mozart vrátil v lednu 1779 na místo varhaníka. Během dvou let působení v Salzburgu zkomponoval kromě obvyklých skladeb souvisejících se službou u dvora také několik oper pro kočovné divadelní společnosti a divadlo v Mnichově. Mozart život v Salzburgu špatně snášel. Jako arcibiskupův poddaný usiloval o propuštění ze služby. Tomu arcibiskup nevyhověl, takže do Vídně Mozart uprchl illegálně.

Ve Vídni se Mozart zapojil do pokrokářských kroužků. Jeho tvorba byla součástí pokusů o vytvoření původní německé opery, tedy včetně zpívané hovorové němčiny. Německá opera měla nahradit italské umění, považované za elitářské. Tak vznikl singspiel Zaida a oceňovaná opera Únos ze serailu.

V roce 1782 se Mozart oženil s dcerou své bývalé bytné Konstancí Weberovou. To se setkalo s odporem sestry Anny a s otce Leopolda. Dovršila se tím roztržka, která vznikla již při Mozartově konfliktu s arcibiskupem Colloredem a odchodu do Vídně.

Během prvních dvou let dosáhl Mozart ve Vídni vrcholu své tvorby, což se projevilo i na jeho příjmech. Po porodu jeho prvního dítěte Raimunda, jenž však zemřel několik měsíců po narození, Mozart odjel se svou manželkou do Salzburgu, aby ji představil otci a sestře. K usmíření však nedošlo. Dva roky po narození druhého dítěte Carla Thomase, který se dožil dospělosti, porodila Konstance dalšího syna. Ten však zemřel také velmi záhy.

V roce 1785 Mozart vstoupil do vídeňské zednářské lóže Dobročinnost. Mezi lety 1786 a 1790 vznikly Mozartovy nejslavnější opery Don Giovanni a Figarova svatba, která byla zhudebněním politicky kontroversní komedie francouzského dramatika Beaumarchaise. Autorem libret byl Ital Lorenzo Da Ponte. Obě opery byly s velkým úspěchem uvedeny v Praze, čemuž byl Mozart osobně přítomen a snížilo to jeho finanční problémy.

Po návratu z Prahy byl Mozart přijat do služby u dvora, což mu zvýšilo příjmy, ale přesto se potýkal s finančními obtížemi, které musel překlenovat půjčkami. V roce 1789 podnikl tříměsíční turné po severním Německu, které nebylo příliš výtěžné.

Po smrti Josefa II. v roce 1790 jeho bratr a nástupce Leopold II. reorganizoval dvorský život, to se však Mozarta příliš nedotklo. Náročné však bylo hradit Konstancino léčení v lázních Baden. Čtyři doposud prodělané porody a nervové otřesy způsobené ztrátou 3 dětí jí značně podlomily zdraví.

V téže době Mozart získal objednávku na novou italskou operu, jejíž libreto původně odmítl Antonio Salieri, Mozartův konkurent, s názvem Così fan tutte (Takové jsou všechny). Podle romantické fabulace 19. století byl Salieri Mozartovým protivníkem, údajně na něho žárlil a záviděl mu jeho genialitu. Historická pravda je odlišná. Přestože byl Mozart bezesporu mnohem nadanější hudebník, měl Salieri větší úspěch u současníků: zastával velmi prestižní a výnosnou funkci ředitele divadla a dvorního kapelníka, protože jako Ital se těšil přízni dobové módy, která upřednostňovala Italy a italský styl opery. Za takové situace mohl spíš Mozart žárlit na svého protežovaného italského soka, zejména když byla Salierimu často dána přednost před Mozartem při objednávce nové opery pro dvůr. Přesto mezi nimi nebylo nijak silné nepřátelství.

V září roku 1790 uvedl Mozart operu Così fan tutte ve Frankfurtu nad Mohanem a podnikl další koncertní turné. Rovněž složil několik symfonií a menších komorních děl a také singspiel Kouzelná flétna, který byl proveden v periferním divadle „Na Vídeňce“ krátce před Mozartovou smrtí. Ačkoli se Kouzelná flétna na první pohled jeví jako pouhá pohádka, obsahuje řadu radikálních a zednářských motivů.

Na podzim v roce 1791 se Mozart nakazil infekční nemocí a 5. prosince zemřel. Jeho poslední dílo je Requiem. Existují spekulace, dle nichž se tvrdí, že byl otráven a jako nepohodlný odstraněn; ty však nebyly potvrzeny a naprosto nemají reálný základ.

Jistotou ovšem zůstává, že Wolfgang Amadeus Mozart je jedním z největších skladatelů klasické hudby všech dob.