Německo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Spolková republika Německo Bundesrepublik Deutschland
vlajka znak

Rozloha	357 022,9 km² (61. na světě) z toho 2,18 % vody
Počet obyvatel	82 544 000 (13. na světě, 2003)
Hustota zalidnění	231 / km²
Jazyk	němčina
Národnostní složení	{{{národnosti}}}
Náboženství	katolické, protestantské
Nejvyšší bod	Zugspitze (2962 m n. m.)
Hlavní město	Berlín
Státní zřízení	federace
Podřízené celky	{{{dělení}}}
Prezident	Horst Köhler
Kancléřka	Angela Merkelová
Hymna	Das Lied der Deutschen
Vznik	17. ledna 1871 (sjednocení městských států)
Měna	euro (EUR)
ISO 3166-1	GER
MPZ	D
Doména	.de
Telefon
Časové pásmo	UTC +1

Mapa Německa

Spolková republika Německo (SRN, do r. 1990 též nazývána „Spolková republika Německa, SRN“, „Německá spolková republika, NSR“, západní Německo) je federace 16 spolkových zemí ležící ve střední Evropě.

Německo hraničí s Nizozemskem (577 km), Belgií (167 km) a Lucemburskem (138 km) na západě, s Francií (451 km) na jihozápadě, se Švýcarskem (334 km) a Rakouskem (784 km) na jihu, s Českem (646 km) a Polskem (456 km) na východě a s Dánskem (68 km) na severu.

Ze severovýchodu má Německo přístup k Baltskému moři, ze severozápadu k Severnímu moři. Celková délka pobřeží je 2389 km.

Německo je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

[editovat] Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Německanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Po 2. světové válce bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón, sovětské, americké, britské a francouzské. Hlavní město Berlín bylo rozděleno do čtyř sektorů. Každá z okupačních mocností uskutečňovala ve své okupační zóně (a sektoru) vlastní představy, jak naložit s poraženým Německem. Území na východ od Odry a Nisy předal Sovětský svaz pod správu Polsku, což USA, Spojené království a Francie uznaly až dodatečně. Pro tento okamžik v dějinách Německa se vžil termín “nultá hodina”. Spor mezi Spojenými státy, Velkou Británií a Francií na jedné straně a Sovětským svazem na straně druhé o provedení měnové reformy ze staré říšské marky na marku novou, jež nakonec proběhla odděleně v západních okupačních zónách a zóně sovětské, urychlil vznik dvou německých států – Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky. Dne 23. května 1949 vyhlásil v západních okupačních zónách předseda Parlamentní rady Konrád Adenauer Základní zákon (Grundgesetz), který vstoupil v platnost jako ústava Spolkové republiky Německo. Aby zůstala otázka sjednocení Německa nadále otevřená, nepoužilo se termínu “ústava”. To mělo podtrhnout provizorní charakter tohoto státoprávního útvaru.

Německá demokratická republika vznikla na území sovětské okupační zóny 7. října 1949 a do roku 1960 byl jejím prezidentem Wilhelm Pieck.

Spolková republika Německo směřovala svou zahraniční politikou k integraci do západního spojeneckého a hospodářského systému. V roce 1955 získala Spolková republika Německo postavení suverénního státu a stala se členem Severoatlantické aliance (NATO) a Západoevropské unie. Některé podmínky vítězných mocností, které omezovaly německou suverenitu a vyplývaly z Pařížské smlouvy (23. října 1954), byly zrušeny až 3. října 1990.

Hospodářský rozvoj a vývoj sociálně-tržního hospodářství probíhaly v průběhu padesátých let velice úspěšně. V roce 1961 byla postavena Berlínská zeď, která se stala symbolem rozdělení Německa.

Teprve nová “východní politika” (Ostpolitik), o kterou se zasloužil spolkový ministr zahraničí a pozdější kancléř Willy Brandt (SPD), vedla koncem šedesátých let a na počátku sedmdesátých k postupnému uvolňování napětí mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou. V následujícím období se normalizovaly vztahy se zeměmi východního bloku, s Československem 11. května 1973 Pražskou smlouvou. Oba německé státy byly v roce 1973 přijaty do OSN a v roce 1974 spolu navázaly diplomatické styky. Po nástupu Michaila Gorbačova a jeho politiky “glasnosti” byl odstartován proces rozpadu východního bloku – a německo-německého sjednocení.

Smlouvou z 1. července 1990 o vytvoření měnové, hospodářské a sociální unie mezi oběma německými státy byla splněna důležitá vnitřní podmínka pro znovusjednocení Německa. Dne 3. října 1990 přistoupila Německá demokratická republika k Spolkové republice Německo (podle odstavce 23 Základního zákona). Zahraničněpolitické podmínky znovusjednocení byly vyřešeny 12. září 1990 v Moskvě na konferenci “dva plus čtyři”, na které se sešli ministři zahraničí Spojených států, Sovětského svazu, Velké Británie, Francie a obou Německých států. Na konferenci se Německo zavázalo respektovat německo-polskou hranici na Odře a Nise a od vítězných mocností obdrželo neomezenou státní suverenitu, s výjimkou vlastnictví a vývoje zbraní hromadného ničení.

Hospodářská obnova pěti nových spolkových zemí na východě Německa, které vznikly na území bývalé NDR, probíhá díky mohutné finanční pomoci západních spolkových zemí a EU.

Zahraničněpolitickou prioritou sjednoceného Německa zůstává pokračování procesu evropské integrace, spolupráce s mezinárodními organizacemi (včetně nasazení Bundeswehru při mírových misích) a snaha o stálé členství v Radě bezpečnosti OSN.

Mimo vnitropolitických problémů vyvolaných znovusjednocením se Německo potýká se stále se zvyšující nezaměstnaností, problematickým začleňováním přistěhovalců do společnosti a pravicovým extremismem. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.

[editovat] Politický systém

[editovat] Parlament

Německý parlament je dvoukomorový, skládající se z Německého spolkového sněmu (německy Deutscher Bundestag) a spolkové rady (německy Bundesrat).

[editovat] Spolkový sněm (Bundestag)

Poslanci Spolkového sněmu jsou voleni na čtyři roky ve všeobecných, bezprostředních, svobodných, rovných a tajných volbách (čl. 38 ZZ německé ústavy). Každý volič má dva hlasy, jedním volí přímo konkrétní osobnost, druhý odevzdává stranickým kandidátům (stranám), kteří jsou zvoleni podle poměrného volebního systému. Dvě stě devadesát devět poslanců v parlamentu zastoupených stran je voleno přímo a minimálně stejný počet mandátů obsadí kandidáti ze stranických kandidátek. Stávající počet poslanců je v důsledku existence tzv. převislých mandátů 603, v příštích letech se díky plánované reformě sníží. Spolkový sněm přijímá a schvaluje zákony a schvaluje rozpočet. Poslanci se účastní volby spolkového prezidenta na Spolkovém shromáždění, volí soudce ústavního soudu a hlasují o vyhlášení krizového, respektive obranného stavu (Spolková republika Německo vzhledem k svým historickým zkušenostem nepředpokládá, že by kdy nějakou zemi napadla). Pravomoci a vrchní velení armády přecházejí během krizového stavu do rukou spolkového kancléře (čl. 115a ZZ německé ústavy). Spolkový sněm dále volí spolkového kancléře a dohlíží na Spolkovou vládu a jí podřízené instituce. Předsedu Spolkového sněmu určí tajná volba. Je zvykem, že křeslo předsedy náleží nejsilnější straně, křesla místopředsedů ostatním parlamentním frakcím podle velikosti. Důležitou součástí práce poslanců je činnost ve výborech Spolkového sněmu.

[editovat] Spolková rada (Bundesrat)

Spolková rada je sbor, jehož prostřednictvím se jednotlivé země účastní spolkové zákonodárné činnosti a správy a spolurozhodují o záležitostech Evropské unie. Zasedá v ní šedesát devět členů. Jsou to jmenovaní zástupci jednotlivých zemských vlád (zpravidla ministři), jejichž pokyny jsou vázáni. Počet zástupců spolkových zemí se pohybuje mezi třemi a šesti, podle počtu obyvatel. Zástupci jednotlivých zemí musí hlasovat jednotně. Předseda Spolkové rady (Bundesratspräsident) je volen na jeden rok a zastupuje zároveň spolkového prezidenta. Spolková rada má za úkol přezkoumávat návrhy zákonů Spolkové vlády, které může doplnit, případně pozměnit. Poté je postoupí Spolkovému sněmu. Je ale třeba rozlišit návrhy zákonů, které se dotýkají finanční a správní svrchovanosti spolkových zemí, stejně jako změny ústavy, které vyžadují souhlas Spolkové rady (Zustimmungsgesetze), a ostatních předloh, při nichž má Spolková rada pouze právo vznést námitku (Einspruchsgesetze). Spolková rada má také právo zákonodárné iniciativy a spolupůsobí při volbě soudců Spolkového ústavního soudu (Bundesverfassungsgericht).

[editovat] Spolkový prezident

Spolkový prezident
Horst Köhler

Prezidenta volí Spolkové shromáždění (Bundesversammlung) na pět let a může být zvolen i na druhé funkční období (čl. 54 ZZ). Zástupcem Spolkového prezidenta je předseda Spolkové rady. Spolkový prezident zastupuje Německo navenek, uzavírá mezinárodní smlouvy, vyhlašuje a podepisuje zákony, uděluje milost. Dále má právo navrhnout volbu nového spolkové kancléře (čl. 63 ZZ), jmenuje a odvolává ho na žádost Spolkového sněmu, jmenuje a odvolává spolkové ministry na návrh kancléře, jmenuje a odvolává spolkové soudce, úředníky, důstojníky a poddůstojníky, svolává Spolkový sněm a může ho ve výjimečných případech rozpustit (čl. 68 ZZ). Může také vyhlásit stav ústavní nouze (čl. 81 ZZ). Aby jeho nařízení nabyla platnosti, musí být v naprosté většině kontrasignována spolkovým kancléřem nebo příslušným ministrem. Práci prezidenta podporuje Spolkový prezidiální úřad (Bundespräsidialamt), jehož vedoucí má právo účastnit se zasedání vlády.

[editovat] Spolková vláda

Je nejvyšším ústavním orgánem výkonné moci v Německu. Tvoří ji spolkový kancléř a v současné době třináct spolkových ministrů (čl. 62 ZZ). Spolková vláda přijímá rozhodnutí v zahraničněpolitických i vnitropolitických otázkách, má právo zákonodárné iniciativy, v přesně vymezených případech může vydávat vládní nařízení (čl. 80 ZZ). Zasedání kabinetu se kromě členů Spolkové vlády účastní i vedoucí Úřadu spolkového kancléře (Bundeskanzleramt) se svým náměstkem, vedoucí Spolkového prezidiálního úřadu, vedoucí Spolkového úřadu pro tisk (Bundespresseamt) a pověřenec vlády pro kulturu a média (Kulturstaatsminister). Směrnice pro práci kabinetu jako celku určuje spolkový kancléř (čl.65 ZZ). Ministři a ministryně vedou své resorty na vlastní odpovědnost, jsou jmenováni a mohou být kdykoli odvoláni prezidentem (na základě návrhu kancléře).

[editovat] Spolkový kancléř

Spolkový kancléř předsedá Spolkové vládě a na základě návrhu prezidenta jej volí Spolkový sněm. Pokud prezidentský kandidát nezíská potřebnou většinu, může Sněm navrhnout a zvolit vlastního kandidáta. Kancléř je volen na čtyři roky a může být odvolán Spolkovým sněmem pouze v případě tzv. “konstruktivního veta nedůvěry”. Chce-li Spolkový sněm vyjádřit nedůvěru kancléři, musí tak učinit hlasováním o novém kandidátovi, pro kterého se musí vyjádřit většina poslanců. Spolkový kancléř nemusí být členem Spolkového sněmu. Na jeho návrh jmenuje prezident ostatní členy vlády, on sám jmenuje jednoho ministra svým zástupcem, spolkovým vicekancléřem.

[editovat] Spolkový ústavní soud

Na základě své obsáhlé kompetence je Spolkový ústavní soud nejvyšším strážcem německé ústavy. Vůči všem ostatním ústavním orgánům (Spolkovému sněmu, Spolkové vládě, Spolkové radě i Spolkovému prezidentovi) je nezávislý, samostatný a má s nimi rovné postavení. V jeho kompetenci je řešení sporů ústavních orgánů (Organstreit), sporů mezi Spolkem a spolkovými zeměmi i mezi jednotlivými spolkovými zeměmi (föderaler Streit). Dále se zabývá ústavními stížnostmi občanů a obcí, kontrolou norem, zjišťuje protiústavní zaměření politických stran, kontroluje průběh voleb, projednává žalobu na spolkového prezidenta a spolkové soudce, zabývá se možným porušováním občanských práv a svobod. Spolkový ústavní soud byl zřízen zákonem z roku 1951 a sídlí v Karlsruhe. Sestává ze dvou senátů, které při rozdílných právních názorech tvoří plénum Spolkového ústavního soudu. V každém senátu zasedá osm soudců, polovinu z nich volí Spolkový sněm, druhou polovinu Spolková rada. Funkční období soudců je dvanáct let; opětovné zvolení do úřadu je nemožné. Tři členové každého senátu jsou vybíráni z řad soudců nejvyšších zemských soudů. Předsedu a místopředsedu volí střídavě Spolkový sněm a Spolková rada.

[editovat] Spolkové země (Bundesländer)

	Spolková země	Hlavní město	Rozloha (km²)	Počet obyvatel⁽²⁾
1	Země Bádensko-Württembersko (Land Baden-Württemberg)	Stuttgart	35.751,65	10.717.000
2	Svobodný stát Bavorsko (Freistaat Bayern)	Mnichov (München)	70.549,19	12.444.000
3	Země Berlín (Land Berlin)	⁽¹⁾	891,75	3.388.000
4	Země Braniborsko (Land Brandenburg)	Postupim (Potsdam)	29.477,16	2.568.000
5	Svobodné hanzovní město Brémy (Freie Hansestadt Bremen)	Brémy (Bremen)⁽¹⁾	404,23	663.000
6	Svobodné a hanzovní město Hamburk (Freie und Hansestadt Hamburg)	⁽¹⁾	755,16	1.735.000
7	Země Hesensko (Land Hessen)	Wiesbaden	21.114,72	6.098.000
8	Země Meklenbursko-Přední Pomořansko (Land Mecklenburg-Vorpommern)	Schwerin	23.174,17	1.720.000
9	Země Dolní Sasko (Land Niedersachsen)	Hanover (Hannover)	47.618,24	8.001.000
10	Země Severní Porýní-Vestfálsko (Land Nordrhein-Westfalen)	Düsseldorf	34.042,52	18.075.000
11	Země Porýní-Falc (Land Rheinland-Pfalz)	Mohuč (Mainz)	19.847,39	4.061.000
12	Země Sársko (Land Saarland)	Saarbrücken	2.568,65	1.056.000
13	Svobodný stát Sasko (Freistaat Sachsen)	Drážďany (Dresden)	18.414,82	4.296.000
14	Země Sasko-Anhaltsko (Land Sachsen-Anhalt)	Magdeburk (Magdeburg)	20.445,26	2.494.000
15	Země Šlesvicko-Holštýnsko (Land Schleswig-Holstein)	Kiel	15.763,18	2.829.000
16	Svobodný stát Durynsko (Freistaat Thüringen)	Erfurt	16.172,14	2.355.000
⁽¹⁾ Městské státy Berlín a Hamburk jsou tvořeny městy, které se jmenují stejně. K městskému státu Brémy (Bremen) patří kromě hlavního města Brém ještě přístavní město Bremerhaven. ⁽²⁾ Stav: 31. prosinec 2004 Zdroj: Německý spolkový statistický úřad (Německy)

Spolkové země se dále dělí na 438 okresů (Kreise).

Pět největších měst (Stav Prosinec 2005):

Berlín (Berlin): 3.392.400 Obyvatel
Hamburk (Hamburg): 1.738.483 Obyvatel
Mnichov (München): 1.288.307 Obyvatel
Kolín nad Rýnem (Köln): 975.907 Obyvatel
Frankfurt nad Mohanem (Frankfurt am Main): 651.087 Obyvatel

[editovat] Přírodní podmínky

Nejníže položené místo: Neuendorf bei Wilster −3,54 m n. m.
Nejvýše položené místo: Zugspitze 2962 m n. m.

[editovat] Ekonomika

HNP/obyv.: 25 050 USD (2000)
HDP: 1 794 277 mil. USD (2000)
HDP/obyv.: 21 898 USD (2000)

HDP podle sektorů (2000):

zemědělství 1,2 %
průmysl 30,1 %
služby 68,7 %

Zaměstnanost podle sektorů (1999):

zemědělství 2,8 %
průmysl 33,4 %
služby 63,8%

Využití půdy:

lesy 31 %
orná půda 35 % (z toho 4 % zevlažováno)
ostatní 34 %

[editovat] Obyvatelstvo

Němci 93,5 %
Turci 2,4 %
ostatní 6,1 %

[editovat] Kultura

[editovat] Vybrané památky (fotogalerie)

[editovat] Historické památky

Braniborská brána, (Brandenburger Tor) (Berlín)

Radnice, (Brémy)

Nová radnice, (Hannover) Dolní Sasko

Říšský Sněm, (Berlín)

[editovat] Dómy a kostely

Katedrála v Cáchách, Cáchy (Severní Porýní-Vestfálsko)	Kostel panny Marie (Frauenkirche), Drážďany (Sasko)	Katedrála v Ulmu^#, (Ulmer Münster), Ulm (Bádensko-Württembersko)	Katedrála v Kolíně nad Rýnem, Kolín nad Rýnem (Severní Porýní-Vestfálsko)
Pamětní kostel císaře Viléma (Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche), Berlín

^#Nejvyšší kostelní vež na světě. Výška 161,53 metrů.

[editovat] Technika a Kultura

Televizní věž^*, Berlín

Allianz Arena, Mnichov (Bavorsko)

Deutsches Museum (Německé muzeum), Mnichov (Bavorsko)

Museumsinsel (Ostrov muzeí), Berlín

^*Nejvyšší stavba v Německu. Výška 368 metrů.

[editovat] Krajina

Lange Anna („Dlouhá Anna“) na Helgolandu, (Šlesvicko-Holštýnsko)

Brocken v zimě (1141,1 m n.m.), (Sasko-Anhaltsko)

Kreidefelsen (Křídová Skála) na Rujáně, (Meklenbursko-Přední Pomořansko)

Zugspitze (2962 m n.m.), (Bavorsko)

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy

Oficiální instituce státu

Spolkový president (Bundespräsident Horst Köhler) - německy, anglicky, francouzsky, španělsky
Spolkový parlament (Deutscher Bundestag) - německy, anglicky, francouzsky
Spolková vláda (Die Bundesregierung) - německy, anglicky, francouzsky
Spolková rada (Bundesrat) - německy, anglicky, francouzsky
Spolkový statistický úřad (Statistiches Bundesamt Deutschland) - německy, anglicky

Oficiální informace

Oficiální německý portál (Das Deutschland-Portal) - www.deutschland.de - německy, anglicky, francouzsky, španělsky, rusky
Fakta o Německu (Tatsachen űber Deutschland) - zdroj: Spolkové ministerstvo zahraničí - německy, anglicky, francouzsky, španělsky, rusky

Další informace

Wikipedia - Deutschland - anglicky • Wikipedia - Portál Germany - anglicky
Answers – Germany - anglicky
CIA - The World Factbook - Germany - anglicky
Informace MZV ČR - Německo - česky

Internetová media

Přehled tisku – tisk on-line
Přehled televizních stanic - webové stránky televizních stanic + live vysílání
Přehled rozhlasových stanic - internetová rádia
Přehled webových kamer - webové kamery live
Mapa Německa on-line - interaktivní mapa až do měřítka 1:5000

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Německo

Německo – Deutschland – (D)
Spolkové země Německa a jejich hlavní města: Bádensko-Württembersko (Stuttgart) \| Bavorsko (Mnichov) \| Berlín \| Braniborsko (Postupim) \| Brémy \| Dolní Sasko (Hannover) \| Durynsko (Erfurt) \| Hamburk \| Hesensko (Wiesbaden) \| Meklenbursko-Přední Pomořansko (Schwerin) \| Porýní-Falc (Mohuč) \| Sársko (Saarbrücken) \| Sasko (Drážďany) \| Sasko-Anhaltsko (Magdeburk) \| Severní Porýní-Vestfálsko (Düsseldorf) \| Šlesvicko-Holštýnsko (Kiel)

Německo – Deutschland – (D)