Dynastie Přemyslovců
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dynastie Přemyslovců byla původní českou knížecí a královskou dynastií ("odnepaměti" do 4. srpna 1306), králové polští (1300–1306) a uherští (1301–1305). Ve vedlejší opavské linii Přemyslovci vymřeli roku 1521.
Obsah |
[editovat] Původ, období vlády a charakteristika
Podle tradice, zachycené na přelomu 11. a 12. století v Kosmově Kronice Čechů, byli zakladateli rodu Přemyslovců Krokova dcera Libuše z kmene Čechů a její manžel Přemysl Oráč z kmene Lemuzů. Jejich následníky měli být dle pověstí Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Hostivítovým synem měl být historicky doložený Bořivoj I.
Přemyslovci v Čechách vládli nejméně 434 let, na trůně se jich vystřídalo nejspíš 31, z toho sedm králů (od roku 1212 dědičný titul). V 11. století rozšířili svou moc také na Moravu, kde vládla jejich moravská větev údělných knížat olomouckých, brněnských a znojemských.
Podle kosterních pozůstatků víme, že přemyslovská knížata měřila mezi 170-190 centimetry, králové necelých 170 (což byla v té době lehce nadprůměrná výška). Svalové úpony prozrazují záměrný tělesný trénink s mečem. Zuby mají králové drobné; horní řada přesahuje poněkud dolní (předkus). Svalové úpony jsou na lebce utvořeny jenom málo; řada znaků, která charakterizuje typicky mužské lebky, chybí. Přemyslovci, i když se mohli chlubit svalnatou atletickou postavou, nebyli žádní mohutní válečníci. Jejich rysy a utváření těla se vyznačovalo půvabem skoro ženským. To platí hlavně o obličeji. Pleť měli snědou, vlasy a vousy hnědé nebo kaštanové.
Královská linie rodu, k němuž se váží počátky české státnosti, skončila zavražděním Václava III. 4. srpna 1306. Do tří týdnů měla země nového krále, ale až po čtyřech letech nastoupila na trůn nová dynastie, Lucemburkové.
[editovat] Kontroverzní teorie
Vladimír Karbusický přináší ve své knize Báje, mýty, dějiny: nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury (Mladá Fronta, Praha, 1995) smělou teorii, že jména dvanácti bájných knížat, potomků Přemysla a Libuše, nejsou jména, ale díky písařské koruptele za jména považovaný úryvek textu – jmenovitě do Kosmových dob dochovaný úryvek z poselství předpřemyslovských Čechů k Frankům v 9. století. Text podle Karbusického zněl (volně přepsáno): Zastav své kroky (crocco' kazi) – oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně – (Thetka – srovnej s Teuton a dřívějšími tvary toho slova) a radši přemýšlej (lubo' premysl), nezamýšlím na tebe vojnu ani zla (nezamysl mnata voyn unizla), kříži my se neklaníme, hosty vítáme (kresomysl neklan gostivit).
Je však možné, že Karbusickým zmíněný výklad byl ve skutečnosti vyjádřením rodového přemyslovského motta – klíče, dle nějž byla pojmenovávána pohanská přemyslovská knížata. Byla tím zachována duchovní kontinuita rodu s přesahem, překračujícím pozemský život vládnoucího knížete. Až čas vlády knížete Václava znamenal naprostou kvalitativní duchovní změnu jeho kulturním a mučednickým křesťanstvím.
[editovat] Seznam vládnoucích Přemyslovců
- Bořivoj I.
- Spytihněv I.
- Vratislav I.
- Václav (Svatý)
- Boleslav I. Ukrutný
- Boleslav II.
- Boleslav III.
- Vladivoj? (jeho zařazení k Přemyslovcům není zcela vyjasněné)
- Jaromír
- Oldřich
- Břetislav I.
- Spytihněv II.
- Vratislav II.
- Konrád I. Brněnský
- Břetislav II.
- Bořivoj II.
- Svatopluk Olomoucký
- Vladislav I.
- Soběslav I.
- Vladislav II.
- Bedřich
- Soběslav II.
- Konrád II. Ota
- Václav II. (kníže)
- Jindřich Břetislav
- Vladislav Jindřich
- Přemysl Otakar I.
- Václav I.
- Přemysl Otakar II.
- Václav II.
- Václav III.
[editovat] Přemyslovští vládci (tučně) a někteří potomci
- Bořivoj I.
[editovat] Přemyslovci-Lucemburkové-Jagellonci-Habsburkové
- Jan Lucemburský+Eliška Přemyslovna
- Karel IV.
- Václav IV.
- Zikmund Lucemburský
- Alžběta Lucemburská+Albrecht II. Habsburský
- Ladislav Pohrobek
- Alžběta Habsburská+Kazimír IV. Jagellonský
- Vladislav Jagellonský
- Ludvík Jagellonský
- Anna Jagellonská+Ferdinand I. Habsburský
- Vladislav Jagellonský
- Alžběta Lucemburská+Albrecht II. Habsburský
- Karel IV.
