Jindřich Břetislav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jindřich Břetislav (? – 15. června 1197, Cheb) byl český kníže (1193–1197) a biskup pražský (1182–1197) z dynastie Přemyslovců. Syn knížete Jindřicha, bratra krále Vladislava II., matka není známa. Po návratu z univerzity v Paříži zvolen 25. března 1182 biskupem pražským, v Mohuči byl svěcen 23. května.

Obsah 1 Počátek boje o moc 2 Český biskup říšským knížetem 3 Upevnění závislosti na Fridrichu Barbarosovi 4 Jindřich Břetislav českým knížetem 5 Konec vlády 6 Reference

[editovat] Počátek boje o moc

U Jindřicha Břetislava byl již v mládí velmi ctižádostivý muž. V biskupském úřadě se snažil zlikvidovat duchovní podřízenost moci světské a vybírání daní od duchovních. Roku 1186 se vystupňovaly jeho rozpory s příbuznými a vydal klatbu na svého bratrance Děpolta II., který spravoval území na Chrudimsku, Čáslavsku a Vraclavsku. Kníže Bedřich Děpolta bránil, ale biskup se odvážil s výhružkami i na něho.

[editovat] Český biskup říšským knížetem

Na počátku roku 1187 odjíždí Jindřich Břetislav za císařem Fridrichem Barbarosou se stížností proti knížeti. Fridrich odkládá rozhodnutí na jednání říšského sněmu do Řezna. Bedřich sám se jednání neúčastní, jen vzkazuje, že Jindřich neměl právo si na svého knížete stěžovat. To německé duchovenstvo a císař považují za urážku a Jindřich Břetislav získává 5. března 1187 zlatou bulu, v níž je prohlášen říšským knížetem na českém panovníkovi nezávislým.

[editovat] Upevnění závislosti na Fridrichu Barbarosovi

Když umírá u Neapole 9. září 1191 Bedřichův následník Konrád II. Ota, stojí Jindřich Břetislav v boji o trůn proti dosazenému Václavu II. na straně mladého Přemysla Otakara I. V lednu 1192 je vyslán znovu za císařem (po smrti Fridricha Barbarosy na Kypru je jím Jindřich VI.), aby český trůn vyprosil pro Přemysla Otakara. Za slíbenou úplatu 6 000 hřiven stříbra císař svolil, zbavil Václava českého trůnu a knížetem provolal Přemysla.

Nový kníže se zdráhá úplatu Jindřichu VI. platit. V nepříjemné situaci se chtěl biskup vyhnout potížím poutí do Santiaga de Compostella, ale císař jeho průvod v Německu zastavil a přinutil vrátit se do Čech. Když je do podzimu 1192 zaplacena jen část úplatku, musel se dát Jindřich Břetislav císaři do zástavy, střídavě pobýval na císařském dvoře a na císařském hradu v Chebu. Přemysl Otakar I. pro osvobození svého biskupa nic neudělal.

[editovat] Jindřich Břetislav českým knížetem

Nakonec se císař s Jindřichem Břetislavem dohodl, že mladého knížete zbaví trůnu a v červnu 1193 propůjčil hodnost českého knížete biskupovi Jindřichu Břetislavovi. Ten pak se v srpnu 1193 vypravil do Čech. Zde je uvítán s nelibostí, Přemysl proti němu táhne s vojskem. V rozhodující chvíli se však od neho odvrátila šlechta a u Zdic přeběhla k Jindřichovu průvodu. Přemysl podporován pražskými měšťany se v Praze opevnil a statečně se bránil takřka do vánoc, kdy kvůli vlastní bezpečnosti utíká do ciziny.

Jindřich Břetislav upevňuje svoji moc. Posledního protivníka, moravského markraběte Vladislava Jindřicha, vzal s sebou do Prahy po vojenském tažení na Moravu v létě 1194. Nyní soustředil ve své osobě veškerou moc v zemi, kterou mu ovšem dal německý císař… Poslušen císařovým rozkazům táhne jako přisluhovač cizí moci proti míšešňskému markraběti Albrechtovi. České vojsko tam loupí a drancuje, za což se biskup musí dělat později veřejné pokání.

[editovat] Konec vlády

6. prosince 1195 vyhlásil Jindřich VI. další křížovou výpravu, v níž Jindřich Břetislav slíbil účast. Vzhledem k nepokojům v Neapolsku se výprava zdržela a Jindřich Břetislav mezitím vážně onemocněl. 13. března 1197 vjel do Prahy papežský legát kardinál Petr z Kapue. Jeho úkolem bylo získat podporu pro křížovou výpravu a napravit poměry mezi českým duchovenstvem. Čeští kněží museli obnovit slib čistoty, zdrženlivosti ve styku s ženami. V té době se už Jindřichu Břetislavovi přitížilo a toho chtěl využít Přemysl Otakar I. k znovuzískání trůnu, jeho vojsko bylo vyhnáno brněnským knížetem Spytihněvem. Kníže se nechal přenést do klidnějšího Chebu, kde 15. června 1197 zemřel. Byl pohřben v klášteře v Doksanech, kde byly prelátkami jeho sestry.

[editovat] Reference

F. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě 1. díl, 10. vyd., Praha 1936
F. Čapka, Dějiny zemí Koruny české v datech, Praha 1999, ISBN 80-7277-000-4
P. Hora, Toulky českou minulostí 1. díl, Praha 1985, 24-052-85