Kosmas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kosmas

Kosmas (asi 1045 – 21. říjen 1125) byl český kronikář a kněz, jenž bývá považován za prvního českého dějepisce.

O jeho životě se ví pouze to, co o sobě napsal v Kronice české. Své rozsáhlé vzdělání nabyl v Praze, v Lutychu a zřejmě i v několika školách ve Francii. Na svou dobu byl poměrně zcestovalý (Itálie, Uhry, Německo). Byl ženatý s Božetěchou (zemřela 23. ledna 1117) a určitě měl jednoho syna Jindřicha.

od r. 1074 studia v cizině
od r. 1090 člen pražské kapituly
11. června 1099 vysvěcen v Ostřihomi na kněze
od r. 1119 začíná psát Kroniku českou
od r. 1120 děkan pražské kapituly

[editovat] Chronica Boemorum

Chronica Boemorum je naší nejstarší dochovanou kronikou. Název znamená Kronika Čechů, tradičně je ale překládán jako Kronika česká. Později se též začala označovat jako Kronika Kosmova. Kosmovo dílo je nejen důležitým historickým pramenem, ale má také literární hodnotu. Kosmas rozlišuje tři druhy pramenů, ze kterých čerpal: „fabulosa senum“ (překládá se jako bájného vyprávění starců), vyprávění hodnověrných svědků a pro nejnovější část z vlastní zkušenosti. Kromě toho čerpal z letopisů svatovítské kapituly (do současnosti se nedochovaly) a z legend. Zaznamenal pověsti o původu Přemyslovců, které začaly vznikat v době první královské korunovace Vratislava I. Je zřejmé, že měl rozsáhlé znalosti z antické literatury. V kronice se nevyskytují zmínky o staroslověnských památkách. Kronika je rozdělena do tří knih, přičemž první kniha (věnována mistru Gerasiovi – začíná potopou světa a končí rokem 1038, druhá kniha (věnována Klimentovi) končí v r. 1092. Třetí kniha (věnována Šerbířovi) končí rokem 1125. První kniha obsahuje téměř výlučně pověsti. Samotné historické události obsahují druhá a třetí kniha.

Po Kosmově smrti na kroniku volně navázalo několik dalších autorů (jejich jména většinou nejsou známa), souhrně je označujeme jako Kosmovi pokračovatelé. Tato pokračování již nedosahují spolehlivosti a ani literárních kvalit Kosmovy kroniky.

Kronika se zachovala v patnácti rukopisech – Štrasburský shořel za prusko-rakouské války, dva (Drážďanský a Lipský) za druhé světové války. Nyní je 7 opisů v Čechách, další jsou v Německu, Švédsku a Rakousku. Jeden z opisů je i v Kodexu Gigas.