Václav I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příbuzenstvo
otec	Přemysl Otakar I.
matka	Konstancie Uherská
manželka	Kunhuta Štaufská
syn	Přemysl Otakar II.
sestra	Anežka Česká
vnuk	Václav II.

Václav I. (1205 – 23. září 1253), zvaný též Jednooký, byl čtvrtý český král z rodu Přemyslovců, druhý syn Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Jeho sestrou byla Anežka Přemyslovna, později Svatá Anežka Česká, bratrem markrabě moravský Přemysl.

Otec pro Václava získal právo nastupnictví v roce 1216 a korunován byl v roce 1228, ještě za vlády svého otce jako „mladší král“. Samostatně, i když pod silným vlivem své matky a sestry, začal vládnout po otcově smrti v roce 1230. Jedinou ženou Václava I. byla dcera římského krále Filipa Švábského Kunhuta Štaufská, se kterou byl zasnouben už ve svých dvou a jejích snad sedmi letech a se kterou měl pět dětí.

Obsah

1 Jednooký král
2 Babenberské dědictví
3 Potomci
4 Externí odkazy
5 Královská města (pravděpodobně) založená během vlády Václava I.
- 5.1 Čechy
- 5.2 Morava

[editovat] Jednooký král

Václav I. si liboval v zábavách, hlavně v lovech zvěře a při jednom z nich přišel o levé oko. V jeho době do Čech přichází gotický životní styl, rytířská kultura, turnaje, šíří se obliba dvorské poezie a zpěvů. Jeho vláda je spojována s upevněním české státnosti, zvětšením českého vlivu v Evropě, vzestupem české šlechty, výstavbou a rozvojem měst, obchodu a řemesel.

Václav roku 1230 vtrhl do Rakouska, jelikož vévoda Bedřich II. Bojovný zapudil svou manželku Žofii, sestru uherské královny, přičemž Václavova matka také pocházela z Uher. Bedřich následujícího roku využil rozporu mezi Václavem a jeho bratrem, moravským markrabím Přemyslem, a v červenci 1231 vtrhl na Moravu a obsadil hrad Bítov. Rakouský vévoda ale onemocněl a odtáhl zpět do své země. Václav dobyl Brno a donutil bratra k poslušnosti. Císař Fridrich II. uvrhl Bedřicha Bojovného do říšské klatby (1236) a pověřil Václava vedením války s ním. Český král se zmocnil Dolních Rakous i Vídně, diplomacie říšských knížat, obávajících se toho, že by císař ziskem Rakous příliš posílil svou moc, vedla ovšem k usmíření Václava s Bedřichem, který zaslíbil svou neteř Gertrudu Václavovu synovi Vladislavovi a jako věno odevzdal pod českou správu území Rakous severně od Dunaje.

V letech 1233 a znovu 1237 se Václav I. dostal do konfliktu se svým mladším bratrem , markrabětem moravským. Příčinou sporu bylo předání Břeclavska Oldřichu Korutanskému, synovi nejstarší Václavovy sestry Jitky (Judity). Václav s početným vojskem přitáhl na Moravu a Přemysl uprchl do Uher ke králi Bélovi IV. Přičiněním Bély a královny vdovy Konstancie se bratři smířili a Přemyslova vláda na Moravě byla omezena jen na Olomoucko a Opavsko.

Václav I. se značnou měrou zasloužil o odražení mongolského (tatarského) vpádu do střední Evropy a značné ušetření českých zemí před Tatary. Opevnil pohraniční hory a vytáhl na pomoc knížeti Jindřichovi II. Vratislavskému. Jindřich ovšem nemohl čekat, 9. dubna 1241 svedl bitvu u Lehnice, ve které zemřel. Tehdy voj nájezdníků protáhl Moravou, kterou poplenil, a ze Slezska došel do Uher. Václav se spojenci z Německa koncem roku, když zamrzlý Dunaj dovolil Tatarům přejít na druhý břeh, s nimi svedl bitvu, v níž zabránil postupu Tatarů vedeným chánem Bátú k Vídni, čímž velmi vzrostla jeho prestiž. Zanedlouho potom chán zemřel a mongolská vojska odešla zpět na východ.

[editovat] Babenberské dědictví

Krátce poté Bedřich Bojovný neteř Gertrudu nabídl přímo císaři. Václavovi slíbil pomoc uherský král Béla IV., jemuž Bedřich odňal část území za vpádu Tatarů, a Ota Bavorský. České vojsko zůstalo nepodpořeno a poraženo, přesto se princ a moravský markrabě Vladislav roku 1246 oženil s Gertrudou Babenberskou. Bedřich brzy umírá v bitvě a brzy po něm i nový vévoda Vladislav Přemyslovec (1247, žádné zprávy nenaznačují, že jeho smrt byla nepřirozená), kterého nakonec následuje i královna Kunhuta (1248).

Václav I. k značné nelibosti české šlechty i druhorozeného syna o vliv v Rakousku postupně přichází a i jinak zanedbává vládu. Šlechtici proti Václavovi povstali v čele s královým synem Přemyslem (Otakarem II.) Válka mezi otcem a synem se vypukla naplno roku 1248 se střídavými úspěchy. Přemyslovi se podařilo opanovat celé Čechy, když Václav po neúspěšném obležení Prahy musel odejít na panství svého spojence Boreše z Rýzmburka. Ale po vítězství u Mostu se obratnou politikou podařilo Václavovi donutit syna ke smíru. Přemysl je krátce vězněn na hradě Přimda, ale brzy se vrací jako moravský markrabě. S Václavem vystupují jednotně a babenberské dědictví jim nakonec spadlo do klína, když si rakouská šlechta zvolí za nového vévodu Přemysla (1251). Budoucí král se oženil s Markétou Babenberskou, sestrou vévody Bedřicha a vdovou po Jindřichu VII. Přemyslovci tak na příští čtvrt století ovládli rakouské země.

Václav I. Jednooký umírá 23. září 1253 na svém dvoře v Počáplích (dnešní Králův Dvůr) a je pochován v klášteře na Františku.