Soběslav II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Soběslav II. (asi 1128 – 29. leden 1180) byl český kníže (1173–1178) z dynastie Přemyslovců.

Druhorozený syn Soběslava I. odešel po smrti svého otce z Čech. Během výpravy knížete Vladislava II. na druhé křížové výpravě se snažil získat trůn, byl ale zatčen a vězněn na hradě Přimda. Roku 1150 se mu podařilo utéci a nalézt útulek na dvoře Friedricha Barbarossy. Roku 1161 obsadil Olomouc. Vladislav nedokázal Soběslava porazit a pozval ho proto do Prahy. Zde byl znovu vzat do zajetí a opět držen na hradě Přimda až do r. 1173, kdy musel být propuštěn na příkaz císaře.

Roku 1173 Vladislav II. odstoupil a vládu předal svému synovi Bedřichovi. Císař zbavil Bedřicha moci a za českého knížete určil Soběslavova bratra Oldřicha. Oldřich však neměl podporu české šlechty a brzy předal vládu Soběslavovi.

Nový kníže byl brzy ze strany Barbarossy zatažen do sporu mezi císařem a papežem. Roku 1176 přepadl Rakousko. Tím na sebe přivolal klatbu papeže. Aby císař zlepšil vztahy s papežem, sesadil roku 1178 knížete Soběslava z trůnu. Česká šlechta zvolila s císařovou podporou staronového knížete Bedřicha. Nový kníže vtáhnul na Moravu a r. 1178 se zmocnil Prahy. Když byl Bedřich císařem povolán do Švábska, pokoušel se Soběslav dobýt Pražský hrad. Po prvním vítězství v bitvě u Loděnic byl však Bedřichem poražen u Nového Města.

Soběslav II. utekl do zahraničí, kde r. 1180 zemřel a zanechal svojí ženu Elišku, dceru polského knížete Mieszka III. Manželka zůstala bezdětná.