Děpolt I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Děpolt I. (1120-25 – 14/15. srpen 1167), zakladatel rodu Děpolticů, byl druhorozený syn Vladislava I. a Richenzy z Bergu z rodu Přemyslovců, bratr Vladislava II.

Děpolt stál pevně na bratrově straně v mocenských bojích mezi potomky Soběslava I. a Vladislava I. a od bratra získal úděl ve východních Čechách. Účastnil se bitvy Vladislava II. s vojskem moravských údělníků u Vysoké na Čáslavsku. Poražený knížel odjel do říše žádat o pomoc Konráda III. a Děpolta pověřil bráněním Pražského hradu, který společně s kněžnou Gertrudou skutečně uhájil (byť hrad byl silně poškozen).

V letech 1147-8 byl Vladislav II. na křížové výpravě a Děpolta pověřil správou země, Soběslav II. se snažil situace využít, ale nakonec byl zajat a vězněn na hradě Přimda. Děpolt se zúčastnil i Vladislavova tažení do Polska, které proběhlo z vůle císaře Barbarossy, a také do Milána. Do Milána se už samotný Děpolt s vojskem vrátil ještě dvakrát.

Děpolt I. měl s manželkou Gertrudou (Sybillou), dcerou Albrechta Medvěda Braniborského, dceru Hedviku, provdanou za Fridricha von Brehna, a syna Děpolta II.