Spytihněv II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Spytihněv II. (1031 – 28. ledna 1061) byl český kníže (1055–1061) z dynastie Přemyslovců, podle Kosmy"muž velmi krásný, vlasy měl tmavší nad černou smolu, vousy dlouze splývající, tvář veselou...". Byl nejstarší syn Břetislava I. a Jitky Nordgavské, bratr Vratislava II., Konráda a Oty, kteří vládli v moravských údělech, a Jaromíra, který se později stal biskupem. Jeho ženou byla Ida Wettinská

Jako devítiletý se Spytihněv stal rukojmím v římskoněmecké říši, ale po porážce Jindřicha III. při tažení do Čechy byl vyměněn za německé pány. Ve Spytihněvových sedmnácti letech mu otec svěřil olomoucký úděle, před svou smrtí ho Břetislav povolal do Čech na knížecí stolec a Moravu rozdělil mezi další tři syny. Roku 1055 přijal od císaře Jindřicha III. Čechy v léno. Vzápětí zbavil své bratry údělných držav a podřídil Moravu přímé vládě a dle Kosmy dal všechny Němce včetně své matky ze země vyhnat (dochované prameny tomu ale odporují).

Ze Sázavského kláštera Spytihněv vypudil slovanské mnichy; roku 1057 založil litoměřickou kapitulu. Roku 1059 vrátil bratrovi Vratislavovi olomoucký úděl, aby otupil spojenectví mezi Svatou římskou říší a Uhrami poté, co se Vratislav II. oženil s Adletou Uherskou. Snaha o propůjčení královského titulu Spytihněvovi nevyšla, za poplatek získal pouze právo nosit biskupskou mitru. Za jeho vlády došlo k přestavbě rotundy sv. Víta na Pražském hradě na románskou baziliku.

Spytihněv zemřel ve třiceti letech, po šesti letech vlády. Stalo se tak 28.1. 1061 snad po bojích u Hradce nad Moravicí, pohřben je ve Svatovítské bazilice.