Mustafa Kemal Atatürk
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mustafa Kemal Atatürk (1881 Soluň – 10. listopadu 1938 Istanbul) byl turecký vojevůdce a státník, zakladatel a první prezident Turecké republiky (1923).
Obsah |
[editovat] Mládí a vojenská dráha
Když se v tehdy osmanské, dnes řecké, Soluni jako syn celníka narodil, byl pojmenován Mustafa, druhé jméno Kemal získal až ve škole. Mnohem později (1934) se ještě za svého života dočkal čestného příjmení Atatürk.
V roce 1893 uspěl v přijímacích zkouškách na vojenskou školu v Soluni a posléze pokračoval do vojenských škol v Monastiru (1895) a Istanbulu (1899). O tři roky později byl přijat na istanbulskou vojenskou akademii, kterou v roce 1905 absolvoval s velmi dobrým prospěchem v hodnosti kapitána. Již tehdy se zajímal o politické dění a angažoval se jako mladý důstojník v mladotureckém hnutí, které vyústilo v revoluci, která svrhla sultána Abdulhamida II. Za 1. světové války roku 1915 sehrál jako velitel 19. divize rozhodující úlohu při obraně poloostrova Gallipoli proti dohodovému výsadku. Jako Mustafa Kemal Paša se rázem stal národním hrdinou. To mu později umožnilo postavit se proti sultánovi, vyhlásit zrušení Osmanské říše a postavit se do čela odporu proti západním mocnostem, jenž měly v úmyslu Turecko rozdělit dle sèvreské mírové smlouvy se sultánem z roku 1920. Své vojenské nadání osvědčil, když v létě 1922 porazil řecká vojska na řece Sakarya a ubránil tak existenci Turecka v jeho dnešních hranicích.
[editovat] Modernizace nového tureckého národního státu
Po pádu Osmanské říše se jako generál stal prezidentem. Prvním jeho krokem bylo přemístění hlavního města Turecka z Istanbulu do Ankary: turecké hlavní město nemělo být vystaveno útokům cizích námořních flotil, zejména však mělo být skončeno s tradicemi a minulostí Osmánské říše. Z Ankary, která byla do té doby známá jen chovem angorských koček, se tak do roku 1960 stalo velkoměsto. (Dnes má Ankara 3,5 milionu obyvatel). V roce 1923 Mustafa Kemal vyhlásil republiku tím, že zrušil chalífát, později přikázal mužům nosit evropské klobouky místo tradičních fezů, považovaných za symbol feudalismu.
I jeho další reformy sloužily jednoznačné orientaci nové republiky na Evropu. Mustafa Kemal laicizoval a sekularizoval společnost (islám přestal být státním náboženstvím). V roce 1926 Turecko upustilo od islámského kalendáře a symbolicky tak přestoupilo ze 14. století do století dvacátého.
Roku 1928 zahájil Atatürk velkou reformu turečtiny. Místo tehdy obvyklého užívání elitní osmánštiny (silně ovlivněné perštinou a arabštinou) zavedl jako státní jazyk lidovou turečtinu; od té doby Turci také používají upravenou latinku s některými přidanými znaky. Tím také výrazně napomohl ke zvýšení gramotnosti obyvatelstva. V roce 1934 zavedl příjmení namísto titulů.
Značně se změnilo i postavení žen. Byl zrušen příkaz nosit šátek (jeho nošení bylo původně zakázáno, později byl zákaz zmírněn). Dodnes tento zákaz platí na universitách a pro státní úředníky při výkonu jejich povolání. Bylo doporučeno nosit západní šaty, především pak získaly ženy volební právo stejně jako muži, čímž Turecko o řadu let předběhlo i takové západní země jako Francii či Švýcarsko.
Během doby národního socialismu v Německu pozval do Turecka německé vědce židovského původu, kteří na universitách v Istanbulu a Ankaře našli útočiště před pronásledováním.
[editovat] Atatürk a dnešní Turecko
Mustafa Kemal Atatürk zemřel (na cirhózu jater) roku 1938 a na jeho počest mu bylo roku 1953 vybudováno v Ankaře mauzoleum. Pro Turky je Kemal velkou autoritou a je považován za otce národa (Ata-türk znamená „Otec Turků“). Dnes stojí téměř v každém městě jeho socha, jedno město v zemi se dokonce jmenuje Mustafakemal a Atatürk je zobrazen na všech bankovkách nových tureckých lir.
Kemal Atatürk nepožívá velké autority jen mezi obyvatelstvem, ale jako bývalý voják a generál zejména i v armádě, která se cítí být povinna bránit Atatürkem prosazené principy. To vedlo v minulosti k tomu, že na jedné straně se turecká armáda postavila pokusům o islamizaci státu, na druhé straně – v rámci myšlenky jednotného státu – ale i všemu, co tuto jednotu v jejích očích ohrožovalo (kurdská otázka). Vliv armády na politické dění v Turecku je dodnes neobvykle silný.
[editovat] Externí odkazy
