Marxismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Marxismus politická praxe, filosofický a ideologický směr, který založil Karl Marx a rozvinul Friedrich Engels. Základním dílem je Kapitál.

Komunismus je založen na marxistické ideologii.

Základem marxismu je historický a dialektický materialismus: třídní boj mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými. Hlavním motorem dějin je změna výrobního způsobu následkem akumulace kapitálu.

Podle Marxe se třídní rozpory neustále zvětšují, což zákonitě vede k revoluci: nejprve buržoazie nad aristokracií, v další společensko–ekonomické formaci proletariátu nad buržoazií, neboť železný zákon mzdový a rezervní armáda nezaměstnaných nevyhnutelně stlačuje mzdy na úroveň životního minima. Revoluce vede ke změně výrobního způsobu ve společenské základně, zatímco společenská nadstavba (kultura, ideologie) reaguje se zpožděním.

V ekonomii Marx vycházel z Ricardovy (1772 – 1823) pracovní teorie hodnoty, podle níž nadhodnotu, kterou dělník vyrobí, si přisvojuje kapitalista. Přitom zanedlouho poté, co vyšel I. svazek Kapitálu (1867) bylo objektivní pojetí ceny vyvráceno rakouskou školou ekonomie, když v roce 1871 Carl Menger vydal Grundsätze der Volkswirtschaftslehre (Principy ekonomie). Moderní marxisti (frankfurtská škola sociálněvědná: Max Horkheimer, Theodor Adorno, Herbert Marcuse a Jürgen Habermas) proto odlišují hegeliánského mladého Marxe s konceptem odcizení od komunistického Marxe Kapitálu.

[editovat] Následný vývoj

Současní sociálnědemokratičtí interpreti označují za strážce pravověrného marxismu po Engelsově smrti muže jménem Karl Kautsky (1854 – 1938). Revizionismus / reformismus marxismu začal, když Eduard Bernstein (1850 – 1932) na konci 90. let začal tvrdit, že pracovní teorie hodnoty je pasé. Rovněž na základě čerstvých statistických dat a své metody tvrdil, že místo aby se třídní rozpory zvětšovaly, že se ve skutečnosti zmenšují. Leví kritici Kautského tvrdí, že jeho metoda je ovšem opuštění či dokonce zrada marxismu. Lenin, Luxemburková, Liebkecht a další například poukázali na zradu původního internacionalistického programu marxistů poté, co vůdcové II. internacinály podpořili své národní státy v jatkách první světové války. Reformismus je základem dnešních socialistických (sociálně–demokratických) stran, pokud marxismus neopustily úplně ve prospěch keynesiánství či úplného opuštění ideologie marxismu (což většinou opustily).

Radikálové Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht prosazovali revoluci, ale přáli si zachovat demokracii. Byli proti jakémukoliv nacionalismu, válce a parlamentarismu – prosazovali přímou demokracii. Luxemburgová na Bernsteinovu kritiku odpověděla tím, že kapitalismus své rozpory, aby mohl pokračovat v hospodářské expansi, vyváží do kolonií, které hospodářsky vykořisťuje. Soupeření o kolonie nevyhnutelně povede k válce, které proletariát může využít k revolučnímu převzetí moci. Odtud teorie, že první světová válka byla válka o kolonie. Ve skutečnosti byly kolonie spíše ztrátový podnik, který sloužil k prestiži koloniální velmoci. Německo, které kolonií mělo relativně málo, bylo hospodářsky vyspělejší než Francie, která měla kolonií hodně. Radikálové po válce založili II a půltou internacionálu, která se však brzo sloučila s Kominternou. V komunistickém hnutí tvořili liberální intelektuální křídlo: Antonio Gramsci (1891 – 1937) či Ernesto „Che“ Guevara (1928 – 1967). Existují lidé, již tvrdí, že jejich systémové názory byly v ekonomických obrysech přibližně naplněny v Československu III. republiky (1945 – 1948). Další tvrdí, že je to nesmysl, že Gramsci jako revoluční marxista nemá nic společného se státně kapitalistickou ekonomikou tohoto období, ani období po r. 1948.

Alternativním radikalismem byl leninismus Vladimira Iljiče Lenina. K teorii a praxi tohoto revolucionáře se hlásil minulý režim ve Východním bloku, a svou ideologii oficiálně označoval jako marxismus–leninismus–stalinismus, později jen jako marxismus–leninismus. Vedle stalinismu se hlásí k Leninovi trockismus, jež tvrdí, že stalinismus, tedy „marxismus-leninismus“ byl diskreditací jak myšlenek Marxe, tak myšlenek Lenina. V zemích Východnícho bloku nebyl Lev Davidovič Trockij nikdy uznán. Ačkoli je dnes mainstramovými médii v ČR disent interpretován jako výhradní doména pravice, byli jeho součástí i trockisté. Ti byli nenáviděni právě proto, že proti minulému režimu protestovali z marxistických pozic. Byli popravováni (v Československu Záviš Kalandra v procesech s Horákovou) a zavíráni do gulagů a vězení (Petr Uhl byl např. ve vězení nejdéle ze všech disidentů po r.1968). Trockij je kritizován za to, že hovořil o nezbytnosti rudého teroru revolučních dělníků a bolševické strany, jež byl namířen proti intervenci Západních mocností a svržených bývalých vládnoucích (armád Kolčaka, Děnikina). Revoluce byla podle trockistů zvrácena Stalinovou byrokratickou kontrarevolucí ve svůj opak, teror byrokratů vůči původním členům strany a v občanské válce dezorganizované dělnické třídě – kontrarevolučním thermidorem. Tuto myšlenku vyjádřil Trockij ve své knize Zrazená revoluce. K leninismu se hlásí také maoismus, který ovšem mj. v opozici vůči myšlenkám Marxe a Lenina za revoluční třídu označuje rolníky.

[editovat] Marxistická periodizace dějin

Společensko–ekonomické formace:

1. prvobytně pospolná společnost (do 3000 př. n. l.) ~ pravěk
2. asijský výrobní způsob (od 3000 př. n. l. do 753 př. n. l.)
3. antický výrobní způsob (od 753 př. n. l. do 378 n. l.)
4. feudalismus (od 378 do 1648, v Česku do 1848) ~ středověk
5. kapitalismus (od 1648 do 1917, v Česku od 1848 do 1948) ~ novověk
6. komunismus (od 1917, v Československu od 1948) ~ nejnovější dějiny

Lenin spojil asijský výrobní způsob a antický výrobní způsob v otrokářský řád ~ starověk. Zavedl nový pojem imperialismus jako poslední stadium kapitalismu. Stalin definici imperialismu modifikoval na nejvyšší stadium kapitalismu.

[editovat] Podívejte se též

• Internacionála