Filosofie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Filosofie (řecky φιλοσοφία, složenina ze slov φιλώ (filó) miluji, objímám, líbám a σοφία (sofía) moudrost) je věda zkoumající neempirické otázky: o smyslu života, možnostech poznání, podstatě světa a vesmíru apod.
Podle své etymologie je filosofie láska k moudrosti. V antice byla filosofie souhrn veškerého vědění. V sémantickém významu je filozofie zkoumání, jak můžeme věci vědět, zda můžeme vědět něco o budoucnosti, když jediné, co známe, je minulost; co je hodnota a jak ji poznáme; co je eticky přípustné a co není. Filosofie stojí mimo empirické (reálné) vědy na jedné straně, a nekontrolované, nekritické, libovolné myšlení na druhé straně.
Běžná mluva používá pojem filozofie také pro názor.
[editovat] Hlavní filosofické disciplíny
[editovat] Teoretická filosofie (zabývající se nejobecnějšími otázkami)
- ontologie – teorie bytí
- gnozeologie neboli noetika – teorie poznání
- filozofická antropologie – zabývající se otázkou člověka
[editovat] Praktická filosofie (nauky o lidském jednání a tvořivosti)
- etika – teorie morálky
- poietika – nauka o tvořivé činnosti, zhotovování
[editovat] Ostatní
- epistemologii – filosofie vědy a vědění
- axiologie – teorie hodnoty
[editovat] Hlavní filosofické pozice
- atomismus vs. holismus
- monismus vs. dualismus a pluralismus
- materialismus vs. idealismus
- empirismus vs. racionalismus vs. iracionalismus
- historicismus, perspektivismus, psychologismus, nominalismus, pozitivismus a realismus
- hédonismus
- humanismus
- naturalismus
- pragmatismus
- novopozitivismus
- objektivismus
[editovat] Filosofové
Filosofem je člověk studovaný, logicky uvažující, zkoumající podstatu věci, doposlouchávající, a také si uvědomující, že na něm pracovaly generace předků. Že staré umí vidět nově, a nové umí podat i starým.
[editovat] Filosofie orientální
- Filosofie indická: Védy, Upanišada
- Filosofie čínská: Konfucius, Lao-c', Zhuangzi
- Filosofie japonská: Zen
[editovat] Filosofie antická
- Předsókratikové: Thalés, Anaximandros, Anaximenés, Pythagoras, Hérakleitos, Xenofanés, Parmenidés, Zenón z Eleje, Empedoklés, Anaxagorás, Leukippos z Milétu, Démokritos
- Vrcholné období: Sókratés, Platón a Aristotelés
- Helénismus: Stoicismus, Epikurejství, Skepticismus, Eklektismus
[editovat] Filosofie v raném středověku
- Východní část římské říše: Pseudodionysios
- Západní část bývalé římské říše: Boethius, Johannes Scotus Eriugena
[editovat] Filosofie středověku
- Patristika: Aurelius Augustin
- Scholastika, mystika a další: Anselm z Canterbury, Pierre Abélard, Bernard z Clairvaux, Chartreská škola, Siger Brabantský, Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Bonaventura, Roger Bacon, Eckhart z Hochheimu (též znám jako Mistr Eckhart), Jan Duns Scotus, William Occam
- Islámská filosofie: Al Kindí, Al Farábí, Avicenna, Averroes
[editovat] Filosofie renesance, reformace, baroka a osvícenství
- Renesance: Mikuláš Kusánský, Mikuláš Koperník, Giordano Bruno
- Reformace: Jan Hus, Martin Luther
- Baroko: René Descartes, Baruch Spinoza, Gottfried Leibniz, Thomas Hobbes a Isaac Newton
- Osvícenství: John Locke, George Berkeley, David Hume, a Immanuel Kant
[editovat] Filosofie romantiky a idealismus
- Gottlieb Fichte, Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling a Georg Wilhelm Friedrich Hegel
- Perspektivismus a psychologie: Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche, Søren Kierkegaard, Ladislav Klíma
- Dialektický materialismus: Karl Marx
[editovat] Fenomenologie a existencialismus
- Edmund Husserl, Martin Heidegger, Hans-Georg Gadamer
- Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Maurice Merleau-Ponty, Paul Ricoeur
- Jan Patočka
[editovat] Objektivismus
- Ayn Rand, Leonard Peikoff, David E. Kelley
[editovat] Současné filozofické směry v České republice
- Na dnešních českých univerzitách se většinou přednáší fenomenologie a existencialismus. Krom toho se na nekterých místech dobře daří i analytické filozofii (zejména Praha a Plzeň). Nezanedbatelnou roli hraje i aristotelská filozofie.
- Více podob má dnes i aristotelská filozofie:
o rehabilitaci aristotelských témat, zejména ve scholastické podobě, v rámci analytické filozofie se snaží okruh filozofů kolem prof. Stanislava Sousedíka (FF UK, KTF UK): Petr Dvořák (FF UK, CMTF UP), Tomáš Machula, Lukáš Novák, Daniel Heider (všichni TF JU), David Svoboda (KTF UK). Východiskem je dílo Tomáše Akvinského (1225-1274), J. D. Scota (1266-1308) a autorů tzv. druhé scholastiky 16.-17. století (tomismus, scotismus, jezuitská scholastika), které vykazuje mnoho styčných bodů s dnešní metafyzikou a logickou sémantikou v rámci analytické filozofie.
v linii ortodoxnější novoscholastiky, z níž nejvýznamnější je novotomismus, vycházející z Tomášova díla, píše a přednáší mimoakademičtí filozofové Jiří Fuchs, Roman Cardal a teolog Václav Wolf. Jiří Fuchs přednáší mimo akademické kruhy už z dob před listopadem 1989 v současnosti v kontaktu s Občanským institutem. Spíše než tomistická, je Fuchsova pozice suareziánská. Tato skupina se od předchozí liší menší otevřeností vůči podnětům novověké filozofie a moderní logiky.
[editovat] Filosofie jazyka
[editovat] Filosofie anglicky mluvících: pragmatická a analytická
- Bertrand Russell, George Edward Moore, Rudolf Carnap
V devatenáctém století žil filosof a ekonom John Stuart Mill. Ve dvacátém století žili filosofové Karl Popper, Paul Karl Feyerabend a Thomas Kuhn.
Názory na to, kteří z těto uvedených jsou skuteční myslitelé a kteří se snaží vyvolat zdání filosofie pomocí používání modního slovníku a nejasných výroků, se různí.
[editovat] Pravopis slova filosofie
Jazyky píšící latinkou:
- ph: de:Philosophie, en:Philosophy, fr:Philosophie, ia:Philosophia, la:Philosophia, simple:Philosophy, tl:Pilosopiya
- s: af:Filosofie, ca:Filosofia, da:Filosofi, es:Filosofía, et:Filosoofia, fi:Filosofia, fy:Filosofy, gl:Filosofía, id:Filsafat, it:Filosofia, lt:Filosofija, nl:Filosofie, no:Filosofi, pt:Filosofia, sv:Filosofi, tr:Felsefe, vo:Filosop
- z: bs:Filozofija, eo:Filozofio, hr:Filozofija, hu:Filozófia, lv:Filozofija, pl:Filozofia, ro:Filozofie, sk:Filozofia, sl:Filozofija
Jazyky nepíšící latinkou:
Podle § 99 Pravidel českého pravopisu z roku 1957 se „v latinské příponě -ismus píše jen s; rovněž tak v několika slovech humanistické tradice filosofie, gymnasium, president, presidium, universita (a v jejich odvozeninách); jen s se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108 – 113)“. Toto pravidlo bylo zrušeno v PČP 1983, kdy bylo zavedeno psaní z, avšak psaní s též povoleno. V PČP 1993 bylo z stanoveno jako jediná možnost. Závazný Pilipův dodatek se však vrátil ke stavu z roku 1983.
