Mše
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Článek ze seriálu Eucharistie |
|
|
známá též jako |
|
 |
|
| Souvislosti Ježíš Kristus |
|
|
Teologie |
|
|
Významní teologové |
|
|
Ostatní |
|
Mše či mše svatá je v římskokatolické církvi a v církvích, které se od ní oddělily, označení pro slavení eucharistie, jehož součástí je zvěstování božího slova a večeře Páně. Tyto dvě části jsou vzájemně rovnocené a užívá se pro ně i výrazu bohoslužba slova a bohoslužba oběti.
- Podrobnější informace naleznete v článku Eucharistienaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Obsah |
[editovat] Katolická mše
Podle katolického chápání není slavení eucharistie pouhou připomínkou poslední večeře Ježíše Krista s jeho učedníky, ale zpřítomněním oběti Ježíše Krista na kříži a oslavou jeho vzkříšení (proto je někdy označována též jako mešní oběť.
Označení mše je zkomolením závěrečných slov mešní liturgie, kdy jáhen vysílá shromážděný lid slovy: „Ite missa est,“ (latinsky doslova „Jděte, (jste) vysláni,“ v české liturgii překládáno jako „Jděte ve jménu Páně“).
[editovat] Bohoslužba slova
Mše začíná příchodem kněze, jáhna a dalších přisluhujících, seřazených v průvodu, k oltáři. Tento průvod je doprovázen vstupním zpěvem věřících, kteří zpívají úvodní sloku mešní písně, případěn první sloku jiné vhodné písně. Pokud se však nezpívá, přečte kněz po příchodu k oltáři vstupní antifonu, která vyjadřuje základní myšlenku daného liturgického dne. Vstupní antifona se označuje též jako Introit. Po ukončení vstupního zpěvu věřících nebo po přečtení vstupní antifony zahájí kněz vlastní mši velkým znamením kříže, ke kterrému se připojí věřící. Kněz věřící přivítá a vyzve je k provedení úkonu kajícnosti sestávajícího z tichého zamyšlení věřících nad svými poklesky, vyznání hříchů a modlitby kněze za odpuštění hříchů. Úkon kajícnosti se končí prosbou celého shromáždění, jež zpívá či recituje opakovanou prosbu Pane smiluj se či Kyrie eleison. O nedělích (mimo neděle adventní a postní), o slavnostech a svátcích následuje prastarý církevní chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu neboli Gloria, po němž kněz pronese vstupní modlitbu obsahující hlavní prosbu daného liturgického dne. Tato modlitba se označuje též jako kolekta.
Poté následují čtení z Písma svatého. Ve všední den je to jen jedno čtení buď ze Strarého, nebo Nového zákona, po něm následuje žalm, jež je odpovědí věřících na vyslechnuté čtení a proto úzce souvisí s tématem tohoto čtení. žalm by se měl zpívat. Není-li to možné, recituje se. Žalm by měl být responsoriální, tedy věřící by měli zpívat či recitovat jeho antifonu po každé sloce. Responsoriální žalm téměř vytlačil dříve užívanou antifonu Graduále. O nedělích, slavnostech a svátcích Páně se čte druhé čtení, které je vždy z Nového zákona. Nedělní druhá čtení nesouvisí s jinými čteními mše, neboť se čtou na pokračování o jednotlivých nedělích. Vyvrcholením bohoslužby slova je Evangelium, jež je uvedeno buď alelujovým veršem (antifonou) nebo příslušnou slokou mešní písně, což je u nás obvyklé. Je-li přítomen jáhen, přečte jej. Není-li, přečte ho kněz (dříve se také evangelium zpívalo, v jiných ritech se toto zachovavá stále). Téma evangelia o nedělích a svátcích těsně souvisí s tématem prvního čtení, jež je vlastně jeho předobrazem. Kněz po slovech božích připojuje svůj výklad – krátkou homilii (kázání). Při ranní všední mši se může vynechat, nebo bývá zkrácena na jednu větu.
O nedělích a slavnostech věřící zpívají či recitují všeobecné vyznání víry Věřím neboli Krédo, a to v delší či kratší formě. Vyznání víry uzavírá bohoslužbu slova.
[editovat] Bohoslužba oběti
Bohoslužba oběti je zahájena přímluvami věřících, které obsahují prosby vycházející z myšlenek přečteného evangelia a homílie. Přímluvy nahradily dříve používanou antifonu Offertorium. Věřící také za zpěvu příslušné sloky mešní písně přinášejí obětní dary, které od nich přebírá kněz a připraví je k proměňování v tělo a krev Kristovu. Kněz si po přípravě obřadně myje ruce, což se nazývá Lavabo, a poté vyzve věřící k prosbě k Bohu za přijetí předložených darů. Přípravu darů zakončuje modlitba nad dary pronesená knězem a nazývaná téř Sekreta.
Přípravou k proměňování je Preface neboli slavnostní zpěv kněze vyjadřující radost nad významem daného liturgického dne. Preface je zakončena starozákonním zpěvem věřících Svatý, svatý, svatý… neboli Sanctus. Po něm pronáší kněz dlouhou sekvenci modliteb zvanou mešní kánon, jejímž středem je, podle víry věřících, proměnění nekvašeného chleba v tělo Kristovo a přírodního vína v krev Kristovu. Kánon obsahuje obecné prosby církve a až na drobné výjimky se nemění podle jednotlivých liturgických dob či svátků. Existuje však více kánonů, které se liší zejména rozsahem. Zvláštní kánon je pro mše pro děti, zvláštní dodatky mají mše za zemřelé či mše spojené s uzavřením manželství apod.
Po kánonu se věřící modlí modlitbu Páně, při mši doplněné rozvádějící modlitbou kněze, na niž věřící odpovídají zvoláním „... neboť tvé je království i moc i sláva na věky!“, což jee obvyký závěr modlitby Páně v jiných křesťanských církvích. Následuje prosba o pokoj a pozdravení pokoje, které si věřící vzájemně vyjadřují, většinou stisknutím ruky. Kněz poté připravuje proměněný chléb k rozdělování věřícím, ti zatím adorují tělo a krev Kristovu zpěvem Beránku Boží… neboli Agnus Dei. Adroace je zakončena tím, že kněz ukáže jeden kousek proměněného chleba neboli hostii věřícím. Následuje rozdělování těla Kristova věřícím neboli přijímání, což je vlastně udělování jedné ze 7 katolických svátostí. Při přijímání se zpívají příslušné sloky z mešní písně anebo jiná vhodná píseň k přijímání. Pokud se nezpívá, přečte se antifona k přijímání určená na daný liturgický den. Tato antifona se nazývá též Communio.
Po skončení přijímání pronáší kněz modlitbu po přijímání určenou na daný liturgický den a nazývanou též Postcommunio. O nedělích zpravidla následují různé farní oznamy. Zakončením mše je požehnání kněze věřícím, a to buď prosté, nebo rozvedené modlitbami vztahujícími se k dané příležitosti.
