Kněz
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kněz (z praslovanského *kъnędzь < staroněmeckého kunning kníže) je osoba, která je v církvi nebo náboženské společnosti prostředníkem mezi božstvem a člověkem. Podle pravidel svého náboženství provádí náboženské nebo kultovní obřady (bohoslužby, mše, přinášení oběti apod.)
Obsah |
[editovat] Křesťanské pojetí kněze
Pro chápání pojmu kněze v křesťanství je zapotřebí rozlišení řeckých slov, která se vyskytují v Novém zákoně.
Prvním z nich je slovo ἱερεύς (hiereus kněz), které stejně jako latinské sacerdos označuje kněze, který přináší oběti v chrámu; kněze pohanského nebo židovského. Jediným knězem (ἱερεύς) v křesťanství, tj. prostředníkem mezi Bohem a lidmi, je Ježíš Kristus (1 Tim 2,5; List Židům). Na tomto Kristově kněžství pak mají účast všichni věřící jako celek (srov. 1 Pt 2,9-10). Tomuto kněžství věřících se říká též kněžství královské.
Druhým pojmem, který označuje kněze podle chápání katolických, anglikánských a pravoslavných církví, je πρεσβύτερος (presbyteros starší). Tito kněží pak přinášejí jedinou oběť, kterou přinesl kněz Ježíš Kristus, když slaví eucharistii. Již ve 2. století však nalezneme svědectví o tom, že řecky mluvící křesťané používají o novozákonních „starších“ pojmu ἰερεύς. Stejně tak latinsky mluvící část církve označuje již na přelomu 2. a 3. století (Tertullianus) své služebníky (biskupy a „kněze“) pojmem sacerdos.
Ve zmíněných církvích se toto kněžství nazývá též služebné kněžstvíči svátostné. Kněz je, stejně jako ostatní tzv. hierarchické služby, ustanoven vkládáním rukou biskupa a takto je spojen s první generací Ježíšových učedníků a Dvanácti (apoštoly). Svátost kněžství je po tom nezrušitelná - dle nauky i suspendovaný kněz bude mít navždy otisk ve své duši,že je knězem.
Posláním kněze je především předsedat eucharistii, sloužit Božímu lidu hlásáním Božího slova, slavit uprostřed něho svátosti. Knězem může být jedině pokřtěná a biřmovaná osoba, v katolických a pravoslavných církvích výhradně muž.
[editovat] Doba přípravy
Před vysvěcením musí uplynout zkušební doba, kdy sám uchazeč o kněžskou službu zjišťuje zda jeho odhodlání je trvalé a neměnné. Jiní (rektor semináře, biskupové vedoucí diecéze)zas rozlišují povolání - zda je uchazeč o kněžství skutečně povolán, jako tomu bylo u apoštolů. Ten pak nastupuje do semináře, kde je vyučován v teologii a musí se podřizovat vnitřnímu řádu. V Římskokatolické církvi ke kněžství patří také závazek celibátu, proto taky mnozí odcházejí před i po vysvěcení.
[editovat] Jiné příbuzné výrazy
Protože je kněz ve společenství, v němž působí, též výraznou otcovskou postavou (i z archetypálního hlediska), je v pravoslaví a katolictví zvykem oslovovat jej též „otče“ či o něm mluvit jako o „paterovi“ (latinsky pater = otec).
Často se o knězi mluví jako o farářovi. Toto slovo však není označením kněze, ale jeho funkce (tj. ne všichni kněží jsou faráři) ve farnosti (z latinského parochus < parochia farnost). Faráře proto mají i protestantské církve.
[editovat] V literatuře
Kněží v literatuře a filmu bývají obvykle světštější než ve skutečné křesťanské církvi. V hororech poráží upíry a démony, vymýtají ďábla a bojují i proti antikristovi. Jejich nejdůležitější zbraní bývá víra v boha, kříž a svěcená voda.
Ve fantasy se kromě křesťanských kněží vyskytují i kněží pohanští, služebníci některého z místních bohů, který jim za jejich službu (a oběti, alespoň v případě temných bohů) dává magické schopnosti a zaklínadla. Někdy není úplně jasné, jestli je postava knězem nebo čarodějem.
