Teologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Teologie (z řeckého θεολογία theologia < θέος theos bůh + λόγος logos slovo) je nauka o Bohu, bohosloví. V našem kulturním kontextu se teologií obvykle rozumí teologie křesťanská, v širším významu je však možné hovořit i o teologii ostatních náboženství.

Křesťanská teologie se chápe jako vědecký rozbor pramenů víry (biblická teologie a historická teologie), jejich systematická analýza a pokus o verbalizaci (systematická teologie a fundamentální teologie) a praxe této víry (praktická teologie).

Teologie vychází z předpokladu, že Bůh existuje, zatímco religionistika se snaží vědecky zkoumat a porovnávat různá náboženství, přičemž existence či neexistence boha pro ni z tohoto hlediska (z hlediska víry) není podstatná.

[editovat] Historický vývoj pojmu

Pojem teologie nepochází z křesťanského náboženství, ale ze starověké řecké kultury. Nejstarší užití slova nacházíme v Platónově Ústavě (379a). Platón se zde kriticky staví k mytologickým vyprávěním o bozích a hledá pravdu o jednom, dobrém a neměnném. Aristotelés užívá též pojmu teologie, označuje ji za nejvyšší z teoretických věd, která má za svůj předmět první příčinu (Metafyzika 1064a/b).

Od 2. století začínají užívat pojmu křesťanští autoři, tzv. apologeté, kteří teologii staví do kontrastu k mytologii pohanského náboženství. Eusebeios z Kaisareie užívá pojmu ve smyslu „křesťanského chápání Boha“. U žádného z církevních Otců neoznačuje pojem celek křesťanské víry, ale pouze tu jeho část, která je vztažena k Bohu; to, co se týká božího spásného jednání vůči člověku, označovali Otcové pojmem oikonomia (ekonomie spásy).

Zatímco mezi teology ve starověku patřili většinou biskupové, ve středověku hrají v teologii prim řeholníci. V rámci univerzit vznikají teologické fakulty, na nichž je studována křesťanská nauka systematicky. U Petra Abélarda a sv. Bonaventury z Bagnoreggia získává konečně pojem teologie rozsah posvátného vědění, který zahrnuje celou křesťanskou nauku. Na teologii se nyní pohlíží v tomto smyslu jako na spekulativní a teoretickou vědu, jejímž vrcholným dílem je Teologická suma sv. Tomáše Akvinského.

S protestantskou reformací je opět posílen aspekt praktického rozměru teologie. Martin Luther se tímto chápáním staví do monastické teologické tradice, kterou ve středověku zastupuje např. sv. Anselm z Canterbury či sv. Bernard z Clairvaux. Praktickou vědou je teologie v tom smyslu, že se celá zabývá spásou člověka v Bohu, která zahrnuje i praktické počínání věřícího. Luterští teologové proto považovali teologii za scientia practica, praktickou vědu. K dalšímu posilování praktických aspektů teologie na úkor teorie a spekulace přichází v době osvícenství (Johann Salomo Semler a Friedrich Schleiermacher).

Na katolické straně se dnes chápe rozdělení na teologickou teorii a praxi jako svým způsobem fatální, neboť na základě samotných teologických principů nelze prakticky rozlišovat lidské poznání o Bohu a jeho postoj vůči Bohu a světu. V tomto chápání nemůže být v životě teologa rozděleno, co o Bohu vypovídá a jak před Bohem žije.

[editovat] Rozdělení teologie

Teologii můžeme rozdělit na mnoho oborů podle různých měřítek. Toto rozdělení se věnuje akademickým odvětvím teologie v křesťanství:

biblická teologie — se zaměřuje na výzkum a interpretaci Bible (biblická textová kritika, biblická exegeze, …),
dějiny teologie — se věnují výzkumu rozvoje náboženského nebo teologického myšlení,
- patristická teologie — též patrologie či patristika, zkoumá období církevních Otců (do cca. roku 800),
- scholastická teologie — období středověké „školské“ teologie a její druhé vlny v 16. století,
- církevní dějiny — někdy též dějiny církve, pojímají církev v jejích historických souvislostech,
systematická teologie, dogmatická teologie či dogmatika — se snaží rozčlenit a systematizovat jednotlivé teologické koncepty,
morální teologie — zkoumá teologické důvody, proč by měl člověk konat dobro a nekonat zlo,
spirituální teologie — se věnuje teologickému zkoumání díla různých duchovních autorů a náboženských skupin či hnutí, modlitba,
srovnávací teologie — se věnuje srovnání jednotlivých témat mezi různými náboženstvími,
praktická teologie — má za cíl zkoumat praktické uplatnění teologických myšlenek, patří do ní např.:
- pastorální teologie
- homiletika
- katechetika
- liturgika

Podle svého předmětu (locus)) můžeme teologii dělit takto:

teologie v úzkém slova smyslu — Bůh, jeho vlastnosti, vztah ke světu,
teodicea — snaží se ospravedlnit existenci zla a utrpení ve světě ve srovnání s Boží mocí,
trinitární teologie — zkoumá Boha jako společenství tří osob: Trojice,
christologie (pouze v křesťanství) — Ježíš Kristus, jeho přirozenost, vztah mezi božským a lidským v Kristu,
pneumatologie — Duch svatý,
teologická antropologie — člověk, stvoření,
- nauka o milosti,
- hamartologie — hřích, vykoupení,
soteriologie — spása, vykoupení,
biblistika — Bible, biblická textová kritika, interpretace Bible, exegeze,
ekleziologie — církev,
- misiologie — misie, evangelizace
sakramentální teologie — teologie svátostí (křest, …),
eschatologie — „poslední věci“: smrt, věčný život, poslední soud,
angelologie — andělé, neviditelný svět,
démonologie — Satan, démoni, zlí duchové.

Podle své povahy lze dělit teologii na:

přirozená teologie — diskuse o těch aspektech, které lze zkoumat bez pomoci konceptu zjevení, Bible nebo tradice,
pozitivní teologie či katafatická teologie — protějšek přirozené teologie; zkoumá s pomocí zjevení, bible a tradice,
negativní teologie či apofatická teologie — diskuse o tom, co Bůh není.

Podle příslušnosti teologa k jednotlivému náboženství nebo skupině církví lze dělit teologii na:

ekumenická teologie,
evangelická teologie,
katolická teologie,
pravoslavná teologie,
scholastická teologie,
liberální teologie,
postliberální teologie,
postmoderní teologie,
transcendentální teologie,
feministická teologie,
teologie osvobození,
teologie „po Osvětimi“ (hrůzy holokaustu vyvolaly zvláště u židovských teologů potřebu přehodnotit některé pohledy — viz teodicea.

[editovat] Teologové

Podrobnější informace naleznete v článku Teolognaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].