Eucharistie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Článek ze seriálu Eucharistie
známá též jako „mše svatá“, „večeře Páně“ nebo „svaté přijímání“

Souvislosti Ježíš Kristus
Teologie Nejsvětější svátost Hostie Tělo Kristovo Proměňování Reálná přítomnost Transubstanciace Eucharistická adorace Konsubstanciace
Významní teologové Pavel ·Tomáš Akvinský Augustinus · Kalvín Joannes Chrysostomos · Luther · Zwingli Edward Schillebeeckx
Ostatní Křesťanství Monstrance Božská liturgie Svátost První přijímání Viaticum Portál Křesťanství

Eucharistie (označovaná též mše, svaté přijímání, Večeře Páně, svátost oltářní, lámání chleba, božská liturgie, synaxis) je v křesťanství spolu se křtem jednou ze svátostí, kterou uznávají téměř všechny církve. Jedná se o obřad, který má vztah jednak k novozákonnímu líčení poslední večeře Ježíše s jeho učedníky a jednak k Ježíšově smrti na kříži. Eucharistie je ústřední svátostí církve a středem její bohoslužby. Pojem eucharistie pochází z z řeckého εὐχαρίστειν eucharistein děkovat – ústředním bodem celého slavení eucharistie je děkovná modlitba. Historicky se eucharistie vyvíjela, existují také vlastní tradice jednotlivých církví, tzv. rity. Teologické chápání eucharistie se v jednotlivých církvích různí, avšak existuje také významná shoda o některých otázkách.

Obsah

1 Eucharistie v Novém zákoně
- 1.1 Praxe v prvotní církvi
2 Teologické chápání eucharistie
3 Svátost Eucharistie
4 Liturgie
5 Poznámky
6 Podívejte se také na
7 Externí odkazy

[editovat] Eucharistie v Novém zákoně

Biblická místa, která mají souvislost s eucharistií
pesachová hostina	Ex 12,3-20
díkůvzdání a lámání chleba	Mt 15,36 Mk 8,6 Lk 24,30.35
poslední večeře	Mt 26,17-29 Mk 14,12-25 Lk 22,14-20 1 Kor 11,23-26
povelikonoční lámání chleba	Sk 2,42.46 1 Kor 10 - 11
reflexe nad smyslem eucharistie	Jan 6

Duccio di Buoninsegna, Zjevení Krista při večeři Páně (1308-1311), oltářní panel sienského dómu.

V Novém zákoně je označována jako lámání chleba (Sk 2,42) nebo večeře Páně (1 Kor 11,20). Byla ustavena na Zelený čtvrtek při tzv. Poslední večeři Páně. Ježíš pozdvihuje chléb a říká: Vezměte a jezte z toho všichni. Toto je moje tělo, které se v za vás vydává. Poté bere do rukou kalich vína a praví: Vezměte a píjte z něho všichni. Toto je kalich mé krve, která se vydává za vás a za všchny na odpuštění hříchů. Toto je smlova nová a věčná, to konejte na mou památku. (Tato formule se též používá při proměňování]. Jednotliivé zprávy o večeři Páně vyzdvihují rozdílné teologické důrazy.

Ve středu Markova pojednání stojí slova nad kalichem a spásná moc Kristovy krve („nová smlouva v mé krvi“). Matouš vyzdvihuje, že Ježíšova krev se prolévá „na odpuštění vašich hříchů“. Lukáš klade těžiště svého vyprávění do eschatologického významu poslední Ježíšovy večeře a zdůrazňuje Ježíšova slova o tom, že učedníci nejsou v bezpečí před zradou, klamy a vlastní vinou. V Lukášově podání stojí za zmínku i dva kalichy – jeden na začátku, druhý na konci společného jídla. Jan vyprávění o poslední večeři vůbec míjí, namísto toho se u něj vyskytuje pasáž o mytí nohou. V Pavlově úryvku o poslední večeři¹ je zdůrazněn zvěstovatelský rozměr eucharistie, na konci pak varuje před nehodnou účastí na večeři Páně.

[editovat] Praxe v prvotní církvi

Společné stolování hrálo v prvotní církvi důležitou součást společného života. Skutky apoštolů uvádějí lámání chleba mezi čtyřmi pilíři křesťanského společenství.² Dnes se rozlišuje mezi večeří Páně a tzv. hostinou agapé. Pavel hovoří o večeři Páně jako o běžné součásti života církve.³ Původními místy slavení eucharistie byly domy členů církve.⁴ Dnem, kdy se církev k eucharistii scházela, byla neděle, tzv. den Páně.⁵ Při večeři Páně, podobně jako při židovské pesachové hostině, se připomínaly a zároveň zvěstovaly dějiny spásy, tedy dějiny lidské zkušenosti s Bohem. Vrchol těchto dějin spásy, připomínaných při slavení eucharistie, pak pro křesťany představovalo Ježíšovo utrpení, smrt a vzkříšení. Na žádném z míst Nového zákona není přímo dosvědčena úloha kněží při lámání chleba. Toto mlčení však zároveň může být známkou toho, že se v prvotní církvi považovalo za samozřejmé, že slavení eucharistie předsedá někdo z apoštolů nebo jejich nástupců.

[editovat] Teologické chápání eucharistie

Leonardo da Vinci, Poslední večeře, 1495-1498.

Již na začátku 2. století se z původní křesťanské bohoslužby vyvíjí ustálená svátost. Historicky o tom svědčí především listy Ignáce z Antiochie († asi 107), který se o slavení eucharistie vyjadřuje na několika místech:

Protože nevyznávají, že Eucharistie je tělem našeho Spasitele Ježíše Krista, které trpělo za naše hříchy a které Otec ve své dobrotivosti vzkřísil, proto se vzdalují Eucharistii a modlitbě.⁶

Starokřesťanský spis Didaché vybízí křesťany k účasti na společném slavení eucharistie:

V den Páně se shromažďujte, lámejte chléb a děkujte. Napřed však se vyznejte ze svých hříchů, aby vaše obět byla čistá.⁷

Justin Mučedník (asi 110 – 165) chápe chléb a víno při večeři Páně jako tělo a krev Kristovu. Jeho První apologie je zároveň nejstarším svědectvím (kromě zmiňovaného úryvku v Didaché) úvahy nad obětním charakterem slavení eucharistie, kterému již předsedá kněz (tedy nikoli laik).

Církve vzešlé z protestantské reformace se v chápání eucharistie drží pouze novozákonních svědectví, katolická církev a pravoslaví přejímají pro svou nauku i pohledy raných křesťanských autorů. V chápání eucharistie lze rozlišit dva hlavní názory:

Ukrajinská ikona poslední večeře (1728).

Stoupenci jedné skupiny učí, že pod způsobami chleba a vína je Ježíš Kristus skutečně a současně přítomen (reálná přítomnost) a účastníci slavení eucharistie mají prostřednictvím jídla a pití tělesnou účast na Kristu. Tento názor je vlastní katolické církvi, pravoslaví, anglikánské církvi a lutherským církvím. Slavení eucharistie je památkou, která zpřítomňuje Krista uprostřed jeho věřících.
Druhá skupina učí, že způsoby chleba a vína jsou pouze znameními či symboly, které poukazují na Kristovo tělo a krev, ale nejsou jimi. Večeře Páně je tak pouhou připomínkou. Tohoto názoru se drží reformované církve, většina baptistických církví a letniční církve.

[editovat] Svátost Eucharistie

V dnešní církvi je Eucharistie jedna ze sedmi svátostí a je vnímána jako svátost díkůcinění. Může ji udílet biskup nebo kněz.

Podmínky po přijetí svátosti Tuto svátost může přijmout každý pokřtěný člověk, která nemá na svědomí těžký hřích (jelikož těžký hřích je blíže specifikován jako porušení Božího zákona v „závažné věci“ je jen na našem svědomí, kdy příjmeme tuto svátost). Dnes se ale uznává tradice prvního Sv. příjmání, kde všechnmy děti z farnosti, kteréjsou starší 6let, společně přijmou Tělo Kristovo.

[editovat] Liturgie

Přijímání apoštolů, Přebohaté hodinky vévody z Berry, fol. 189v., Chantilly.

Eucharistická liturgie v klášteře Chevetogne v Belgii.

Navzdory rozdílům v různých církvích a ritech si existuje v eucharistické liturgii mnoho společných prvků. Některé z nich jsou dosvědčeny historickými prameny již ve 2. a 3. století.

vyznání hříchů
čtení z Písma
homilie či kázání
modlitba věřících
přinášení darů
eucharistická modlitba
- preface
- Sanctus
- anamnéze
- epikleze
- „tajemství víry“
- velká doxologie
modlitba Páně
pozdravení pokoje
lámání chleba
přijímání
požehnání a propuštění lidu