Jásir Arafat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.

Jásir Arafat (ياسر عرفات) (údajně 24. srpen 1929 Jeruzalém, podle řady životopisců Káhira - 11. listopad 2004 Paříž ) plným jménem Muhammad Abd al-Rahman Abd al-Ra'uf Arafat al-Qudwa al-Husaini (محمد عبد الرؤوف عرفات قدوة الحسيني) , známý také jako Abu Amar (ابو عمّار), nejznámější palestinský politik a vůdce.

Byl jedním z nejznámějších politiků v arabském světě, zejména mezi Palestinci. Účastnil se bojů s Izraelem za osvobození. Byl spoluzakladatelem největší palestinské ozbrojené organizace Fatah, která ve svém boji používala také terorismus. Od roku 1965 byl v jejím čele.

Byl také jedním ze spoluzakladatelů a od února 1969 předsedou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Pod jeho vedením Al-Fatah postupně přešla od ozbrojeného boje jako hlavní metody na cestě k nezávislosti k hledání politických způsobů řešení. To vedlo ke sporům a konfliktům s extrémistickými palestinskými organizacemi jako Hamas nebo Džihád. V roce 1974 OOP dostala status pozorovatele při OSN a Arafat tribunu k propagování palestinských důvodů jako důležitých pro mír na Blízkém východu. V roce 1988 Arafat vyhlásil vznik Nezávislého palestinského státu a v roce 1989 byl v Tunisu jmenován jako exilový prezident Palestiny. Zasloužil se o odstranění nutnosti zničení státu Izrael z Palestinské charty.

Vstoupil do mírových jednání s Izraelem (v Madridu a později Oslu), které vedly k uzavření dohody 13. září 1993 ve Washingtonu, o autonomii v Pásmu Gazy a Jerichu. Dohoda byla ozavřena pod patronátem prezidenta USA Billa Clintona. Spolu se Šimonem Peresem a Jicchakem Rabinem dostal Nobelovu cenu za mír v roce 1993. V roce 1995 podepsal dohodu o rozšíření autonomie. Arafat přenesl své sídlo do Pásma Gazy. Dne 20. ledna 1996 proběhly na území Palestinské autonomie volby, byla zvolena Palestinská rada a Jásir Arafat se stal prezidentem.

Nemocný Jásir Arafat se 29. října 2004 vydal na léčení do Paříže. Byl to jeho první výjezd z Ramalláhu po třech letech. Na začátku listopadu se Arafatův stav značně zhoršil, a proto část pravomocí týkající se bezpečnosti a financi byla předána premiérovi Palestinské autonomie Ahmedu Koreiovi. Izraelská armáda na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy byla z tohoto důvodu uvedena do stavu pohotovosti.

Dne 4. listopadu 2004 se v agenturách objevily zprávy o tom, že Arafat zemřel, ale francouzští lékaři později zprávy dementovali. Arafat se nacházel ve stavu klinické smrti a hlubokém komatu 4. stupně a tělesné funkce byly udržovány při životě jen lékařskými přístroji. Podle pozorovatelů byly Arafatovy tělesné funkce udržovány při životě proto, aby si Palestinci mohli zvyknout na myšlenku, že Arafat zemřel a aby jeho smrt mohli oznámit palestinští představitelé.

Zemřel v časných ranních hodinách 11. listopadu. Večer bylo jeho tělo přepraveno do Káhiry, kde následujícího dne proběhlo slavnostní rozloučení, za přítomnosti zástupců mnoho států. (Rozloučení proběhlo právě v Egyptě, neboť někteří zástupci zvláště arabských státu by se nemohli dostavit na Palestická území vojensky kontrolovaná Izraelem.) Jeho tělo bylo poté převezeno do Ramalláhu na okupovaném západním břehu Jordánu a provizorně pohřbeno v betonovém sarkofágu. Izrael nedovolil jeho pohřeb v mešitě Al-Aksá na Chrámové hoře ve Východním Jeruzalémě. Palestinské vedení prohlásilo, že v příznivé době bude sarkofág s Arafatovou rakví přenesen do této mešity.

Podle knihy „Rudé horizonty“ bývalého šéfa rumunské tajné služby Iona Pacepy (vydané již roku 1987) byl Jásir Arafat homosexuál [1] [2] („Arafat se miluje se svým bodyguardem a předstírá u toho tygra“), válečný fanatik, měl velké množství „orientální politické úskočnosti“ a zpronevěřoval peníze svěřené mu demokratickými státy. Podle jeho bývalého podřízeného, rumunského generála Constantina Munteauna (který Arafata údajně učil technikám, jak oklamat západní svět) získaly podobné zprávy i tajné služby Egypta, Jordánka a Sýrie. Munteaun prý prohlásil, že „v životě neviděl tolik bystrosti, krve a špíny v jediném člověku“. Získaná fakta shrnul Pacepa slovy „Poté, co jsem četl zprávu, jsem cítil potřebu se osprchovat, kdykoli jsem byl políbený Arafatem nebo dokonce jen potřásl jeho rukou.“

Podle některých zdrojů [[3]], měl Arafat přes 5 miliard dolarů na švýcarských bankovních účtech, z nichž většina pocházela z dlouholetého obchodování s drogami v Libanonu, ale hodně bylo také ukradeno z mezinárodní pomoci Palestincům.