Arabský svět

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Arabský svět je ta část Afriky a Asie, kde žije převážně arabské obyvatelstvo. Jejich sjednocujícím prvkem je islám; drtivá většina těchto obyvatel jsou muslimové.

[editovat] Země

Státy, které tvoří arabský svět

Maghreb
- Alžírsko
- Libye
- Maroko
- Mauritánie
- Tunisko
- Západní Sahara
Levanta
- Egypt
- Jordánsko
- Libanon
- Palestina
- Sýrie
Arabský poloostrov
Sahel
- Súdán

Arabský svět lze rozdělit na bohatý východ, který má příjmy z ropy, a chudý západ, představující sever Afriky. Mezi oběma územími se nachází Levanta, tedy arabské země východního Středomoří, kromě Izraele. Ve všech zemích arabského světa žije okolo 300 milionů lidí, mluvící jedním jazykem – arabštinou, ta má ale různé dialekty. Celková rozloha této oblasti je srovnatelná s rozlohou španělsky mluvící části Jižní Ameriky.

[editovat] Historie

V 70. letech existovaly tendence na sjednocení arabského světa do celku s názvem Sjednocená arabská republika, tyto pokusy však zkrachovaly. Jako organizace, která usměrňuje politiku arabských zemí ale vznikla Arabská liga, která má dnes sídlo v Káhiře; Káhira byla také zamýšlena jako centrum SAR. Členy této, původně kompaktní jednotky, měly být Sýrie, Egypt a Palestina. Jejich poloh je předurčuje k vedení arabské vůle po sjednocení. Konečná fáze nebyla dokončena jednak díky neschopnosti Arabů samých a jednak díky vojenské intervenci Izraele. Sjednocující snahy v arabském světě tímto fiaskem neskončily, spíše se stáhly do ústraní. Dnes tato idea není dost dobře proveditelná, už jen kvůli rozdrobenosti a názorové odlišnosti obyvatelů jednotlivých arabských států. Tendence postupné unifikace stle živí některé frakce, hlavně nacionalisticky laděná hnutí v neklidných oblastech středního Východu. Obecně leží podpora na Saudské Arábii, která na to má, mimo jiné, finanční prostředky. Problém sjednocení arabského etnika se profiluje z velké části do roviny ideologické - jde o různá etnika, která jsou spojena společným původem, nicméně odlišnosti (jak jazykové, tak kulturní) jsou značné. Na počátku myšlenkiy sjednocení byla idea panislamismu, tedy státního celku, který by obsahoval 100 % muslimů. Velkolepý plán se od počátku zdál neproveditelný (rozšíření islámu od Maroka po Indonésii tomu zabraňuje).