Upanišady
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Upanišady jsou staroindická literární díla nábožensko-filozofického charakteru, spadající do hinduistického spirituálního a kulturního okruhu.
Upanišady vznikaly od 6. - 3. století př.n.l. až do 15. století. Přimykají se k védám a mají objasnit jejich skrytý smysl. Jsou hlavním pramenem nábožensko-filozofické soustavy védant. Zabývají se vnitřním světem člověka, morálkou, metodami osvobozování od závislosti na vnějších věcech, odpoutávání od vášní a utrpení cestou identifikace duše se světovým duchem, s nejvyšší realitou – brahma. Korpus upanišad se skládá ze 108 textů, které rozvíjejí tematiku a pojmy véd, zejména otázky kosmologické, ideu jednoty veškerého by tí, koncepce puruši, brahma a átmánu. Látku véd uspořádávají v ucelený monistický systém, avšak na rozdíl od nich přesouvají důraz z vnějších na vnitřní aspekty jevů.
Místo vnějších obřadů se soustřeďují na rituál vnitřní, spojený s cestou poznáni. V době vzniku upanišad se v indickém myšleni formulovaly první filozofické problémy o původu a podstatě člověka, o jeho životě a životní cestě, o smyslu bytí ap. Podle upanišad vše konečné má hodnotu pouze jako součást a odraz nekonečného a věčného. Upanišady docházejí již k pochopeni sebepoznání jako nejvyšší formy vědění, neboť individuální duše (átman) je součástí duše světové – brahma. – Upanišady sehrály ve vývoji indického myšlení obrovskou roli, staly se zdrojem idejí nejstarších indických nábožensko-filozofických směrů. Zapůsobily na učení Bhagavadgíty (Písně Vznešeného), v Evropě nejznámější indické náboženské knihy. Četnými rysy jsou upanišady spjaty s hinduistickým systémem sánkhjou, s jógou, zčásti i s mímánsou. Buddhismus sdílí s upanišadami učení o karmě a o souvztažnosti mezi bytím a nebytím. Vlivy upanišad lze sledovat i v učení Gándhího, v evropské filozofii zejm. u Schopenhauera a Deussena.
