Fenomenologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Fenomenologie:

• V obecném smyslu popisné zkoumání souboru jevů.

• V moderní filozofii hnutí zahájené Husserlem, které po filosofii žádá vědeckou přesnost, aby se mohla stát základem pro vědy ostatní a jejich specifické postupy. Je třeba vrátit se „k věcem samým“, abychom pochopili jejich podstaty ve smyslu eidetické redukce. Epoché komplementárně uchopuje transcendentální já.

• U Husserla a jeho školy - metoda zkoumání uskutečňující návrat „k věcem samým“ a podávající jejich deskripci jakožto fenoménů.
• Fenomenologie je rozhodnuta hledět na věci bez prostředníků, staví na názoru a je určena k tomu aby ztracený svět znovu objevovala; chce odkrýt a zpřístupnit jakousi původní oblast, pramen smyslu, snaží se nalézt onen základ a původ všeho, to, díky čemuž jsme schopni rozumět světu. Z pohledu fenomenologie je každá věc zasazena v určitých souvislostech, spolu s ní uchopuji vždy i kontext okolí, nikdy není dána sama. Ke každému vjemu tedy patří horizont dalších možných vjemů, který do jisté míry vždy očekáváme - proto nežijeme život mezi izolovanými věcmi, nýbrž život v bytostných souvislostech smyslu (každý prožitek je totiž součástí jakéhosi proudu, naše vědomí plyne). Při vnímání se mohu samozřejmě mýlit, tento omyl je však vždy omezen jistými hranicemi celku očekávání, v němž se stále na základě hlubší jistoty nějak pohybuji. Tento celek je již strukturován, neboť základní rozvržení přirozeného světa je dáno mou tělesnou a tedy situovanou bytostí, která se s věcmi setkává prostřednictvím svých tělesných orgánů. Protiváhou k mému tělu - k mé situovanosti, pohybu - je země, pevná a též neměřitelná. Bytí (existence) zkušenostního světa je pro mne fenoménem (nárokem, jejž bude nutné ještě ověřit) a zbývá vědomí, neboli proud zkušenostního života se všemi svými prožitky vždy upnutými k něčemu; to co takto vidím je ničím nezprostředkovaný názor. Předmět tedy nikdy nevidím „celý“, nikdy mi není dán naráz, vždy vidím pouze jeho část, ukazuje se mému vědomí a je na ně odkázán. „Uzávorkované“ vědomí, fenomén, se ale též musí něčemu ukazovat - je tak překročen onen přirozený postoj, toto vědomí se ukazuje vědomí absolutnímu, trancendentálnímu neboli fenomenologickému. Problém poznání je problémem vztahu vědomí a jeho předmětu.

• Fenomenologická redukce: vyřazení generální teze - epoché - uzávorkování mé víry o existenci světa, přirozeného postoje - reflexe takto očistěného vědomí - všechno nadále prožívám, ale zároveň reflektuji - bytí je suspendováno a zůstává v platnosti fenoménu - překročení přirozeného postoje - transcendentální vědomí, kde probíhá ono zkoumání prožitků v reflexi - absolutní distance.