Jean-Paul Sartre
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean-Paul Sartre /ʒɑ̃ pɔl saʁtʁ/ IPA [žán pol sártr] (21. června 1905 - 15. dubna 1980) byl francouzský filozof, spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších existencialistů.
Byla mu udělena Nobelova cena. On ji však odmítl, protože celý život psal proti podobným organizacím a cenám.
Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Ve dvou letech mu umřel otec. Chodil na lyceum Henri IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem.
1922-1924 byl v přípravné třídě (classe préparatoire) na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem, se kterým ho spojovalo velké přátelství, které nerozdělily ani odlišné ideologie. Sartre již v té době kritizoval buržoazii, kvůli ní samotné, její jistotě, jejích povinostech a právech. V té době se též seznámil se Simone de Beauvoir, s níž měl vztah plný svobody i složitosti. Nazýval ji svou „nezbytnou láskou“, aby se vyhnul formulování jejich vztahu jako „náhodná láska, která vznikne, když se oba dobře znají.“ Poté, co byl jeden rok odmítnut (později tvrdil, že kvůli přílišné originalitě jeho zkoušky), je přijat druhý rok na filozofii.
Ve 30. letech studoval v Německu, kde se seznámil filozofií. Ovlivnili ho především Hegel, Karel Marx, Friedrich Nietzsche, Edmund Husserl, a René Descartes, dalším impulsem k jeho tvorbě byli francouzští moralisté (filozofický směr).
Sartre vystudoval Ecole Normale Supérieure, poté navštěvoval několik gymnázií ve Francii. V průběhu druhé světové války byl zajat a vězněn, roku 1941 se připojil k hnutí odporu.
Od roku 1945 byl spisovatel na volné noze.
Po druhé světové válce vstoupil do komunistické strany, odkud vystoupil v r. 1956 na protest proti sovětské intervenci v Maďarsku.
Sartre poměrně hodně cestoval, navštívil mj. USA, SSSR, Čínu, Egypt a Kubu. Přednášel také v Praze.
Ve svých politických vystoupeních se angažoval prakticky ve všech tehdejších problémech (např. válka ve Vietnamu a samozřejmě též ve studentských hnutí v r. 1968).
Ke konci života byly jeho postoje blízké maoismu a radikální levici.
Sartre se nikdy neoženil, ale celoživotní družkou mu byla Simone de Beauvoir.
Obsah |
[editovat] Dílo
[editovat] Filozofická díla
[editovat] Umělecká tvorba
- Nevolnost (v češtině vyšlo též pod názvem Hnus) (1938). Dílo lze velmi těžko charakterizovat, ale jedná se jakousi směs eseje a románu s filosofickým zaměřením. Kniha je psána jako deník, který si píše historik A. Roquentin, když sbírá materiál o markýzi de Rellebon. Je zde zaznamenáno pozorování jednoho maloměsta. Kde je často použit dialog obyvatel tohoto města. Roquentin postupně objevuje existenci bytí „v sobě“, je tím zhnusen a nakonec se uzavírá sám do sebe. Tento román byl jakýmsi předznamenáním existencialismu
- Zeď (1939), soubor 5 novel, nejznámější je novela Zeď. Děj se odehrává za španělské občanské války ve věznici s odsouzenci na smrt. Zeď je jednak odděluje v jejich samotě a zároveň je místem jejich popravy. Hlavní hrdina (komunista Ibbieta), si uvědomí absurditu svého života a udělá si ze svých věznitelů žert. Udá svého velitele, že se ukrývá v márnici na hřbitově (bezpečně ví, že tam není). Těší se na zklamané věznitele, ale dostává milost, jeho vůdce se totiž rozhodl změnit úkryt a byl zde nalezen.
- Cesty svobody (1945 – 1949) – nedokončená románová tetralogie. Základním motivem je lidská svoboda, děj se odehrává v letech 1938 – 1940. Hlavním hrdinou je profesor filosofie Mathieu Delarue. Tento velmi pasivní a nerozhodný intelektuál, se ve třetím díle ze zoufalství odhodlá k činu a rozhodl se vzít zbraň a střílet na německé vojáky. Autor zde vyjadřuje postoj, že tento člověk žil, proto aby zemřel.
-
- Věk rozumu
- Odklad
- Smrt v duši
- Poslední šance
- Uragán nad cukrem (1960) – kniha reportáží o kubánské revoluci
- Slova (1964) – autobiografická kniha, jedna z nejvýznamnějších a nejlepších autorových knih.
[editovat] Drama
Lze o ní tvrdit, že Sartra proslavila nejvíc. Byl ovlivněn jednak antickým dramatem a jednak francouzským klasicismem (17. stol.) Jeho hry se odehrávají v minulosti (antika, německá reformace), nebo v přítomnosti (druhá světová válka). Na historické realitě mu nezáleželo, jednalo se mu o modelové hry.
- Mouchy (Les mouches, 1943) – dramatická parafráze Orestei (Aischylos). Toto drama je považováno za počátek existencialistického divadla.
- Počestná děvka
- Za zavřenými dveřmi (Huis-clos, 1944) (v češtině i pod názvem S vyloučením veřejnosti). Hra je vybudovaná podle klasického aristotelovského modelu - jednoty času a děje. V jedné místnosti spolu debatují tři mrtví: novinář Garcin - popravený ve válce jako dezertér, lesbička Inès (sebevražedkyně) a egoistická erotomanka (vražedkyně vlastního dítěte) Estelle. Žádná z těchto postav se není ochotna vzdát svého mínění o sobě. Z toho je usvědčuje vidění druhých, ti se stávají zrcadly, kde mohou vidět pravdu a na tomto obraze není možné nic změnit. Pak žijí v pekle prokletí pohledem těch druhých
- Mrtví bez pohřbu (1946) – tato hra pobuřovala především svou drastičností.
- Špinavé ruce (1948) – na tuto hru existuje velice několik rozdílných pohledů.
[editovat] Odkazy
| Biografické články nejvýznamějších současných filozofů |
| Filozofové - analytici |
| Simon Blackburn | Ned Block | Stanley Cavell | David Chalmers | Patricia Churchland | Paul Churchland | Donald Davidson | Daniel Clement Dennett | Jerry Fodor | Susan Haack | Jaegwon Kim | Saul Aaron Kripke | Thomas Samuel Kuhn | Bryan Magee | Ruth Barcan Marcus | Colin McGinn | Thomas Nagel | Robert Nozick | Martha Craven Nussbaum | Alvin Plantinga | Karl Popper | Hilary Putnam | W. V. Quine | John Rawls | Richard Rorty | Bertrand Russell | Roger Scruton | Peter Singer | John Searle | Charles Taylor |
| Kontinentální filozofové |
| Louis Althusser | Giorgio Agamben | Roland Barthes | Jean Baudrillard | Isaiah Berlin | Maurice Blanchot | Pierre Bourdieu | Albert Camus | Hélène Cixous | Guy Debord | Gilles Deleuze | Jacques Derrida | Michel Foucault | Hans-Georg Gadamer | Jürgen Habermas | Werner Hamacher | Martin Heidegger | Michel Henry | Julia Kristeva | Jacques Lacan | Henri Lefebvre | Claude Lévi-Strauss | Emmanuel Lévinas | Benny Lévy | Jean-François Lyotard | Paul de Man | Maurice Merleau-Ponty | Jean-Luc Nancy | Antonio Negri | Paul Ricœur | Jean-Paul Sartre | Michel Serres | Peter Sloterdijk | Paul Virilio | Slavoj Žižek |
 |
Podobné články obsahuje: |
