Giordano Bruno
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Giordano Bruno, původně Fillipo Bruno, též Nolan nebo Nolanus 1548, Nola u Neapole – 17.února 1600, Řím byl jeden z nejvýznamnějších filozofů (představitel renesančního hermetismu), spisovatel (básník a komediograf), astronom, zabýval se rovněž mnemotechnikou. Ovlivněn byl Mikulášem Kusánským a Bernardem Telesiem. V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce není středem vesmíru a že Vesmír je nekonečný.
Obsah |
[editovat] Život
Giordano Bruno se narodil roku 1548 ve vesnici Nola nedaleko Neapole v Itálii, původním jménem se jmenoval Filippo Bruno, za svoji přezdívku si později jméno Nolanus nebo Nolan (podle svého místa narození), i svoji filozofii nazýval nolanistickou. Po studiích v Neapoli vstoupil patnáctiletý Bruno do dominikánského kláštera a později roku 1565 se Bruno stal i členem dominikánského řádu, kde přijal své nové jméno Giordano. (O sedm let později byl Bruno vysvěcen na kněze). Obviněn z kacířství uprchl však roku 1576 z Neapole do Říma a posléze do Ženevy. Od té doby vedl nestálý život štvance, protože nebyl schopen své názory přizpůsobit své době, byl z většiny míst svého působení vyhnán. Svá nejšťastnější léta prožil v 1583 - 1585 v Londýně převážně u francouzského velvyslance Michela de Castelnau kde mj. roku 1584 vydal významné spisy La Cena de le Ceneri (Večeře na popeleční středu) a De l'infinito universo et Mondi (O nekonečnu, univerzu a světech), ve kterých korigoval Koperníkův heliocentrismus a vyložil svoji kosmologickou teorii o nekonečnosti vesmíru. V roce 1588 strávil půl roku roku rovněž v Praze u císaře Rudolfa II.
[editovat] Upálení
V roce 1591 Bruno dostal pozvání Giovanniho Moceniga k návratu do Itálie (Benátky) po čase (1952) je však svým žákem roku udán, zatčen a uvězněn inkvizicí, 1593 je vydán do Říma. Je souzen za své protikřesťanské a rouhačské myšlenky, pravděpodobně i mučen a poté, co tvrdošíjně odmítal odvolat, odsouzen k trestu smrti upálením. Trest byl proveden 17. února roku 1600 na náměstí Campo de´fiori (Náměstí květin) v Římě. Jeho upálení se stalo symbolem násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a Bruno se stal jedním z jeho symbolů a jedním z idolů volnomyšlenkářů.
[editovat] Myšlenky
Bruno dovedl Koperníkovu revoluci v pohledu na vesmír ještě dál: podle jeho názorů (které samozřejmě byly jen čirou spekulací bez konkrétních vědeckých důkazů a pozorování) nebylo ani Slunce středem vesmíru, vesmír je nekonečný, existuje nekonečně mnoho sluncí s planetami, které můžou být i obydlené. Bruno tak předběhl svojí dobu v tomto pohledu o několik století, i když se jednalo o pouhé spekulace. Zabýval se rovněž uměním paměti (mnemotechnikou), což byla tehdy velmi rozšířená metoda pamatování si, během inkvizičního procesu byl údajně schopne citovat celé stránky ze svých spisů.
Obnovil rovněž atomovou teorii (teorie tzv. monád).
Po Giordanu Brunovi je pojmenován mj. kráter na Měsíci (Giordano Bruno).
[editovat] Díla
- Ars memoriae (Umění paměti), (1582)
- De umbris idearum (O stínu idejí), (1582)
- Cantus Circaeus, (1582)
- De compendiosa architectura, (1582)
- Candelaio Svíčkař (komedie), (1582)
- Ars reminiscendi, (1583)
- Explicatio triginta sigillorum (1583)
- Sigillus sigillorum, (Pečeť pečetí) (1583)
- La Cena de le Ceneri, (Večeře na popelční středu) (1584)
- De la causa, principio, et Uno, (O příčině, principu a jednom), (1584)
- De l'infinito universo et Mondi (1584)
- Spaccio de la Bestia Trionfante (Vyhnání vítězné bestie), (1584)
- Cabala del cavallo Pegaseo- Asino Cillenico(Pegasova Kabala s dodatkem Kyllénského osla) (1585)
- De gl' heroici furori, (O hrdinském nadšení, též někdy O heorickém nadšení), (1585)
- Figuratio Aristotelici Physici auditus (1585)
- Dialogi duo de Fabricii Mordentis Salernitani (1586)
- Idiota triumphans (1586)
- De somni interpretatione (1586)
- Animadversiones circa lampadem lullianam (1586)
- Lampas triginta statuarum (1586)
- Centum et viginti articuli de natura et mundo adversus peripateticos (1586)
- Delampade combinatoria Lulliana (1587)
- De progressu et lampade venatoria logicorum (1587)
- Oratio valedictoria (1588)
- De specierum scrutinio et lampade combinatorio Raymundi Lullii (O zkoumání zvláštností a o světle kombinatoriky Raymonda Lulla), Praha, 1588
- Jordani Bruni Nolani articuli centum et sexaginta adversus huius tempestatis mathematicos arque philosophos (160 článků od Giordana Bruna z Noly proti soudobým matematikům a filozofům), Praha, 1588
- 160 Articuli adversus mathematicos et philosophos, Praha, 1588, věnováno Rudolfovi II, jiný název pro předešlé?
- Camoeracensis Acrotismus (1588)
- De specierum scrutinio (1588)
- Articuli centum et sexaginta adversus huius tempestatismathematicos atque Philosophos (1588)
- Oratio consolatoria (1589)
- De vinculis in genere (1591)
- De triplici minimo et mensura (O trojnásobném minimu a míře), (1591)
- De monade numero et figura (O monádě, čísle a tvaru), (1591)
- De innumerabilibus,immenso, et infigurabili (O nezměrném a nespočetném), (1591)
- De imaginum, signorum et idearum compositione (1591)
- Summa terminorum metaphisicorum (1595)
- Artificium perorandi (1612)
(České překlady děl se můžou u různých autorů lišit, neboť velká většina děl Girodana Bruna v češtině nevyšla.)
[editovat] Literatura v češtině
[editovat] Brunova díla
- Dialogy, z italštiny přeložil J.B. Kozák; předmluv a stať Jiřiny Popelové-Otáhalové: Život a dílo Giordana Bruna, obsahuje přeložená díla: Večeře na Popeleční středu, O příčině, principu a jednom, O nekonečnu, universu a světech
- Božskému Rudolfovi II. = To divine Rudolphus II. ,z latiny přeložil Jan Kalivoda; anglický překlad Petr Potůček ; stať Štvanec a císař napsal a přeložil Ivan Štoll], Praha, Malá Skála, 2001
- Čítanka z dějin filozofie, Jan Halada, Artur Geuss; nakl. Mladá fronta, Praha, 1978 (ukázky z Brunových děl)
- Mučedník římské inkvisice / Giordano Bruno; Životopis a výtah z díla „O nekonečném vesmíru a světlech“ Dr. Josef Staněk
[editovat] O Giordanu Brunovi
- Králové, kacíři, inkvizitoři; Miroslav Hroch, Anna Skýbová; Praha, Československý spisovatel, 1987 stať Hranice pro svobodného ducha
- Formování novověké filozofie, přeložila Ivana Holzbachová; doslov Vladimír Čechák], nakl. Svoboda, Praha, 1989
- Renesanční filozofie, Alexandr Chaimovič Gorfunkel, z ruštiny přeložil Otto Vochoč, nakl. Svoboda, Praha, 1987
- Giordano Bruno (beletrie), napsal Karel Mácha, nakl. Petrov, 1993
 |
Tento biografický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
