Filozofická antropologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Filozofická antropologie je odvětvím filozofie, které se táže po člověku a pokouší se o celostní výklad člověka. Nestačí ji tak pohled na fungování lidského organismu ani jiný vědecký pohled snažící se zkoumat jednotlivé aspekty lidského života, avšak pokouší se reflektovat člověka zcela, z pohledu jeho podstaty.

Filozofická antropologie se zabývá člověkem v rámci metafyzických principů, které nejsou předmětem filozofické antropologie. Filozofická antropologie se nevěnuje teorii poznání či otázkou duše a těla, ani otázkou svobody a nutnosti. Stejně tak se nezabývá etickým hodnocením lidského chování a postojů; tyto otázky sice tvoří podmínky filozoficko-antroplogického zkoumání o člověku, ovšem věnují se jim specializovaně ostatní odvětví filozofie. Filozofická antropologie užívá k filozofické reflexi o člověku dat humanitních věd i biologie, zvláště výzkumu primátů, mozku, psychologie, jazykověy, etnologie, paleontologie, sociologie a historických věd. Každému z těchto směrů odpovídá určitá otázka po člověku, takže můžeme hovořit i o lékařské, pedagogické, historické či teologické antropologii.

[editovat] Základní otázky o člověku

Filosofická antropologie se konfrontuje s otázkami, na které neodpovídají ostatní vědní discipliny či filosofická odvětví. Jednotlivé vědní obory nabízejí pohled na člověka, avšak filosofická antropologie se pokouší o celostní pohled směřující k podstatě člověka. Zabývá se např. otázkami: