2. vatikánský koncil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

2. vatikánský koncil
Kdy	1962 - 1965
Uznávají jej	katolická církev
Předchozí koncil	1. vatikánský koncil
Následující koncil	-
Svolal jej	papež Jan XXIII.
Předsedal mu	papež Jan XXIII., Pavel VI.
Účastníků	až 2540
Diskutované otázky	církev v moderním světě, ekumenismus
Dokumenty a prohlášení	celkem 16 dokumentů; viz níže
Přehled ekum. koncilů

Druhý vatikánský koncil bylo shromáždění více než 2 500 katolických biskupů na dosud posledním ekumenickém koncilu, které svolal papež Jan XXIII. (1958-1963), a jež zasedalo v letech 1962-1965.

Cílem koncilu bylo reagovat na potřeby doby. Explicitně nedefinoval žádnou novou nauku či dogmata. Mezi nejvýraznější teologická vyjádření koncilu patří potvrzení svátostné povahy biskupského svěcení.

Koncil měl výrazný vliv na obnovu liturgie v katolické církvi, která tímto koncilem započala, a výrazný posun ve způsobu, jak se katolická církev sama chápe (viz Ekleziologie).

[editovat] Příčiny a souvislosti

V padesátých letech 20. století se římskokatolické a biblické učení začalo odchylovat od neo-scholasticismu a biblického literalismu, tedy lpění na starých dogmatech a doslovném znění textu bible. Tyto konzervativní přístupy byly původně vyprovokovány modernistickou herezí a v církvi se prosazovaly od Prvního vatikánského koncilu až do začátku 20. století. Nový liberalismus pocházel od teologů jako byli Yves Congar, Karl Rahner a John Courtney Murray, kteří směřovali k propojení moderních lidských prožitků s křesťanským dogmatem a dalších, např. Josepha Ratzingera (pozdějšího papeže Benedikta XVI.) a Henriho de Lubac, kteří se zase snažili o obrodu prostřednictvím lepšího pochopení Písma (posvátných textů) a raných křesťanských církevních otců.

Ve stejné době biskupové ve světě čelili velkým výzvám zapříčiněným politickými, sociálními, ekonomickými a technickými změnami, jako např. úbytku věřících, odmítání víry v důsledku materialistických filosofii, atd. Někteří z nich viděli odpovědi na tyto výzvy ve změnách struktury zvyklostí církve. Mezi nejlépe organizované patřila skupina nizozemských a německých biskupů známá jako Rýnští biskupové.

První vatikánský koncil, který se konal téměř před stoletím byl přerušen v důsledku Prusko-francouzské války. Následkem toho byla dokončena jen rozprava o roli papeže, avšak zkoumání pastoračních a dogmatických otázek týkajících se celé církve se dokončit nepodařilo. V roce 1958 byl papežem zvolen Jan XXIII. Ten, ačkoliv byl v pokročilém věku a špatném zdravotním stavu a byl tedy vnímám spíše jako papež na přechodnou dobu, necelé tři měsíce po svém zvolení oznámil úmysl svolat další koncil. Během příštích tří let v mnoha dalších prohlášeních své záměry dále konkretizoval, až byl v roce 1962 koncil skutečně zahájen. Jedna z nejznámějších příhod tradovaná ve spojení s jeho úsilím je jeho odpověď na otázku k čemu bude další koncil dobrý, kdy okázale otevřel okno a řekl: „chci nechat otevřená okna církve, abychom viděli na lidi venku a oni se zase mohli dívat dovnitř“. Vyzval také další křesťanské církve aby na koncil vyslali pozorovatele, na což přistoupily protestantské i pravoslavné církve, i když ruská pravoslavná církev ze strachu před sovětskou komunistickou vládou přijala pozvání až po ujištění o nepolitické podstatě koncilu.

[editovat] Koncilní dokumenty

Koncil vydal 16 dokumentů:

[editovat] Konstituce

Název	Jedná o	Vydána
Sacrosanctum Concilium	o posvátné liturgii	4.12.1963
Lumen gentium	věroučná konstituce o církvi	21.11.1964
Dei Verbum	věroučná o Božím zjevení	18.11.1965
Gaudium et spes	pastorální o církvi v dnešním světě	7.12.1965

[editovat] Dekrety

Název	Jedná o	Vydán
Ad gentes	o misijní činnosti církve	7.12.1965
Presbyterorum ordinis	o službě a životě kněží	7.12.1965
Apostolicam actuositatem	o apoštolátu laiků	18.11.1965
Optatam totius	o výchově ke kněžství	28.10.1965
Perfectae caritatis	o obnově řeholního života	28.10.1965
Christus Dominus	o pastýřské službě biskupů v církvi	28.10.1965
Unitatis redintegratio	o ekumenismu	21.11.1964
Orientalium ecclesiarum	o katolických východních církvích	21.11.1964
Inter mirifica	o hromadných sdělovacích prostředcích	4.12.1963

[editovat] Deklarace

Název	Jedná o	Vydána
Gravissimum educationis	o křesťanské výchově	28.10.1965
Nostra aetate	o vztahu církve k nekřesťanským náboženstvím	28.10.1965
Dignitatis humanae	o náboženské svobodě	7.12.1965

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Reference

Dokumenty II. vatikánského koncilu. Mádr, O. [tr.]. Praha : Zvon, 1995. ISBN 80-7113-089-3.
MORIN, D. Učení II. vatikánského koncilu. Praha : Paulínky, 1999. ISBN 80-86025-17-9.
PESCH, O. H. Druhý vatikánský koncil 1962-1965. Příprava, průběh a odkaz. Praha : Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-194-6.