Liberalismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Liberalismus |
|---|
| Ideologie |
|
| Základní témata |
| Politické organizace |
| Liberální internacionála • Iflry |
| ELDR/ALDE • EDP • LYMEC CALD • ALN • RELIAL |
| Seznamy a ostatní |
Liberalismus (latinsky liber svobodný, liberalis svobody se týkající, svobodomyslný) je politický směr nebo také filosofický pohled, který stojí na tom, že svoboda je prioritní politická hodnota. Tato ideologie původně vznikla v 19. století ve Španělsku a má kořeny v evropském osvícenství.
Obsah |
[editovat] Historie liberalismu
Základní hodnotou liberalismu je svoboda. Tím se liší od zbylých dvou demokratických politických názorů (konzervativismu i socialismu). Stejně jako ony je však v protikladu k totalitarismu. Od anarchismu se liberalismus odlišuje tím, že stát považuje za nutný k ochraně svobody. Liberalismus usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou. Klasický liberalismus dobře charakterisuje citát: Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu.
Počátky liberalismu sahají do osvícenství, vzniku svobodného pohledu na svět, a jeho uplatnění ve filozofii a politice. Liberalismus chce osvobodit společnost od ideologií, které se snaží obhajovat nutnost nesvobody (příklad: „vše jest od milosti boží“). Základem jeho politické filozofie je individuum, občan, který má co největší svobodu. Svoboda je podle liberálního přesvědčení základem společnosti, na němž stát, politika a hospodářství spočívají a který stát chrání. Kde začíná osobní svoboda, končí státní moc, která může zakročit jenom, když je porušena svoboda osobní.
Pro liberalismus konce 18. a začátkem 19. století byla cílem svoboda a individualismus. Pomocí „laissez faire“ mělo docházet o omezování státních zásahů do hospodářství a tedy i posílení role jednotlivce. V politice šlo hlavně i ochranu občanských svobod jednotlivců. Avšak v první třetině 20. století hlavně v USA nabývá tento pojem zcela jiný nádech, nadále má vyjadřovat spíše blahobyt a rovnost, který se má konečně stát alternativou svobody. Tedy pod pojmem liberalismus, americká levice prosazuje něco jiného než co liberalismus původně byl (i než co znamená např. v Evropě) představuje pro ně podporu centralizované moci a široké zásahy do ekonomické oblasti. Zněma v chápání liberalismu je citelnější v oblasti ekonomické než v politické.
V některých vyspělých zemích, jako například ve Švýcarsku, se prosadila tato definice liberalismu: Svoboda a zodpovědnost – pro každého bez rozdílu. Svoboda a zodpovědnost jak ekonomická, tak politická, tak sociální. Tito liberálové jej považují za jedinou alternativu k tržnímu fundamentalismu [1], „divokému kapitalismu“ (svoboda bez zodpovědnosti) na straně jedné a k „všeovládajícímu státu“ (zodpovědnost bez svobody) na straně druhé. Nepovažují se za ani pravé, ani levé. Poukazují na to, že svoboda bez zodpovědnosti směřuje k rozpadu společnosti na „mocensko-politické klany“, jejímž zájmům je společnost vydána napospas. Zároveň poukazují na to, že zodpovědnost bez svobody vede k totalitě a k rostoucí byrokracii, jejímž zájmům je společnost nakonec podřízena.
Stát, v dnešním pojetí s vysokou participací občanů, má mimo jiné důležitý úkol – svobodu a zodpovědnost chránit (viz též právní stát). Praktickému použití těchto zásad pro rozvoj hospodářství jako základu svobody a demokracie tam kde dnes chybějí, tedy v rozvojových zemí (ke kterým de Soto počítá i post-sovětské), se věnuje Hernardo de Soto a jeho Institut pro svobodu a demokracii v Peru, činný po celém světě.
Zde dole uvedená matrice dvou aspektů politického spektra má podle jedné z prací institutu sotomo (sociotopological modeling) Univerzity Curych, dvě hlavní dimenze – na jedné ose dole konzervativní (snažící se co nejvíce zachovat, trvající na jednou, kdysi, prosazeném) a nahoře liberální (tolerantní, otevřená změnám, pokroku) a na druhé ose klasickou dimenzi levou (orientace více na společnost a na zástupcům delegované kompetence) a pravou (orientace více na jednotlivce a jeho přímou zodpovědnost). Liberály, podle jejich politiky a činů curyšští experti zobrazují v horních dvou čtvercích.
[editovat] Sociální liberalismus
Po vzniku socialismu se důraz politiky přenesl na sociální otázku. Mainstreamový liberalismus na to reagoval svou modifikací na většinový sociální liberalismus. Sociální liberalismus (nazývaný též novým liberalismem) je ideologie blízká politice evropských sociálně demokratických stran. Prosazuje regulaci ekonomiky, adekvátní zdanění a sociální stát (welfare state). To znamená, že sociální liberálové větší měrou něž ostatní liberálové omezují ekonomickou svobodu, ale stejně jako klasičtí liberálové a libertariáni prosazují poměrně velkou osobní svobodu.
V Evropě můžeme najít několik levicových liberálních stran, např. Demokraté 66, britská Liberálně demokratická strana, dánská Radikal Venstre – strana sociálně liberální nebo česká Strana pro otevřenou společnost.
[editovat] Americký liberalismus
V USA je sociální liberalismus bez tam nepopulárního přívlastku „sociální“. Prosazuje ho zejména Demokratická strana. Americký liberalismus je velice blízký evropskému socialismu.
[editovat] Neoliberalismus
Podle kritiků je neoliberalismus ekonomická, ideologická jednostrannost politiky. Jeho zastánci ale poukazují na nutnost změn, které „přebujelý stát“ a rostoucí regulace trhů vyžadují. Tento spor a toto označení vznikly v sedmdesátých letech 20. století, kdy některé státy začaly snižovat bariéry regulace mezinárodních a vnitřních trhů s cílem docílít volného trhu. Neoliberalismus akceptuje určitou státní roli v ekonomice, jako nezbytnost nezávislých centrálních bank a ochrany práva a bezpečnosti. Zároveň ale vyžaduje omezení role státu ve všech možných oblastech, a tím umožněné snížení daňového zatížení. Neoliberalismus prosazovala politička Margret Thatcherová a ekonom Milton Friedman.
Ryze ekonomicky orientovaný neoliberalismus zpravidla ale neznamená liberální postoj v jiných záležitostech politiky a společnosti, proto je také občas nazýván „konzervativním liberalismem“, tedy syntézou konzervativismu a liberalismu. Protože se neoliberalismus ne nutně zajímá o osobní svobodu, etiku, morálku, je často využíván i diktátorskými režimy, jako například Pinochetovým Chile. Ale i Čína, která se otevírá především ekonomicky, ale jinak se snaží zachovat cestu komunismu, by mohla být takovým příkladem. Neoliberalistická orientace je přisuzována i představitelům demokratických vlád, jako, vedle zmíněné Margret Thatcherové, Ronaldu Reaganovi.
[editovat] Libertarianismus
- Hlavní článek: Libertarianismus
Jako reakce na americký liberalismus vznikl v USA americký mainstreamový konzervativismus a menšinový libertarianismus, což je víceméně synonymum neoliberalismu. V Evropě existují různé politické strany, které prosazují libertariánskou politiku, ale považují se za liberály (u nás například Liberální reformní strana).
[editovat] Citáty
- „Existují dvě slova v politice, která nejde přeložit. Federalismus a liberalismus. ... Být liberální ve Francii znamená až ocitnout se extremně napravo. Být liberální v Americe znamená být nalevo. Liberální v Británii znamená centristickou politiku, lehce doleva, levý střed.“
-
- –François Bayrou, Praha, květen 2006, [2]
[editovat] Podívejte se též na
| Politické ideologie Součást řady Politika
|
|---|
| Anarchismus |
| Fašismus |
| Feminismus |
| Islamismus |
| Komunismus |
| Komunitarismus |
| Konzervatismus |
| Křesťanská demokracie |
| Liberalismus |
| Libertarianismus |
| Nacionalismus |
| Sionismus |
| Socialismus |
| Sociální demokracie |
| Zelená politika |
| Ideologie politických stran |
[editovat] Externí odkazy
České instituty a spolky hlásící se k liberalismu:
Prameny (historické a interpretace liberalismu v Česku):
- „Inflace“ (Jan Černý)
- „Institut Karla Havlíčka Borovského“ (Milan J. Hamerský):
Problematika totality a jí potírané svobody v minulém století:
- Karl Popper: Otevřená společnost a její nepřátelé (odkaz na recenzi)
