Tramvajová doprava v Brně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Brno, druhé největší město České republiky, provozuje tramvajovou síť, která je nejstarší v českých zemích a po pražské síti druhá největší.

V roce 2006 je v provozu celkem 13 denních (celkem měří 139 km) a jedna historická linka. Tratě, vedoucí kromě vlastního města i do Modřic jižně od Brna, mají celkovou délku 69,7 km.

V brněnském nářečí se pro tramvaj používá známé slovo šalina z původního německého názvu tramvajových linek „Elektrische Linie“ (čti „elektriŠE LÍNÝ“).

Tramvajová doprava v Brně je zajišťována společností Dopravní podnik města Brna a je plně zapojena do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje.

Obsah 1 Historie 1.1 I. koněspřežná tramvaj 1.2 II. koněspřežná tramvaj 1.3 Parní tramvaj 1.4 Počátky elektrického provozu do vzniku První republiky 1.5 Doba rozkvětu brněnských tramvají 1.6 Poválečné období (do roku 1989) 1.7 Brněnské tramvaje v nových podmínkách 1.8 Budoucnost 2 Infrastruktura 2.1 Vozovny 2.2 Měnírny 3 Muzeum 4 Vozový park 5 Podívejte se také na 6 Reference 7 Externí odkazy

[editovat] Historie

[editovat] I. koněspřežná tramvaj

17. srpna 1869 byla v Brně jako ve třetím městě tehdejšího Rakousko-Uherska a prvním v českých zemích zprovozněna linka koněspřežné tramvaje. První trať vedla z Moravského náměstí k dnešnímu Semilassu (nacházejícím se v tehdy samostatné obci Královo Pole), severně od centra města; provozovatelem byla společnost Brünner Tramway Gesellschaft für Personen und Frachtenverkehr (Brněnské tramvajová společnost pro osobní a nákladní dopravu). Po zahájení provozu bylo k dispozici 6 vozů, postupně společnost nakoupila celkem 53 osobních a 10 nákladních vozů.

Kolejová síť se rozšiřovala (tratě po Husově ulici na Šilingrovo náměstí, prodloužení z Moravského náměstí přes hlavní nádraží a Mendlovo náměstí do Pisárek, trať po ulici Cejl a nákladní odbočka na Rosické nádraží) a v roce 1870 dosáhla délky 14,15 km . Byly vybudovány tři vozovny, a to na konečných v Pisárkách a Králově Poli a poblíž středu města na dnešní Marešově ulici. V počátcích provozu měli lidé o přepravu zájem (zejména v letním období). Ten ale brzy opadl. Jízdné bylo navíc poměrně vysoké. Pro nerentabilitu byl provoz na podzim 1874 ukončen.

[editovat] II. koněspřežná tramvaj

Ředitel pražské tramvajové společnosti Bernhard Kollmann projevil zájem o podnikání v Brně. Dohodl se s radními, odmítl převzít vozový park svých předchůdců („pro zchátralost“) a pod hlavičkou nově založené společnosti Brünner Tramway-Unternehmung (Brněnský tramvajový podnik) 4. června 1876 opětovně zahájil (s novými vozy) provoz koňky. Nejdříve z hlavního nádraží do Pisárek, o něco později z hlavního nádraží do Králova Pole k Semilassu (tedy stejná trasa, jako byla jedna z tratí I. období koňky). Tramvaj byla v provozu pouze v letním období. Celkem bylo k dispozici 13 otevřených (tzv. letních) vozů. V roce 1879 se v Brně uskutečnila zkušební jízda parní tramvajové lokomotivy, bylo však zjištěno, že kolejový svršek je zcela nevyhovující pro tento těžký stroj. Provoz byl (opět) pro nerentabilitu ukončen 3. října 1880.

[editovat] Parní tramvaj

Již v roce 1881 město hledalo dalšího provozovatele tramvajové dopravy. K nejvážnějším uchazečům patřil Wilhelm von Lindheim, zastánce parní trakce a stavitel městských drah po celé rakouské monarchii. Jednání pokračovala ale zvolna. Až v roce 1884 se zástupci města s Lindheimem dohodli. Rakouský podnikatel začal ihned budovat trať a 31. května 1884 mohl být zahájen provoz na lince Královo Pole – Pisárky (opět stejná trať jako v předchozích dvou případech). Ještě téhož roku byla zahájena doprava na odbočce z Václavské ulice k Ústřednímu hřbitovu, nacházejícímu se poměrně daleko od města. Dva roky nesla společnost provozující tramvaje název Brünner Dampf-Tramway (Brněnská parní tramvaj), v roce 1886 byl název změněn na Brünner Local Eisenbahn Gesellschaft (Brněnská společnost místní dráhy, zkratka B.L.E.G.).

Parní tramvaj již problémy s rentabilitou neměla. Důvodem bylo množství nákladních vleček vedoucích z hlavní trati Královo Pole – Pisárky do továren, které sídlily poblíž. V provozu se postupně objevilo 15 tramvajových lokomotiv a 31 vlečných vozů (z toho 8 převzatých z II. období koňky).

Roku 1898 prodala B.L.E.G. tramvajový provoz Rakouské elektrárenské společnosti Union ve Vídni (Oesterreichische Union Elektrizitäts – Gesellschaft in Wien), která po uzavření smlouvy s městem začala elektrifikovat celou kolejovou síť (tzn. tratě Královo Pole – Pisárky a Václavská – Ústřední hřbitov). Osobní provoz parní tramvaje byl ukončen 21. června 1900. Ani poté však parní lokomotivy nezmizely z očí Brňanů. Některé z nich se stále používaly v nákladní dopravě (vlečky zpočátku nebyly elektrifikované). Nejdéle zůstala v provozu lokomotiva Caroline (do roku 1914). Od následujícího roku byla opět v provozu (tentokrát však už v majetku Vojenského stavebního dozoru). Po vyhlášení republiky přešla do majetku brněnské Zbrojovky, které ji v roce 1926 převedla na svoji železniční vlečku.

[editovat] Počátky elektrického provozu do vzniku První republiky

Brno nepatřilo k městům, které elektrickou tramvaj zavedly brzo. Předběhla ho jak Praha, tak i menší města (např. Teplice, Liberec či Olomouc). Důvodem byl dobře fungující systém parní tramvaje. Provoz elektrické tramvaje byl zahájen 21. června 1900 na elektrifikovaných tratích parní dráhy se 41 motorovými (nově dodané tramvaje) a 41 vlečnými vozy (pouze 12 nových „vlečňáků“, ostatní byly převzaty z parního provozu). Dopravu provozovala městská společnost Gesellschaft der Brünner Elektrischen Strassenbahnen (Společnost brněnských elektrických pouličních drah). Během tří let byly již tramvají obslouženy oblasti jako např. Veveří, Zábrdovice a Komárov, v provozu bylo již 5 linek. V dalších letech se již takový rozmach nekonal, byla ale např. prodloužena trať v Komárově.

V roce 1914 se Společnost dostala do deficitu, provoz tak musela převzít vídeňský podnik Österreichische Elektrizitäts Lieferungs Aktiengesellschaft. První světová válka způsobila zastavení veškerého rozšiřování sítě, postavena byla jen trať po Veveří ulici, k tehdejšímu lazaretu.

[editovat] Doba rozkvětu brněnských tramvají

Po vzniku ČSR se stala provozovatelem sítě Společnost brněnských pouličních drah. Jejím hlavním úkolem bylo zlepšit stav sítě celkové délky 23 km, která postupně chátrala. V nových poměrech začal její opětovný rozvoj. Od roku 1924 se stavěla jedna trať za druhou; tramvaj začala jezdit mj. do Žabovřesk, Židenic, Obřan, Řečkovic a do dalších nově připojených obcí. Proto byla vystavěna nová vozovna v Husovicích. Koncem 30. let se nové tratě téměř nestavěly (jsou i výjimky – např. prodloužení v Žabovřeskách), ale zdvojkolejňovaly se ty stávající (1938 v provozu 8 linek). Další rozvoj sítě nastal za druhé světové války; vznikly tratě jako např. pod Petrovem po Husově ulici nebo do Černých Polí. V roce 1942 byla převzata místní dráha Černovice – Líšeň (klasická železnice), během roku a půl byla elektrifikována a přestavěna na trať tramvajovou.

[editovat] Poválečné období (do roku 1989)

Po osvobození Československa se provoz na tramvajové síti (délky 74,6 km) obnovoval několik měsíců. Musela být opět zprovozněna vyhořelá vozovna v Pisárkách, opraveny vozy i trolejové vedení (poškozeno bylo 60 % sítě). Také byla použita parní tramvajová lokomotiva Caroline (na odklízení trosek i na nouzový osobní provoz). Roku 1947 byla postavena první poválečná trať do Komína. Stará a nevyhovující vozovna Královo Pole byla přestavěna na měnírnu (1953 – 1954). V téže době se začala stavět nová moderní vozovna Medlánky. V roce 1964 byla zrušena trať ze Stránské skály do Líšně (původně místní železnice). O dva roky později byl otevřen nový most, na který byla převedena trať z Mendlova náměstí k výstavišti. 31. března 1967 byl ukončen provoz nákladní dopravy, kterou od roku 1909 zajišťovaly (do 1914 ještě střídavě s parními) 4 postupně zakoupené elektrické tramvajové lokomotivy.

Na začátku 50. let byly dodány poslední dvounápravové vozy (dle elektrické výzbroje označovány 4MT) z Královopolské strojírny. V roce 1958 byl vozový park doplněn prvními čtyřnápravovými tramvajemi řady T z ČKD (Tatra T2, později Tatra T3; tramvaje T1 v Brně nikdy nejezdily). Od roku 1967 byly ještě doplňovány článkovými vozy Tatra K2. V roce 1968 již bylo v provozu 17 stálých linek o celkové délce 157,7 km.

Od konce 60. let se stavěly moderní tratě rychlodrážního charakteru na některá nová brněnská sídliště (první rychlodráha – přestavěný úsek Komín – Bystrc – byl uveden do provozu v roce 1969). V roce 1971 ukončila tramvajový provoz vozovna Husovice, která byla přenechána trolejbusům. Od roku 1977 tramvaje jezdí i po meziměstské trati do Modřic. Naopak v polovině 80. let byla zrušena trať skrz Židenice a zkrácena do smyčky Stará osada. Koncem 80. a v 90. letech se postupně prodlužovala nová trať do Líšně s moderní podzemní stanicí Jírova (mezi lety 1998 a 2004 též úvraťová konečná).

V roce 1974 byl ukončen provoz starých dvounápravových tramvají, od té doby jezdí už pouze vozy koncepce PCC. V roce 1978 se začaly spřahovat do jízdních souprav tramvaje typu T3 a T2, jejichž elektrická výzbroj ale nebyla kompatibilní s vozy T3. Proto byly v rámci generálních oprav rekonstruovány na typ Tatra T2R. První vozidla nového typu Tatra KT8D5 byly dodány do Brna v roce 1986 (šlo o dvě tramvaje ověřovací série), další byly zakoupeny až v roce 1990.

[editovat] Brněnské tramvaje v nových podmínkách

V roce 1994 byla uvedena do provozu trať po bývalé „výpadovce“ – Renneské třídě – ke krematoriu, která zjednodušila dopravu ze sídlišť Starý Lískovec a Bohunice do středu Brna. Od roku 1999 přestaly jezdit tramvaje přes náměstí Svobody v centru města, o budoucí existenci této trati se dodnes vedou spory (využívaná je např. při výlukách); v polovině října roku 2006 byl na ní zahájen provoz historické linky (v zimě však není v provozu). Poslední změna v tramvajové síti nastala v roce 2004, kdy tramvaje začaly jezdit z líšeňské úvraťové konečné stanice Jírova o jednu zastávku dál na taktéž úvraťovou konečnou stanici Mifkova. Od 1. listopadu 2006 byl přes náměstí Svobody zahájen zkušební provoz pravidelné tramvajové linky, který potrvá do konce ledna 2007.

Se zavedením přestupného tarifu 1. ledna 1995 došlo k reorganizaci celé městské dopravy v září téhož roku. Počet tramvajových linek se snížil z 22 na 13, autobusy byl vyloučeny z centra města, byly nově zavedeny polookružní trolejbusové linky.

Od roku 1992 se brněnské tramvaje T3 kvůli prodloužení životnosti postupně modernizují (vozy Tatra K2 od 1996). Od roku 1996 jsou též nakupovány nové vozy - Tatra T6A5, Tatra T3R, Tatra RT6N1, Tatra KT8D5N, Tatra T3RF). 19. prosince 1998 dojezdily v Brně poslední dva vozy typu T2. V roce 2002 byl uveden do provozu první vůz Tatra T3R.EV. Později k němu přibyly tramvaje nejen stejného typu, ale i Tatra T3R.PV. Od roku 2003 jsou v provozu první vozy Škoda 03 T známější pod názvem Anitra. První vlečný vůz VV60LF se zkoušel od roku 2004, do pravidelného provozu byl zařazen o rok později. Jeden vlečný vůz je spřahován do unikátní soupravy T3R.EV+VV60LF+T3R.EV (tzv. trojče), která musela kvůli své délce přesahující 40 m získat speciální povolení od Drážního úřadu. Je to nejkapacitnější tramvajová souprava ve městě. Na konci roku 2006 vyjela poprvé s cestujícími nová tramvaj Vario LF.

[editovat] Budoucnost

Již dlouhou dobu se uvažuje o tzv. Brněnském tramvajovém diametru, tedy přemístění hlavních severojižních tratí v centru města pod zem. Tento projekt je však velmi náročný a jeho realizace bude trvat proto řadu let, ne-li desetiletí, jako tomu bylo u pražského metra. Dále jsou plánovány prodloužení stávajících tratí (např. v Bystrci nebo ze Štefánikovy čtvrti na Lesnou). Samostatnou kapitolou je zorganizování tramvajové dopravy po přesunu vlakového hlavního nádraží.

[editovat] Infrastruktura

[editovat] Vozovny

Brno má v současnosti dvě tramvajové vozovny:

• Vozovna Medlánky
• Vozovna Pisárky

Ústřední dílny se nacházejí v areálu vozovny Medlánky

Zaniklé tramvajové vozovny:

• Vozovna na Marešově ulici (pro koňku)
• Vozovna Královo Pole (nyní měnírna)
• Vozovna Husovice (nyní trolejbusová vozovna)

[editovat] Měnírny

V Brně se v současnosti nachází 27 měníren (22 stabilních a 5 pojízdných – údaj je z roku 2003), které napájí proudem i trolejbusové troleje. Napájení brněnské tramvajové tratě je od počátku provozu 600V stejnosměrných; záporný pól je v troleji (sběrači), kladný v kolejnicích. Touto změnou oproti jiným tramvajovým provozům (např. Praha nebo Liberec) se minimalizovaly účinky bludných (plazivých) proudů v okolí měníren, které by ničily kovové předměty (potrubí i samotné kolejnice) uložené v zemi. Další tramvajové provozy s touto polaritou jsou např. v Ostravě a v Košicích.

[editovat] Muzeum

Na rozdíl od pražského dopravního podniku vlastní brněnský pouze tři historické tramvaje, které jsou umístěny ve vozovně Medlánky.

Ostatní historická vozidla MHD (nejen ta brněnská – celkem asi 90 tramvají, autobusů, trolejbusů, autobusových přívěsů a speciálních vozidel) jsou v majetku Technického muzea v Brně. Tramvaje a ostatní kolejové vozy jsou umístěny ve veřejně přístupném depozitáři v Líšni, který se nachází na nádraží bývalé místní dráhy Černovice – Líšeň. Muzejní trať (Stránská skála – Líšeň), kde nejezdí pravidelná linka, je v havarijním stavu a na opravu se prozatím nenašly peníze. Tramvaje jsou proto uvězněny ve dvou halách (Technické muzeum už v letech 2004 a 2005 nechalo pomocí speciálního nákladního automobilu převézt vůz koňky a soupravu parní tramvaje do medlánecké vozovny, aby mohly tyto oblíbené vozy vyjíždět při různých slavnostech). Silniční vozidla se nacházejí v nepřístupném depozitáři v Řečkovicích (bývalá kasárna), kde se jednou za rok pořádá den otevřených dveří.

[editovat] Vozový park

V Brně je nejrozmanitější vozový park tramvají v Česku. Z tohoto důvodu se Brnu někdy s nadsázkou říká „výzkumný ústav tramvajových vozidel“

V osobním provozu jsou následující typy tramvají:

Krátké:

• Tatra T3
  • Tatra T3M
  • Tatra T3G
  • Tatra T3R
  • Tatra T3T
  • Tatra T3P
  • Tatra T3RF
  • Tatra T3R.EV
  • Tatra T3R.PV
• Tatra T6A5
• Vario LF

Kloubové:

• Tatra K2
  • Tatra K2YU
  • Tatra K2R
  • Tatra K2R.03
  • Tatra K2R.03-P
  • Tatra K2P
  • Tatra K2T
  • Tatra K3R-N
• Tatra KT8D5
  • Tatra KT8D5SU
  • Tatra KT8D5R
  • Tatra KT8D5R.N2
  • Tatra KT8D5N
• Tatra RT6N1 (v současné době všechny vozy odstaveny)
• Škoda 03 T (obchodní název Škoda Anitra)

Vlečné vozy:

• VV60LF (připojuje se k tramvajím typu T3R.EV)

Jako služební se používá celkem 6 vozů T2R a T3.

K 31.12.2005 bylo v provozu 320 tramvají určených pro osobní dopravu.

[editovat] Podívejte se také na

• Dopravní podnik města Brna
• Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje
• Trolejbusová doprava v Brně
• Městská autobusová doprava v Brně
• Lodní doprava na Brněnské přehradě
• Technické muzeum v Brně

[editovat] Reference

Kolektiv: 80 elektrické dráhy v Brně, 50 let autobusové dopravy. Dopravní podnik města Brna, Technické muzeum v Brně, Brno 1980.

Kolektiv: 120 let městské hromadné dopravy v Brně. Dopravní podnik města Brna, Brno 1989.

Kolektiv: 130 let městské hromadné dopravy v Brně 1869 – 1999. Dopravní podnik města Brna, Brno 1999.

Kolektiv: 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900 – 2000. Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF & Tramvajklub Brno, Ústí nad Labem 2000.

[editovat] Externí odkazy

• Tramvajklub Brno
• Historie dopravy v Brně na stránkách DPMB
• Stránky o brněnské MHD
• Diskusní fórum o městské a železniční dopravě