Saladin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Saladin na obrázku arabského kodexu z 12. století.

Saladin (1138 v Tikrítu – 1193 v Damašku; kurdsky: Selahadînê Eyûbî; arabsky: Saláhuddín Júsuf ibn Ajjúb; صلاح الدين يوسف ابن ايوب; Saláhuddín je čestný titul, který v arabštině znamená Pravověrný či Pevný ve víře) byl kurdský muslim a vojenský velitel, který žil ve 12. století. Založil dynastii Ajjúbovců, která vládla v Egyptě a Sýrii. Je uznáván pro svou statečnost, vojenskou zdatnost ale i ušlechtilost v křesťanských i muslimských zemích.

Saladin se narodil v kurdské rodině Nadžmuddína Ajjúba, guvernéra Baalbeku, ale na výchovu byl poslán ke svému strýci Šírkúhovi, který byl důstojníkem na dvoře Núruddína, guvernéra Sýrie. Ten bojoval proti fátimovskému chalífátu o nadvládu nad Egyptem, díky čemuž se Saladin v roce 1169 mohl stát jedním z egyptských vezírů. Měl bránit Egypt před výpady křižáků z jeruzalémského království, což byla velmi náročná role vzhledem k jeho nepříliš silné pozici. Nakonec se mu podařilo fakticky ovládnout celou egyptskou říši, přestože formálně stále podléhal Núruddínovi. Zrevitalizoval tehdejší egyptskou ekonomiku a zreorganizoval celou armádu, takže když Núruddín v roce 1174 zemřel, Saladin se mohl prohlásit egyptským sultánem a začít expanzivní vojenské výboje – nejprve proti menším okolním muslimským státům a poté již proti křižákům.

Křižácká území dříve využíval jako nárazníkové pásmo proti Núruddínově Sýrii, ale vládu nad ní získal poměrně rychle a nechal si ji stvrdit i svatbou s Núruddínovou vdovou. V bojích s křižáky byl relativně úspěšný až do 25. listopadu 1177, kdy utrpěl těžkou porážku v bitvě u Montgisardu. O deset let později ale 4. července 1187 již rozdrtil křižáckou armádu v bitvě u Hattínu a krátce nato 2. října 1187 – po 88 letech vlády křižáků – dobyl Jeruzalém. To bezprostředně vyvolalo třetí křížovou výpravu, kdy se král Richard Lví srdce pokusil dobýt Jeruzalém zpět. To se mu sice nezdařilo, ale se Saladinem dosáhli v roce 1192 příměří a dohody z Ramly, která zajišťovala volný přístup křesťanským poutníkům do města. O rok později Saladin umírá – traduje se, že když byla otevřena jeho pokladnice, aby z ní byl financován pohřeb, zjistilo se, že téměř všechny své peníze rozdal potřebným. Saladinovo tělo bylo pohřbeno v v umajjovské mešitě v Damašku.