Estonsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Eesti Vabariik Estonská republika
vlajka znak

Rozloha	45 226 km² (129. na světě) z toho 4,56 % vody
Počet obyvatel	1 332 893 (154. na světě, 2005)
Hustota zalidnění	29 / km² (144. na světě)
Jazyk	estonština
Národnostní složení	{{{národnosti}}}
Náboženství
Nejvyšší bod	Suur Munamägi (318 m n. m.)
Hlavní město	Tallinn
Státní zřízení	republika
Podřízené celky	{{{dělení}}}
prezident	Toomas Hendrik Ilves
Předseda vlády	Andrus Ansip
Hymna	Mu isamaa, mu õnn ja rõõm
Vznik	24. února 1918 (vyhlášení nezávislosti na carském Rusku a Německu)
Měna	Estonská koruna (EEK)
ISO 3166-1	233 EST EE
MPZ	EST
Doména	.ee
Telefon	372
Časové pásmo	UTC +2

Estonsko ležící v severní Evropě je nejsevernější z pobaltských zemí. Členem Evropské unie a NATO je od roku 2004. Od Finska ho na severu dělí zhruba 80 km široký Finský záliv. Na západě se nachází Baltské moře. Suchozemskou hranici má Estonsko na východě s Ruskem, ovšem převážná část této hranice prochází rozlehlým Čudským jezerem. Nejdelší suchozemská hranice je na jihu s Lotyšskem.

[editovat] Dějiny

První příležitost k osídlení Estonska se naskytla, když přibližně před 11 000 – 13 000 lety z území ustoupil kontinentální ledovec. Nejstarší známé osídlení v Estonsku bylo objeveno poblíž řeky Pärnu, v blízkosti městečka Sindi (u vesnice Pulli na pravém břehu řeky Pärnu). Toto sídliště vzniklo někdy v 8. tisíciletí př. n. l.

Estonsko přijalo křesťanství po dobytí jižní části Estonska německým křižáckým Řádem mečových bratří a severní části Dánskem. Celé Estonsko padlo do područí západních zemí v roce 1227, kdy křižáci získali kontrolu nad ostrovem Saaremaa. Kromě křižáků a Dánů bylo Estonsko postupně v područí Švédska, Polska a nakonec Ruska (od roku 1710 de facto a od roku 1721 i de jure, viz Nystadská smlouva). Nicméně šlechta a vyšší třída byla až do roku 1918 z převážné většiny německé národnosti. V průběhu druhé světové války a krátce po ní však byli Němci z Estonska na základě pokynů Hitlera a následně Stalina vystěhováni.

Po pádu carského Ruska v důsledku Velké říjnové revoluce vyhlásilo Estonsko 24. února 1918 nezávislost, což se nesetkalo s pochopením na ruské straně. Následovala válka za nezávislost, která skončila vítězstvím estonských sil, což bylo potvrzeno smlouvou z Tartu podepsanou 2. února 1920. Estonsko si udrželo nezávislost 22 let. Po většinu této doby bylo parlamentní demokracií, v letech 1934-1938 vládl zemi autoritářský režim Konstantina Pätse. Národní parlament Riigikogu byl volen občany staršími 18 let.

Na základě tzv. tajného dodatku paktu Ribbentrop-Molotov uzavřeného mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem byla země v červnu 1940 obsazena sovětskými vojsky. Poté nastala doba těžkých represí, kdy bylo mnoho intelektuálních a politických vůdců popraveno, uvězněno nebo deportováno na Sibiř, včetně prezidenta Konstantina Pätse. V letech 1941-1944 byla země okupována německou Třetí říší a poté znovu dobyta Rudou armádou. Následovalo dlouhých 46 let sovětské okupace.

Estonsko obnovilo svou nezávislost v 20. srpna 1991, přičemž právně navázalo na předválečnou Estonskou republiku. 20. srpen byl z tohoto důvodu vyhlášen státním svátkem, nicméně nejdůležitější státní svátek nadále připadá na den nezávislosti, tj. 24. února. Poslední ruské jednotky opustily zemi 31. srpna 1994. Estonsko se stalo součástí NATO 29. března 2004 a EU 1. května téhož roku.

Po dlouhých letech sporů podepsalo Estonsko 18. května 2005 hraniční dohodu s Ruskem, která lehce mění hranici neformálně platnou od roku 1991. Estonský parlament Riigikogu dohodu ratifikoval 20. června 2005. Parlament nicméně k textu přidal preambuli, ve které se odkazuje na nepřerušenou právní kontinuity Estonské republiky v průběhu sovětské okupace. Právě tento odkaz způsobil, že ruská strana následně stáhla svůj podpis z uzavřené dohody a vyjádřila přání otázku hranic znovu otevřít, přestože Estonsko opakovaně zdůraznilo, že vůči Rusku nemá žádné územní nároky.

[editovat] Politické uspořádání

Budova Estonského parlamentu v Tallinnu

Estonsko je parlamentní demokracií, v jejímž čele stojí prezident volený jednokomorovým parlamentem. Funkční období prezidenta je 5 let a jedna osoba může být prezidentem nanejvýš ve dvou po sobě následujících funkčních obdobích. Vládu sestavuje premiér jmenovaný prezidentem. Počet ministrů není pevně dán, např. v roce 2005 měl kabinet 15 členů. Vláda je jmenována prezidentem poté, co byla schválena parlamentem.

Zákonodárná moc je v rukou jednokomorového parlamentu zvaného Riigikogu. Parlament má 101 poslanců a je volen ve všeobecných parlamentních volbách, které se konají každé 4 roky. Nejvyšší soudní instancí je Národní soud (Riigikohus) s 19 soudci. Předseda soudu je nominován prezidentem a schvalován parlamentem. Zbylé soudce pak nominuje předseda soudu, nicméně k jejich potvrzení ve funkci je opět potřeba schválení parlamentem.

Kromě běžného hlasování ve volební místnosti je v Estonsku možné hlasovat i prostřednictvím internetu. Elektronické hlasování bylo poprvé použito v komunálních volbách v roce 2005.

[editovat] Administrativní a samosprávné členění

Estonsko je rozděleno na 15 administrativních a samosprávných celků — krajů (estonsky maakond):

Kraje se dále dělí na menší administrativní a samosprávné celky — obce (estonsky vald), které mohou sestávat z jednoho nebo více sídel.

Sídla se podle velikosti, významu a historické tradice dělí v města (linn), městyse (alev), městečka (alevik), vesnice (küla) a usedlosti (talu). Skoro všechna města a většina městysů tvoří samostatnou samosprávnou obec, zatímco městečka, vesnice a usedlosti bývají v samosprávné obce sdruženy s dalšími okolními sídly.

[editovat] Přírodní poměry

Estonsko leží na východním pobřeží Baltského moře (estonsky Läänemeri) v severozápadní části Východoevropské roviny mezi 57,3° a 59,5° severní šířky a 21,5° a 28,1° východní délky. Průměrná nadmořská výška činí pouhých 50 m n. m. Nejvyšším bodem země je Suur Munamägi na jihozápadě (318 m).

Nerostné bohatství je chudé, hospodářské využití mají pouze ložiska ropných břidlic a vápence. 47 % rozlohy země pokrývají lesy. V Estonsku se nachází více než 1 400 jezer a značné množství močálů, rašelinišť a bažin. Většina jezer je poměrně malých, avšak největší Čudské jezero (estonsky Peipsi järv) ležící na východě země zabírá úctyhodných 3 555 km². 3794 km dlouhé pobřeží je značně členité s řadou zálivů, zátok a průlivů. Počet ostrovů a ostrůvků se odhaduje na 1500, přičemž dva největší z nich – Saaremaa a Hiiumaa – tvoří dokonce samostatné kraje.

Podnebí je mírné, i když poněkud chladnější než v Česku, se čtyřmi přibližně stejně dlouhými ročními obdobími. Průměrná teplota se pohybuje od 16,3 °C na ostrovech do 17,1 °C ve vnitrozemí v červenci, který je nejteplejším měsícem, a od -3,5 °C na ostrovech do -7,6 °C ve vnitrozemí v únoru, což je nejchladnější měsíc. Průměrný srážkový úhrn je 568 milimetrů ročně, přičemž nejvíce srážek spadně v pozdním létě.

[editovat] Hospodářství

Po získání nezávislosti v roce 1991 se Estonsko významnou měrou soustředilo na obnovu hospodářství země a nastartování hospodářského růstu. V roce 1992 uvedlo do oběhu vlastní volně směnitelnou měnu – estonskou korunu (eesti kroon, EEK), která nahradila rubl. Nová měna byla pevně svázána s německou markou v kurzu 8 EEK = 1 DEM. Poté, co Německo nahradilo marku eurem, byl kurz změněn na 15,6466 EEK za 1 euro. Následovala rozsáhlá privatizace, včetně privatizace telekomunikací, železnic a energetiky, která v omezené míře pokračuje i nyní.

V roce 1994 zavedlo Estonsko jako vůbec první země na světě rovnou daň z příjmu ve výši 26 %. Od roku 2000 však právnické osoby nemusí tuto daň platit vůbec, a to pokud svůj zisk reinvestují. Daň je však stále platná v případě vyplácení dividend. V roce 2005 se sazba daně snížila na 24 %.

Nejhorším rokem pro estonské hospodářství od získání nezávislosti byl rok 1999, kdy v důsledku ruské krize z předchozího roku poklesl hrubý domácí produkt o několik procent. Od té doby HDP neustále roste tempem okolo 5 % ročně. HDP přepočtený na jednoho obyvatele je 15 217 USD, což je nejvíce z pobaltských zemí.

Estonské hospodářství je založeno převážně na službách, významný je zejména sektor informačních technologií, telekomunikace a bankovnictví. Z průmyslových oborů jsou nejdůležitější elektrotechnický, dřevozpracující a chemický průmysl, těžba ropných břidlic a stavba lodí. Významnou roli hraje též rybolov. Rychlý růst estonského hospodářství je podporován přísunem kapitálu ze skandinávských zemí. Přes estonské přístavy prochází i významná část ruského zahraničního obchodu, mimo jiné i ruská ropa.

Estonsko je členem Evropské unie (od roku 2004) a Světové obchodní organizace (WTO, od roku 1999). Zavedení eura je plánováno na 1. leden 2007.

[editovat] Obyvatelstvo

Etničtí Estonci tvoří téměř 70 % obyvatelstva. První a druhá generace imigrantů z různých částí bývalého Sovětského svazu, zejména z Ruska, pak představuje většinu ze zbývajících 30 %. Rusky mluvící menšina se nachází v hlavním městě Tallinnu a v průmyslových oblastech na severovýchodě Estonska (Ida-Virumaa). Za zmínku stojí i nepočetná finská menšina.

Úředním jazykem je estonština, uralský jazyk blízký finštině. Ruština nemá status úřední řeči, ale většina lidí v věku 30-70 let jí alespoň rozumí, neboť byla povinným jazykem ve školách v době okupace Sovětským svazem. Mladší lidé většinou mluví dobře anglicky.

Estonsko má druhou nejvyšší míru výskytu HIV u dospělých v Evropě po Ukrajině (1,1% v roce 2001). Virem HIV je nejvíce postižena a znečištěna severovýchodní část země (Ida-Virumaa).

Podle sčítání lidu z roku 2003 se obyvatelstvo skládá z těchto etnických skupin:

68,4 % Estonců
25,7 % Rusů
2,1 % Ukrajinců
1,2 % Bělorusů
0,8 % Finů
1,7 % ostatních

[editovat] Náboženství

Tallinnské kostely

Estonci jsou z velké většiny bez vyznání a vliv církví je poměrně malý. Převládajícím náboženstvím etnických Estonců je křesťanství, představované luteránskou evangelickou církví. Většina věřících patřících k ruské menšině se hlásí k ruské pravoslavné církvi.

V současnosti se k různým církvím hlásí 31% dospělého obyvatelstva, přičemž rozdělení je následující:

15 % estonská luteránská evangelická církev
14 % pravoslavná církev
0,5 % baptistická církev
0,5 % římskokatolická církev

Přítomné jsou i další menší protestantské církve, židé a novodobí pohané vyznávající pradávného estonského boha Taaru.

[editovat] Významná města

[editovat] Vzdělání

Základní školy jsou v Estonsku devítileté (7-16 let) a jsou povinné pro všechny. Studenti, kteří absolvují základní školu obdrží certifikát, který jim dává právo pokračovat v dalším vzdělávání. Existují 2 varianty dalšího studia (obě po třech letech studia) První variantou jsou sekundérní obecně vzdělávací školy (gymnázia), druhou pak odborně vzdělávací školy. Bezprostředně po vystudování gymnázia obdrží studenti certifikát, který jim dává možnost studovat dále. Vyšší vzdělávání je zajišťováno univerzitami a také institucemi vyššího vzdělávání. Studium na univerzitě je rozděleno do několika částí. První etapou jsou bakalářská studia (obvykle tříletá), druhou magisterská studia (obvykle dvouletá), třetí pak doktorská studia (obvykle čtyřletá). Nejslavnější estonskou institucí terciérního vzdělávání je univerzita v Tartu.

[editovat] Externí odkazy

Wikcionář obsahuje slovníkovou definici slova Estonsko.

Estonsko (Eesti) — kraje a jejich správní centra
Harjumaa (Hlavní město Tallinn) \| Hiiumaa (Kärdla) \| Ida-Virumaa (Jõhvi) \| Järvamaa (Paide) \| Jõgevamaa (Jõgeva) \| Läänemaa (Haapsalu) \| Lääne-Virumaa (Rakvere) \| Pärnumaa (Pärnu) \| Põlvamaa (Põlva) \| Raplamaa (Rapla) \| Saaremaa (Kuressaare) \| Tartumaa (Tartu) \| Valgamaa (Valga) \| Viljandimaa (Viljandi) \| Võrumaa (Võru)