Augustinus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aurelius Augustinus (též sv. Augustin nebo Augustin z Hippony) (354 Thagaste [dnes Souk-Ahras v Alžírsku] – 430 Hippo Regius [v dnešním Tunisku]) byl biskup, svatý katolické církev, jehož svátek připadá na 28. srpna a učitel církve. Augustinus je jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské patristiky, ve své práci silně ovlivněm manicheismem a novoplatónismem.
Obsah |
[editovat] Život
V mládí žil Augustin velice světským životem. Jeho matka sv.Monika se za něj nikdy nepřestala modlit a jej později Ciceronův spis Hortensius vyprovokoval k zájmu o filozofii. Od roku 383 vyučoval rétoriku v Římě, od roku 384 v Miláně. Roku 387 se nechal milánským biskupem, sv. Ambrožem, pokřtít. Roku 389 se vrátil do Thagaste v severní Africe, roku 390 nebo 391 přijal z rukou biskupa Valeria kněžské svěcení a roku 393 se stal ve městě Hippo Regius biskupem. Svůj život věnoval dogmatickým problémům své doby a péči o svou církevní obec. Zemřel během plenění Vandalů roku 430.
[editovat] Učení
V duchu novoplatónismu rozvíjel v dogmatických sporech s různými ideovými odpůrci své doby křesťanskou věrouku. Stejně jako sv. Pavel učil, že člověk je od přirozenosti neschopný konat dobré skutky (nauka o dědičném hříchu), že však určití jednotlivci jsou z milosti boží predurčeni k večnému spasení (predestinace). Podle Augustina smysl dějin spočívá v zápase dobra a zla, v boji Církve (tj. Boží obce) se světským státem, který bude nakonec zakončen vítězstvím království božího. Augustinus považoval za příslušníky Boží obce i ty stojící mimo samotnou církev, což ospravedlňovalo možnost zachování některých hodnot antické kultury v křesťanském světě.
Sv.Augustin se ve svém učení také velmi věnoval otázce trojjedinosti Boha, k tomuto tématu je vázán jeden příběh z Augustinova života, kdy potkává na pláži malého chlapce, přelévajícího vodu z moře do jím postaveného jezírka. Sv.Augustin mu říká: "Dříve já přeleji moře do tohoto jezírke, nežli Ty pochopíš toto Boží tajemství.
Bůh je podle Augustina nejvyšším Principem a zdrojem Světla, nejvyšsím, absolutním a jednotným bytím, Pravdou a nejvyšším Dobrem (unum, verum, bonum).
Svět byl stvořen z ničeho tvořivou boží podstatou. Boží mysl v sobě obsahuje podstatné tvary veškerých věcí (na způsob ideí), které sa podle těchto vzorů ve světě utvářejí. Poznat svět je možné jen skrze onu absolutní Pravdu, ke které vede cesta poznávaním sebe samého, své vlastní duše.
Sv.Augustin bývá vyobrazován s hořícím srdce, nebo s knihou.
Otázce hledání vlastní víry se poutavým autobiografickým způsobem věnuje ve svém spisu Vyznání.
[editovat] Dílo
- De vera religione (O pravém náboženství)
- De libero arbitrio (O svobodné vůli)
- De trinitate (O trojici) (400-416 n. l.)
- Confessiones (Vyznání) (397-398 n. l.)
- De civitate Dei (O Boží obci) (413-426 n. l.)
[editovat] Dílo De civitate Dei (O Boží obci)
- spis, kde se zamýšlel nad uspořádáním společnosti - existují podle něj 2 říše – jedna,k terá patří k pozemskému světu (sebestřednost, sebeláska) a druhá, která je „obec boží“, která je o lásce a dobru - tyto 2 říše spolu soupeří - lidské dějiny směřují k „obci boží“ - kdy nastane věčný smír a skončí spory
[editovat] Související články
[editovat] Filozofický přínos
- -logika
- -metafyzika
- -přírodověda
- -etika
[editovat] Politologický přínos
Měl vizi dvou států – odraz světa idejí a smyslové skutečnosti.
- Citát: „Boží stát je jediným pravým, dokonalým a věčným státem. Je to obec, kterou založili dobří věřící. Tento neviditelný stát má svého pozemského představitele, své zákony a vládu, a tou je církev“.
- Pozemský stát (latinsky: civitas terraena) pochází od Kaina a vede k formě řeské a římské civilizace.
- Oproti „Božímu státu“ tento „světský stát“ neorganizuje společnost na základě víry, ale na lidské přirozenosti, je tedy vládou zla a hříchu.
- Takto vykreslil sv. Augustin stát jako nutné zlo, potřebné ke krocení zlého člověka.
[editovat] Související odkazy
[editovat] Primární literatura
[editovat] Některá česká vydání Augustinových děl
- Čtvero pojednání o křesťanském boji. Olomouc: Krystal OP, 1948.
- O Boží obci, 2 sv. Praha: Vyšehrad, 1950.
- Vyznání, Praha: Kalich, 1992.
- O lži a jiné úvahy. Třebíč: Akcent, 2000.
[editovat] Sekundární literatura
- HOŠEK, František X. Život a spisy sv. Aurelia Augustina, biskupa hipponského. Brno: Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, 1864.
- HRUBAN, Jaroslav. Estetika sv. Augustina: příspěvek ke psychologii a vývojovému významu myšlení křesťanského. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1920.
- HRONEK, Josef. Svatý Augustin. Praha: G. Francl, 1930.
- PAPINI, Giovanni. Svatý Augustin. Praha: B. Rupp, 1947.
- MACHOVEC, Milan. Svatý Augustin. Praha: Orbis, 1967.
- MARROU, Henri. Svatý Augustin. Řím: Křesťanská akademie, 1979.
- FLOSS, Karel. Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991.
- SVOBODA, Karel. Estetika svatého Augustina a její zdroje. Brno: Masarykova univerzita, 1996.
- KRANZ, Gisbert. Augustin: život a působení. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998.
[editovat] Externí odkazy
 |
Tento článek týkající se křesťanství je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
