Alžírsko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alžírská demokratická a lidová republika الجمهورية الجزائرية الديمقراطية الشعبية Al-Jumhūrīyah al-Jazā’irīyah ad-Dīmuqrāţīyah ash-Sha’bīyah Al-džumhúríja al-džazá'iríja ad-dímúkrátíja aš-Ša'bíja |
|
---|---|
vlajka znak |
|
Rozloha | 2 381 741 km² (11. na světě) z toho 0 % vody |
Počet obyvatel | 19 349 881 (37. na světě, 2004) |
Hustota zalidnění | 13,5 / km² (196. na světě) |
Jazyk | arabština (úřední) |
Národnostní složení | {{{národnosti}}} |
Náboženství | islám |
Nejvyšší bod | Tahat (3003 m n. m.) |
Hlavní město | Alžír (ولاية الجزائر, Al-Djazzâïr) |
Státní zřízení | republika |
Podřízené celky | {{{dělení}}} |
Prezident | Abdal Azíz Buteflika (عبد العزيز بوتفليقة, `Abd al-`Azīz Bū Tiflīqa) |
Předseda vlády | Abdal Azíz Belchadem |
Hymna | Kassaman (Qassamman Bin Nazilat Il-Mahiqat) |
Vznik | 19. března 1962 (nezávislost na Francii) |
Měna | alžírský dinár (DZD) |
ISO 3166-1 | 012 DZA DZ |
MPZ | DZ |
Doména | .dz |
Telefon | +213 |
Časové pásmo | UTC +1 |
Alžírsko (arabsky الجزائر) je stát, který leží na severu Afriky a má 998 km dlouhé pobřeží Středozemního moře. Na severovýchodě hraničí s Tuniskem (965 km), na východě s Libyí (982 km), na jihu s Nigerem (956 km), na jihozápadě s Mali (1376 km), na jihozápadě s Mauritánií (463 km) a na západě se Západní Saharou (42 km) a s Marokem (1559 km).
- Administrativní dělení: 48 provincií
- Velká města: Alžír (1 700 000), Oran (769 000), Constantine (591 000), Annaba (446 000)
- Nejníže položené místo: Chott Merlhir - 40 m. n. m.
- Nejvýše položené místo: Tahat 2918 m. n. m.
Obsah |
[editovat] Dějiny
V 11. století př. n. l. existovala při pobřeží obchodní kolonie Foiničanů. V 1. století př. n. l. zde vznikla římská provincie Mauretania Caesarensis. Na počátku 16. století se území dostalo pod vliv Osmanské říše. V r. 1834 bylo Alžírsko připojeno k Francii. Nezávislost byla vyhlášena 3. 7. 1962.
V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. přišli na území dnešního Alžírska předci Berberů. V letech 46 až 429 ovládali toto území Římané, které vystřídali Vandalové a Byzantici. Roku 1529 bylo Alžírsko připojeno k Osmanské říši Chairem ad-Dinem a jeho bratrem Arujem, který udělal z Alžírska základnu korzárů. Francie provedla invazi do země v roce 1830 a v roce 1847 se Alžírsko dostalo pod jejich nadvládu.
Desítky tisíc kolonistů z Francie, Itálie, Španělska a Malty přijely do Alžírska, aby hospodařily na pobřežních planinách a zabraly nejdražší pozemky ve městech vyvlastněné francouzskou vládou. Lidé evropského původu a původní alžírští Židé byli od konce 19. století právoplatnými francouzskými občany, narozdíl od většiny alžírských muslimů, kteří zůstali mimo francouzské právo nemajíce občanství ani volební právo.
V roce 1954 zahájila Národní osvobozenecká fronta (NOF) guerillovou Alžírskou válku o nezávislost. Po skoro deseti letech války ve městech i na venkově se jí podařilo v roce 1962 vyhnat Francouze ze země. Většina z milionu lidí evropského původu spolu s profrancouzskými muslimy během několika měsíců roku 1962 odletěla do Francie.
První prezident, vůdce osvobozenecké fronty Ahmed Ben Bella, byl v roce 1965 svržen svým bývalým spojencem a ministrem obrany Huarim Bumedienem. V zemi se potom po 25 let udržela relativní stabilita pod vládou socialistické strany Bumediena a jeho následovníků.
V říjnu 1988 Alžírsko zasáhly vlny stávek v reakci na hospodářský propad země. Při střetech s vojskem bylo zabito několik stovek stávkujících. Prezident Šadlí Benžedíd, byť nepovolil zrušení politického monopolu NOF, připustil existenci různých názorových proudů v rámci této strany. Navrhl novou ústavu, podle které byl prezident zodpovědný Národnímu shromáždění. Výsledek referenda o této ústavě – 92% pro – byl však přijat podezřívavě. Ač nařčen z profrancouzské politiky, Šadlí Benžedíd byl v prosinci znovu zvolen do čela státu.
V roce 1989 umožnila nová ústava podíl na vládě i opozičním stranám. Zavedení pluralismu v Alžírsku a dohoda o postupném rušení apartheidu v JAR, obě události spadající do roku 1988, byly, již před pádem Berlínské zdi, předzvěstí demokratické změny v Africe.
Volby 26. prosince 1991 vyhrála Islámská fronta spásy (IFS) fundamentalistických muslimů. Následoval vojenský převrat, moc převzala Nejvyšší státní rada, v lednu 1992 rozpustila parlament a v únoru vyhlásila výjimečný stav. IFS byla zakázána, přesto neukončila svoji činnost a na konci roku 1993 vyzvala všechny cizince v zemi, aby ji opustili. Po uplynuti této lhůty začaly masakry namířené nejen proti nim. Roku 1994 se stal prezidentem Liamín Ziruál, který byl podporován armádou. Na usmiřovacích konferencích v letech 1996 a 1997 se mu podařilo přimět umírněné islamisty k dialogu. V listopadu 1996 schválilo 85,6 % Alžířanů ústavní reformu, která zakazuje náboženské strany, umožňuje formování politických stran a posiluje úlohu prezidenta.
[editovat] Politika
Hlavou státu je prezident, volený maximálně na dvě volební období po pěti letech. Prezident jmenuje předsedu vlády, který sestavuje vládu.
Alžírský parlament je dvoukomorový. Sestává se z dolní sněmovny, Národního shromáždění s 380 poslanci a pětiletým volebním obdobím a horní sněmovny, Rady národů s 144 místy.
[editovat] Administrativní rozdělení
48 provincií (wilaya):
|
|
|
[editovat] Přírodní podmínky
Na jihu země se rozkládá poušť Sahara s pohořím Hohhar a Tassili, které dosahuje výšek až 3000 m. n. m.. Na severu dominují dva paralelně od východu na západ probíhající horské hřebeny Atlasu, oddělující pobřeží Středozemního moře od Sahary. Mezi Velkým Atlasem a Malým Atlasem ve výšce 700 - 1200 m. n. m. se rozprostírá plošina šotů se slanými jezery. Na 80 % Alžírska se nenachází žádná vegetace, pouze oblast Kabylie východně od Alžíru je pokryta souvislým lesním porostem. Sahara zabírá přibližně tři čtvrtiny rozlohy státu. Střídají se pouště písečné, kamenné a štěrkové.
V pobřežní oblasti vládně středomořské podnebí, pro oblast Atlasu je typické kontinentální klima s horkými léty a studenými zimami. Suché a horké opuštní počasí s vysokými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí vládne na jihu země.
[editovat] Ekonomika
Páteří alžírského hospodářství je ropa, zemní plyn, fosfáty, polymetalické rudy a rtuť. Dalšími důležitými odvětvími jsou zpracování železa a oceli a potravinářský a textilní průmysl. Čtvrtina lidí se pohybuje v zemědělství, které ale tvoří jen 13 % HDP.
Alžírsko má velký zahraniční dluh.
[editovat] Obyvatelstvo
Okolo 90 % Alžířanů žije v severní, pobřežní oblasti, zbytek, 1,5 milionu lidí, žije v jižních pouštích převážně v oázách. Kolem dvou pětin všech obyvatel je negramotných, protože zde děti pracují už od útlého věku a do školy chodí jen krátce nebo vůbec.
Nejpočetnější skupinu obyvatel tvoří Arabové a berberské kmeny, na alžírském území tvoří kmenová sdružení Kabylů, Mozabitů a Tuaregů.
[editovat] Kultura
Nová ústava zakotvila islám jako státní náboženství a arabskou a berberskou národnost jako základ státu. Výrazem venkovských tradic jsou každoroční tzv. datlové slavnosti a tanci a závody velbloudů.
Literární díla jsou vydávána jak ve francouzštině a arabštině, tak v různých berberských dialektech.
[editovat] Zajímavosti
[editovat] Odkazy
Teritoria, kolonie a zámořská území: Ceuta (E) • Kanárské ostrovy (E) • Madeira (P) • Mayotte (F) • Melilla (E) • Réunion (F) • Svatá Helena (GB) • Španělské severoafrické državy (E) • Západní Sahara (MA)