Uničov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Uničov
znak
základní data
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0712 505587
kraj (NUTS 3):	Olomoucký (CZ071)
okres (NUTS 4):	Olomouc (CZ0712)
obec s rozšířenou působností:	Uničov
pověřená obec:	Uničov
historická země:	Morava
katastrální výměra:	48,27 km²
obyvatel:	12 364 (3. 7. 2006)
zeměpisná šířka:	49° 46' 16"
zeměpisná délka:	17° 7' 1"
nadmořská výška:	248 m
PSČ:	783 81 až 783 91
základní sídelní jednotky:	22
místní části:	9
katastrální území:	9
Adresa městského úřadu:	Masarykovo nám. 1 Uničov 78391 Uničov 1
starosta:	Ing. Jarmila Kaprálová
Oficiální web E-mailová adresa

Starý erb města Uničov

Uničov (německy Mährisch Neustadt) je starobylé město na Moravě v Olomouckém kraji, 22 km severozápadně od Olomouce. Má 1 548 domů (2001) a 12 364 obyvatel (2006). Katastrální výměra činí 48,27 km². PSČ je 783 91.

[editovat] Přidružené obce

Benkov
Brníčko
Dětřichov
Dolní Sukolom
Horní Sukolom
Nová Dědina
Renoty
Střelice

[editovat] Počet obyvatel

2001 - 12 466 obyvatel
3. července 2006 - 12 364 obyvatel

[editovat] Historie města Uničova

Uničov je jedno ze sedmi moravských královských měst, ležící na přechodu Hané, Hrubého a Nízkého Jeseníku. Jádrem oblasti je povodí řeky Oskavy. Na jih je kraj otevřen k řece Moravě, od které jej odděluje lužní les Doubrava. Z ostatních stran je obklopen podhůřím Jeseníků. O dávném osídlení svědčí četné archeologické nálezy, např. objev pravěké železářské huti u Želechovic.

kostel Nanebevzetí Panny MarieUničov byl založen kolem roku 1213 moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem, což v roce 1223 potvrdil jeho bratr a král Přemysl Otakar I. Uničov má nejstarší městskou listinu na území Čech a Moravy. Privilegia města, jež přijalo tzv. právo magdeburské, dále rozšířil roku 1234 panovník o právo mílové, soudu, hrdelní, ale zejména právo horní. S Uničovem se počítalo jako se střediskem těžby rud a drahých kovů. Očekávání se však zcela nenaplnila. Ložiska rud nebyla dosti vydatná a pozornost panovníků se proto soustředila na výnosnější lokality - Jihlavu a Kutnou Horu. Roku 1327 zaznamenáváme rozvoj obchodu a řemesel hlavně podle hmotného důkazu, tj. hradeb, jimiž se také zvýšila bezpečnost města i okolí. Uničov se stal důležitým obchodním a strategickým centrem při cestách z východu do Prahy. Uničovští kupci měli při transitu cizích kupců přes město možnost nakoupit od nich zboží. Jak Karel IV., tak markrabě Jošt usnadňovali uničovským měšťanům obchodování.

Rozhodujícím činitelem ve městě byli němečtí kolonisté, kteří se do kraje dostali při první a druhé německé kolonizaci za Přemyslovců a Lucemburků. Správu města ovládali až do husitských válek. Roku 1422 obsadil město litevský kníže Zikmund Korybutovič, „dožádaný král český“, jehož husité zamýšleli učinit novým panovníkem. Korybut zlikvidoval dosud německou správu Uničova a ve farním kostele zavedl „velebnů svátost pod obojí způsobů“. Město se počeštilo a na několik let se stalo jednou z významných bašt husitství na Moravě. Po vítězství Jiřího z Poděbrad byli Němci vyhnáni a jejich majetek byl zabaven. Jiří z Poděbrad město osobně navštívil ve dnech 31. března - 1. dubna 1469 a upevnil jeho českou správu. 4. dubna odměnil měšťany za prokázanou věrnost a udělil městu velké privilegium, v němž stanovil, že Uničov navždy zůstane královským městem a majetek vyhnaných Němců připadne městu. Současně potvrdil i stávající uničovské výsady.

Neptunova kašnaUničov zachoval věrnost i králi Vladislavu Jagellonskému, který potvrdil městu dosavadní výsady a udělil městu i další práva. Roku 1479 odstoupil Vladislav Moravu společně se Slezskem a Lužicemi uherskému králi Matyáši Korvínovi. Matyáš přijal Uničov do poddanství 25. července 1479, přičemž městu velkoryse prominul jeho vzpurnou minulost, kdy proti němu bojovalo na straně Jiřího z Poděbrad, a dokonce mu potvrdil všechna předchozí privilegia.

Až do Bílé Hory prožívalo město období hospodářského rozkvětu a zachovalo si výhradně český ráz. Za „účast“ na stavovském povstání bylo městu roku 1622 odňato privilegium královského města a do svého vlastnictví jej jako léno od panovníka převzal rod Lichtenštejnů. Roku 1629 se měšťané proti trestu odvolali a požádali o nové prošetření. Královská kancelář záležitost prozkoumala a roku 1632 bylo město od rozsudku osvobozeno.

Roku 1642 vtrhlo na Moravu švédské vojsko a po šestidenním odporu 18. června Uničov podlehl přesile. Další rána postihla Uničov 2. června 1643, kdy velký požár zničil většinu města i s předměstím. Švédové zůstali v Uničově až do konce války a odešli teprve roku 1650. Následky švédské okupace a požáru pociťovalo město ještě dlouhá léta. Někdejší sláva byla nenávratně pryč, obchod stagnoval a hospodářské potíže město řešilo rozprodáváním majetku.

Mariánský sloup - spodní částNejvýznamnějším okamžikem v ospalém životě venkovského městečka se roku 1770 stalo setkání rakouského císaře Josefa II. s pruským králem Fridrichem II. Uničov se stal v týdnu od 31. srpna do 7. září pomyslným centrem habsburské monarchie.

V roce 1850 se uzavírá historie Uničova jako královského města. Změny vyvolané revolučním rokem 1848 znamenaly pro město odnětí královských privilegií a další provincionalizaci. Hospodářský i politický význam Uničova v rámci monarchie se stal zcela nepatrným.

Největší zlom v historii Uničova nastal po skončení druhé světové války. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto, národnostní charakter města se proměnil. V roce 1948 začala výstavba gigantického strojírenského závodu, který potřeboval nové zaměstnance. Přibývalo obyvatel, rostla sídliště, školy, domy, Uničov se rozrůstal. Obyvatelé dostali moderní kino, fotbalový i zimní stadion, koupaliště, minigolf. Zelenou měly sportovní i kulturní aktivity. Svou tvář město výrazně změnilo v posledních letech - opravené fasády domů, restaurované památky a moderní infrastruktura činí z Uničova atraktivní město 21. století.