Sarajevo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sarajevo Сарајево
znak vlajka
základní data
Entita:	Federace Bosny a Hercegoviny
Kanton:	Kanton Sarajevo
Administrativní dělení:	4 obvody
Rozloha:	142 km²
Počet obyvatel:	292 399 (2002)
Hustota zalidnění:	2 059 ob./km²
Etnické složení:	Bosňáci, Chorvati, Srbové
Náboženské složení:	sunnitský islám, římskokatolické, pravoslavné
Zeměpisná šířka:	43° 52' s. š.
Zeměpisná délka:	18° 25' v. d.
Nadmořská výška:	117 m
Telefonní předvolba:	(+387) 33
Poštovní kód:
Starosta:	Semiha Borovac
Oficiální web

Sarajevo (cyrilicí Сарајево) je hlavním městem Bosny a Hercegoviny. Dále je také hlavním městem autonomní entity Federace Bosny a Hercegoviny (FBaH) a formálně i Republiky srbské (Rs) (jejíž sídlo je však prakticky v Banja Luce) a jedné ze samosprávních jednotek Federace BaH - Kantonu Sarajevo.

Je přirozeným politickým, ekonomickým, kulturním a dopravním centrem státu. Se svými 292 399 obyvateli a 141,5 km2 (s předměstími přes 400 000) je i největším městem v zemi. Sídlí v něm nejvyšší předsednictvo - Prezídium, celostátní parlament, vláda, ústavní soud, Centrální banka, nejvyšší orgány Federace BaH, Kantonu Sarajevo a některé orgány Rs.

Obsah 1 Historie 1.1 Raná slovanská doba 1.2 Osmanská vláda 1.3 Období rakouské správy 1.4 Sarajevo za časů první Jugoslávie a druhé světové války 1.5 Období socialistiské Jugoslávie 1.6 Občanská válka a nezávislost 2 Obyvatelstvo 3 Památky 4 Podívejte se také na 5 Externí odkazy

[editovat] Historie

[editovat] Raná slovanská doba

Území dnešního Sarajeva se ve středověku nazývalo Vrhbosna, pravděpodobně ze spojení slov vrh (kopec, hora) a Bosna (název řeky, která v západní části údolí pramení). Již v roce 1239 zde vznikla katedrála zasvěcená sv. Petrovi.

[editovat] Osmanská vláda

Turci město obsadili roku 1434, kdy turecký vojvoda obsadil hrad Hodjidjed na jeho území. Postupně se začíná projevovat vliv z Istanbulu a šíří se islám. Roku 1462 vznikají za účasti správce města Ishak-bega Ishakoviće objekty muslimské vakufské nadace, a od roku 1477 jsou přístupné i veřejnosti. Začátkem 16. století, konkrétně od roku 1507 je se používá a je i doložený současný název Sarajevo. Vyvinul se z tureckých jmen jako Saraj-ovasi, Bosna-saraj, přičemž slovo saraj znamená palác. Pozdější slovanská zkomolenina tohoto názvu dala dnešní podobu Sarajevo. V první polovině 16. století se také i správcem města stal Gazi Husrev-beg, jež postavil měšitu, medresu a za jeho vlády dosáhlo město 50 000 obyvatel. Do města se opět vrátil i bosenský vezír.

Roku 1697 však rozvoj rychle ustal. Město vyplenila rakouská vojska pod vedením Evžena Savojského. Přestože město bylo obnoveno, již nikdy nedosáhlo znovu takové prosperity jako dříve, navíc ztratilo statut centra sandžaku – hlavní město bylo přesunuto do Travniku.

Osmané vládnoucí městu si však uvědomovali blízkost nedalekého Rakouska a Uherska. Proto v polovině 18. století vybudovali opevnění a pevnost na kopci nad městem. V jejich vládě se však v 19. století pomalu začaly objevovat první trhliny a náznaky úpadku; v roce 1827 se vzbouřili janičáři, později se objevovaly i další vzpoury pod vedením Huseina Gradaščeviće, který požadoval autonomii Bosny. Roku 1842 tu vznikla i první pošta a mezi lety 1850 a 1878 tu sídlil i turecký místodržitel.

[editovat] Období rakouské správy

Dne 13. července 1878 bylo na Berlínském kongresu rozhodnuto, že Bosna a Hercegovina připadne Rakousko-Uhersku. Tak se také i stalo; 19. srpna téhož roku do města vstoupily rakouské jednotky. Bosna se tak stala protektorátem císařství a Sarajevo její metropolí. Oproti předchozí stagnaci nastal rychlý rozvoj – vznikly továrny, školy, železnice a tramvaj. Začalo se psát latinkou namísto arabicí (bosenskou variantou arabského písma). Centrum města bylo vybouráno a přestavěno v rakouském stylu. Roku 1896 byla otevřena nová radnice (dnes knihovna), známá jako Vijećnica.

Město navštívil roku 1910 i císař, Franišek Josef I. V témže roce zasedal i první bosenský parlament – Sabor. O čtyři roky později tu došlo k historické události mezinárodního významu, kterou byl atentát na následníka Rakousko-Uherského trůnu, Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť. Útočníkem byl srbský nacionalista Gavarillo Princip. Událost odstartovala první světovou válku, ve městě začaly první násilnosti mezi Srby a Bosňáky.

[editovat] Sarajevo za časů první Jugoslávie a druhé světové války

Po skončení války, která obzvláště zde byla velmi brutální, se po vyhlášení Království Srbů, Chorvatů a Slovinců situace uklidnila. Od roku 1929 se stalo Sarajevo i centrem tzv. Drinské bánoviny, jedné z devíti administrativních jednotek v rámci královské Jugoslávie. V této době zde žilo mezi 60 a 70 tisíci obyvatel.

Radikální změnou celého uspořádání se stala druhá světová válka. Království Jugoslávie se nedokázalo ubránit fašistickému Chorvatsku, které se Sarajeva brzy zmocnilo. Za vlády Ustašovců docházelo k vyvražďování hlavně Srbů a Židů.

[editovat] Období socialistiské Jugoslávie

Po osvobození města jugoslávskými partyzány a ustanovení FLRJ v čele s Josipem Brozem Titem jako socialistického federativního státu se stalo Sarajevo opět centrem Bosny a Hercegoviny. Jako metropole jedné z těch méně rozvinutých republik Jugoslávie do něj bylo usilovně investováno, počet obyvatel rostl. Postavila se panelová sídliště, továrny, muzea i školy. Z provinčního města se opět stalo jedno z těch významných na Balkáně. Hlavní událostí, která Sarajevo ovšem proslavila asi nejvíce, byly XIV. Zimní olympijské hry zahájené 15. února 1984. Na přelomu 80. a 90. let tu žilo již podle sčítání lidu 429 672 obyvatel. Exitovaly i plány na výstavbu podzemní dráhy. Bohužel ne vše však ukazovalo na tak rychlý rozvoj, jak se mohlo zdát. Již od poloviny 80. let byla Jugoslávie ve stagnaci, která přecházela ke krizi. Postupně soužití jednotlivých národů, které ve městě byly zastoupené se začalo zhoršovat.

[editovat] Občanská válka a nezávislost

Vrcholem tohoto neudržitelného stavu bylo vyhlášení nezávislosti 3. března 1992 a vytvoření bosňáckého státu po vzoru Chorvatska. Bělehrad referendum o nezávislosti neuznal a odvolal se na ústavu, podle níž musí být území země bráněno v případě ohrožení silou. Již probíhající válka v Chorvatsku se tak přenesla i na území BaH a později i do Sarajeva. Město nejprve bombardovala a později obléhala, již nyní výhradně srbská, Jugoslávská lidová armáda (JNA), po celé tři roky války. Zničeno bylo mnoho významných památek, a celé město bylo silně poškozeno. Dodávky elektřiny, vody, tepla a lékařské péče ustaly a místní obyvatelé se ocitli ve nesnesitelných podmínách. Ostřelovači z JNA z ruin vysokých budov útočily na civilní obyvatelstvo. Jediný koridorem, díky němuž bylo město přístupné, vedl přes letiště; tudy také přinášely pomoc konvoje OSN. Válka si podle odhadů vyžádala v Sarajevu 12 000 mrtvých a 50 000 zraněných. Dnes velkou část města zabírají nové hřbitovy, jak křesťanské, tak muslimské. Válku ukončila až mírová smlouva z amerického Daytonu podepsaná 19. prosince 1995 v Paříži.

Podle smlouvy také bylo stanoveno budoucí uspořádání země. Obě znepřátelené strany – jak Srbové na straně jedné, tak i Chorvati spolu s Bosňáky na straně druhé dostali území země rozdělené půl na půl, hlavní město však s výjimkou několika menších předměstí na východě připadlo Federaci Bosny a Hercegoviny – nově ustanovené entitě, které spravuje tu oblast BaH, kde žijí právě Bosňáci a Chorvati.

Ze strachu před možnou odplatou se z města vystěhovaly další tisíce Srbů (odhaduje se že městě jich zůstalo již jen 30 000), kteří dnes žijí ve východní Bosně. Do Sarajeva naopak začali přicházet uprchlíci (především Bosňáci) z východní Bosny, kteří dosud pobývali v dalších velkých městech - Tuzle a Zenici.

Do deseti let po válce jsou škody takřka již neznatelné, s výjikou některých staveb. Odhaduje se, že do předválečného stavu osídlení se Sarajevo vrátí někdy kolem roku 2020. Plánuje si také opět podat kandidaturu na konání Zimních olympijských her v téže době.

[editovat] Obyvatelstvo

V roce 2002 dosáhl počet obyvatel Sarajeva 292 399, což je opoti 429 672 v roce 1991 značný pokles. Podílely se na něm především události spojené s válkou z let 1992–1995, kdy město opustilo přes 100 000 jeho původních obyvatel.

Válečný konflikt pozměnil také etnické složení sarajevské populace. V roce 1991 ve městě (současných 4 obvodech a předměstí Ilidže) žilo 259 470 (49,23 %) (Bosňáků), 157 143 (29,82 %) Srbů, 34 873 (6,62 %) Chorvatů a 56 460 (10,71 %) Jugoslávců. Ještě před vypuknutím bojů v květnu 1992 z města odešla značná část obyvatelstva.

V roce 2002 žilo ve čtyřech městských obvodech 230 130 (77,4 %) Bosňáků, 35 606 (12,0 %) Srbů a 22 380 (7,5 %) Chorvatů.

[editovat] Památky

Vzhledem k dlouhé historii zahrnující mnoho období, kdy se střídaly různé kultury i náboženství, je hlavní město Bosny a Hercegoviny relativně bohaté na množství různých památek, jak křesťanských, tak i muslimských.

Na území Sarajeva se nacházely i další muslimské sakrální stavby jako mešita Mehmed-bega Minetoviće (1463/64), prvního bosenského sandžak-bega, mešita Bali-bega Malkočeviče (1475/76) na Bistriku, mešita Ajas-bega, Jahja-pašova mešita, mešita Sarače–Ismaila a mnoho dalších, ale ani jedna z nich se nedochovala do dnešních dnů. Totéž i platí o křesťanských stavbách.

• Ali-pašova mešita (Ali-Pašina džamija); zřízena na přelomu let 1560/1561 na popud budínského begler-bega Hadim Ali-paši, když působil jako spráce v Bosně.

• Aškenázská synagoga (Aškenazi sinagoga) z roku 1902. Postavena v oficiálním pseudomaurském slohu rakousko-uherské okupační moci.

• Baščaršijské náměstí (Baščaršija); centrální sarajevské náměstí s sebiljem (kašnou), které lemují tradiční řemeslné dílny. Nynější podobu získalo až v 19. století, jelikož centrum město několikrát vyhořelo.

• Carova mešita (Carejva džamija); zřízena samotným tureckým sultánem Sulejmanem I. Překrásným v roce 1566.

• Ferhadova mešita (Ferhadija džamija); postavena v roce 1562 Ferhadem-pašou, bosenským begler-begem.

• Gazi Husrev-begova mešita (Gazi Husrev-Begova džamija); jedna z nejimpozantnějších sakrálních staveb osmanské architektury na Balkáně z přelomu let 1530/31. Postavena na přání Gazi Husrev-bega, druhého správce Bosny za turecké nadvlády. Dnes k mešitě patří i Gazi Husrev-begovo turbe (hrobka, 16. století), mekteb (základní muslimská škola, 1530), Kuršumlija medresa (střední muslimská škola, 1537), knihovna (1537), sahat-kula (věž s hodinami, 16. stol.), hamam (lázně,1537-1539) a hřbitov bosenských velikánů.

• Hadži mešita (Hadžijska džamija); postavena v letech 1541 - 1561.

• Katedrála (Katedrala); nejstarší katolický kostel v Sarajevu postavený v letech 1884-1889 v novogotickém slohu.

• Katedrála (Saborna crkva); pravoslavný chrám postavený v letech 1863-1872 v barokním slohu.

• Kostel sv. Antonína (Crkva sv. Ante); postaven v novorománském slohu slohu v roce 1940.

• Kostel sv. Archanděla Michaela a Gabriela (Stara pravoslavan crkva svetih arhanđela Mihala i Gavrila); zřízen pravděpodobně na počátku 16. století. Je jedinou dochovanou křesťanskou stavbou na území Sarajeva starší 150 let.

• Kostel sv. Cyrila a Metoděje (Crkva sv. Ćirili i Metoda) z roku 1892. Ojedinělá ukázka italské renesance a baroka v Sarajevu.

• Kozí most (Kozja ćuprija); jeho stáří není přesně vyčíleno, jelikož některé prameny hovoří o 16. století a některé dokonce o době římské nadvlády.

• Mešita Havadži Duraka (Džamija Havadže Duraka) z roku 1528. Během vpádu rakouských vojsk Evžena Savojského roku 1697 silně poškozena, ale velmi brzy se dočkala obnovy.

• Mešita Muslihudina Čekrečkiji (Džamija Muslihudina Čekrekčije) z roku 1526.

• Mešita šejcha Magriba (Džamija šeiha Magrabije); původní mešita z 15. století byla zničena vojskem Evžena Savojského roku 1697. Obnovena byla až roku 1766.

• Národní divadlo (Narodno pozorište); postavené v novorenesančním slohu na přelomu let 1897/1899.

• Sarajevská knihovna (radnice) (Vijećnica); dominanta Sarajeva byla postavena v roce 1896 v pseudomaurském slohu.

• Sinanova tekije (Sinanova tekija); klášter muslimských mnichů postavený na přelomu let 1638/1639 bohatým sarajevským obchodníkem Hadži Sinanem-agou nebo jeho synem Mustafem-pašou. Předpokládá se, že se na stavbě podílel i turecký sultán Murad IV. jako připomínce dobytí Bagdádu.

• Starý a Nový židovský chrám (Stari i novi jevrejski hram); původní Starý chrám z roku 1581 byl dvakrát vypálen (1697 a 1768) a své obnovy se dočkal až počátkem 19. století, kdy přibyl počet židovských věřících. Nový chrám byl zřízen roku 1821.

• Svrzův dům (Svrzina kuća); tradiční ukázka bosenského begovského (šlechtického) domu z 18. století. Dnes je součástí Sarajevského muzea.

• Zemské muzeum (Zemaljski muzej); postaveno v letech 1908-1910. Nachází se v něm nejrozsáhlejší sbírka muzejních předmětů na území Bosny a Hercegoviny. Zcela unikátní je i sbírka 200 000 publikací.

[editovat] Podívejte se také na

• Sarajevská knihovna
• Tramvajová doprava v Sarajevu
• Latinska ćuprija

[editovat] Externí odkazy

• Oficiální stránky
• Oficiální vládní stránky (bosensky)
• Sarajevo info
• Galerie fotografií
• Oficiální stránka Kantonu Sarajevo
• Turistická asociace Kantonu Sarajevu
• Sarajevské mezinárodní letiště
• Sarajevský filmový festival

města Kantonu Sarajevo
Hadžići | Ilidža | Ilijaš | Trnovo | Vogošća
Opčiny hlavního města Sarajeva : Novi Grad | Novo Sarajevo | Sarajevo-centrum | Stari Grad