Náboženství
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Náboženství je ustálená soustava představ o existenci nadpřirozených skutečností mimo dosah smyslové zkušenosti, kterou sdílí větší skupina obyvatel, ustálená soustava věr ve Vyšší moc, v boha, bohyni nebo bohy a/nebo bohyně. Nadpřirozenými skutečnostmi se pak rozumí cosi posvátného, vyšší moc, bůh, bohyně nebo božstvo. Náboženství má obvykle vlastní morální kodex, hodnoty, instituce, rituály a praxi.
V různých kulturách a u různých jedinců se náboženství vyvíjelo v mnoha rozličných podobách. Náboženství zkoumá religionistika, pohled zevnitř vědecky popisuje teologie.
Obsah |
[editovat] Tradiční náboženství
Světové názory v náboženství je možno dělit na dualismus jako základ teismu, na monismus jako základ ateismu, popř. panteismu. Pokud věřící věří pouze v jednoho boha, jedná se o monoteismus, pokud ve více, jedná se o polyteismus. Pokud ztotožňují boha s přírodou, jedná se o panteismus jakožto formu monismu. Panteismu je velmi podobný teopanismus. Na rozdíl od panteismu což je víra, že všechno je bůh, teopanismus tvrdí, že všechno je v bohu, který ovšem existuje i mimo toto „všechno“, je tedy vlastně i formou teismu.
Nejrozšířenějšími monoteistickými náboženstvími současnosti jsou židovství (judaismus), křesťanství a islám. Věřící všech těchto náboženství jsou lidé Knihy, neboť věří ve stejného Boha a Starý zákon považují za posvátný - inspirovaný samotným Bohem. Křesťané kromě Starého zákona uznávají též Nový zákon. Muslimové Starý i Nový zákon v dnešní formě neuznávají, neboť je považují za pozměněné vůči jejich původní zjevené formě, avšak uznávají je principiálně. Jejich Knihou je Korán.
Mezi monoteismem a polyteismem jsou střední posice. Inklusivní monoteismus tvrdí, že uctívání kteréhokoliv boha je uctíváním téhož Boha. Jedná se tedy o uctívání jednoho Boha v mnoha podobách. Henoteismus (řecky heis Theos, jeden bůh), monolatrie (řecky moné latreia - jediné uctívání) či katenoteismus (řecky kath'hena theon, jeden bůh v čase) uctívá jen jednoho boha, ale připouští existenci dalších.
Jsou-li věřící nějak organizováni, je takové sdružení označováno jako, moderně, náboženská společnost, nebo, historicky, tradičně, náboženská obec. Křesťanská náboženská společnost se jmenuje církev. V pojetí křesťanů je jejich církev Církví, tedy tou pravou, členství v níž je nejjistější cestou ke spáse. To ostatně o sobě tvrdí i mnohá jiná náboženství. Většina křesťanských církví – výjimku tvoří snad jen některé menší – však připouští i možnost dosažení spásy mimo Církev či před jejím vznikem, na základě spravedlivého života v souladu se svědomím, a to i u nekřesťanů či dokonce ateistů.
Každé náboženství má jinou interpretaci pojmu bůh, podle potřeb té či oné společnosti, ve které vzniklo, a podle doby vzniku. To je společný jmenovatel a podstata všech náboženství, s výjimkou monistických. V pojetí některých monoteistů je bůh synonymem slova Pravda. Náboženství se tak jeví hledáním Pravdy. V pojetí jiných monoteistů je bůh pojem, který nekonečně transcenduje všechny nám známé i dosud neznámé pojmy. Proto není možné Jej omezit na jeden z nich, ať sebevznešenější, jako je Pravda, Láska nebo Spravedlnost. Materialisté nepřipouštějí, v rozporu s dlouhou duchovní tradicí, existenci jakýchkoli vyšších sil.
Věřící připouštějí zneužívání náboženství, ale pozitiva náboženství podle nich převažují nad negativy. Zejména je kladen veliký důraz na morálku, která je v mnoha náboženských systémech velice propracovaná.
Věřící obvykle nejsou pokrokáři, jsou spíše konzervativní. Sekularizovaný životní styl vede některé věřící k chiliasmu: "Biblické varování, že národ, který se odvrátí od Boha, je odsouzen k záhubě, racionálně přeloženo znamená, že pokud nebude společnost používat dosavadní osvědčená pravidla, pozvolna se rozpadne."
[editovat] Odluka církve od státu
V moderní době, od dob osvícení, proběhla v některých státech, zpravidla ve vyvinutějších demokraciích, odluka církve od státu – konsekventní dělení politiky a víry, podobně jako i jiných oblastí veřejného života. Jejím důsledkem je mimo jiné to, že náboženská výchova ve školách není povinná. Dalším požadavkem společnosti je, aby státem uznané církve byly prokazatelně obecně prospěšné, dobročinné.
[editovat] V jednotlivých zemích světa převažující náboženství
[editovat] Počty věřících v hlavních světových náboženstvích
Nejvíce lidí se dnes hlásí ke křesťanství, následuje islám a hinduismus. Více než miliarda lidí se však k žádnému náboženství nehlásí. Následující přibližné statistiky udávají počty věřících nejdůležitějších náboženství současnosti:
| 1. | Křesťanství | 2 100 000 000 | ||
| 2. | Islám | 1 300 000 000 | ||
| 3. | Sekularismus / bez vyznání / agnosticismus / ateismus | 1 100 000 000 | ||
| 4. | Hinduismus | 900 000 000 | ||
| 5. | Tradiční čínské náboženství | 394 000 000 | ||
| 6. | Buddhismus | 376 000 000 | ||
| 7. | Domorodá animistická náboženství | 300 000 000 | ||
| 8. | Šintoismus | 107 000 000 | ||
| 9. | Africká tradiční a diasporická náboženství | 100 000 000 | ||
| 10. | Sikhismus | 23 000 000 | ||
| 11. | Juche | 19 000 000 | ||
| 12. | Spiritismus | 15 000 000 | ||
| 13. | Židovství | 14 000 000 | ||
| 14. | Baha'i | 7 000 000 | ||
| 15. | Jainismus | 4 200 000 | ||
| 16. | Cao Dai | 4 000 000 | ||
| 17. | Zoroastrismus | 2 600 000 | ||
| 18. | Tenrikyo | 2 000 000 | ||
| 19. | Neopohanství | 1 000 000 | ||
| 20. | Unitářství | 800 000 | ||
| 21. | Rastafarismus | 600 000 |
[editovat] Vývoj náboženství
[editovat] Související odkazy
 |
Portál Náboženství |
[editovat] Reference
- Úvod do vědy náboženské, Otakar Pertold, 1947
- Netradiční náboženství u nás, Zdeněk Vojtíšek, Dingir, 1998
- Encyklopedie náboženských směrů v České republice – Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství, Zdeněk Vojtíšek, Portál, 2004
[editovat] Externí odkazy
Publikace online:
- Netradiční náboženství u nás, Zdeněk Vojtíšek, Dingir, 1998
