Walter Gropius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Walter Gropius (18. května 1883 Berlin, Německo – 5. července 1969 Boston (Massachusetts), USA) ) byl německý architekt, zakladatel Bauhausu.

Walter Gropius se narodil 18.5. 1883 jako třetí syn architekta, pracujícího ve státních službách. V letech 1903 – 1905 studoval obor architektury na Technické vysoké škole v Mnichově. 1904- 1905 absolvoval vojenskou službu, a poté do roku 1907 pokračoval ve svých studiích v Berlíně-Charlottenburgu. Dva roky následně věnoval cestě a pobytu ve Španělsku. 1907 nastoupil jako 1. asistent v ateliéru Petra Behrense, kde se jeho spolupracovníky stali Mies van der Rohe a Dietrich Marcks, dále se však věnoval cestám po Anglii a Rakousku. 1910 odešel z Behrensovy firmy, a spolupracoval až do roku 1923 s dalším kolegou - Adolfem Meyerem - v Berlíně, kde založili vlastní projekční kancelář.

Již v počátku své samostatné tvorby vytvořil Gropius významnou teoretickou práci, a to promyšlený program industrializace stavebnictví. Jedna z prvních prací, která byla realizována 1911 - 1916, je továrna na kopyta zvaná Faguswerk v Alfeldu nedaleko Hannoveru, která se stala zásadní v historii architektury – první důsledná moderní stavba. 1913 získal Zlatou medaili na Světové výstavě v Ženevě. Další práce představil spolu s Adolfem Meyerem na výstavě Werkbundu v Kolíně nad Rýnem (1914). Jeho činnost byla přerušena roku 1914, kdy odešel jako záložník do války. 1918 se vrátil, a stal se vůdčí osobností Arbeitsratu für Kunst.

Roku 1919 se stal ředitelem Bauhausu ve Výmaru, který nahradil předešlou Vysokou školu výtvarných umění a Uměleckoprůmyslovou školu ( založené 1902 Henrym van de Veldem a 1915 rozpuštěné ). Program školy byl vyhlášen Gropiovým Manifestem (1919), který byl posléze vydán s dřevořezem Lyonela Feiningera pod názvem Katedrála socialismu.

S Adolfem Meyerem odeslal na mezinárodní soutěž, jako jeden z mála, velice moderní návrh na výškovou budovu Chicago Tribune v Chicagu (1922), nebyl však ani odměněn.

V roce 1924 se Bauhaus pod tlakem pravičáků a konzervativců musel přestěhovat z Výmaru do Desavy, kde měl Gropius (po odchodu některých z učitelů) možnost výuku směřovat více moderně. Zde také v letech 1925 – 1926 staví novou budovu školy, tři dvojdomky učitelů a svou vlastní vilu, zcela v duchu funkcionalismu.

Ve své práci Stavebnice (1923), obnovil téma prefabrikace a typizace prvků, a využívá ho v první etapě stavby sídliště Törten u Desavy (1926 – 1928). Vytvořil nový urbanistický koncept tzv. řádkové zástavby - domy byly stavěny rovnoběžně a hlavní silnice k nim byla napojena kolmo, čímž je chránil před hlukem a smogem. Uplatnil to například příklad při výstavbě sídliště Dammerstock u Karlruhe v letech 1927 – 1928. 1927 rozvíjí projekt Totálního divadla, a staví rodinný dům - sídliště Weissenhof ve Stuttgartu.

Kvůli neustálým útokům proti jeho osobě a náročné organizační práci Gropius odešel ze školy (1928), a nadále se věnoval své vlastní práci jako samostatný architekt v Berlíně ( v roce 1929 zde projektoval Obytný soubor Siemensstadt ), a současně cestoval po USA. 1929 – 1956 působil jako viceprezident CIAMu ( Congés internationaux d´architecture moderne).

Z důvodu neustále se zvyšujícího vlivu Nacistické strany emigroval roku 1934 do Anglie, kde spolu s Maxwellem Fryem založil soukromou kancelář v Londýně, a realizoval studentskou kolej v Impingtonu ( Cambridgeshire, 1936 ).

V roce 1937 Walter Gropius přijímá nabídku na práci profesora na přední americké univerzitě Harvard poblíž Bostonu, a kde se zasloužil o modernizaci a reorganizaci výuky architektů. K jeho prvním stavbám ve Spojených státech patří dělnická sídliště (s M.Breurem), vytvořená v rámci zbrojního programu. Také se pokouší spolu s K.Wachsmannem o velkovýrobu rodinných domků.

S Martinem Wagnerem a dalšími vytvořil roku 1942 velice zásadní nový urbanistický koncept – nové sídliště poblíž Bostonu pro 30 000 obyvatel bylo rozčleněno na několik menších okrsků (neighbourhoodů) s vlastními centry, všem pak bylo společné jedno středisko vyššího typu. Mezi jeho další projekty v době pobytu v USA patří : Chrám Oheb-Shalom (Baltimore, USA, 1957), správní budova PANAM New York, 1958 – 1963), administrativní budova J. F. Kennedyho (Boston, 1961-66), nebo administrativa Tower-East (Cleveland, USA, 1968). Roku 1945 založil TAC (The Architects Collaborative), a 1948 – 1950 je současně prezidentem CIAMu.

Walter Gropius byl architektem pokrokového myšlení, byl proti individualismu - vyhledával spolupráci podobně smýšlejících, a také své pozdní práce po roce 1946 tvořil zejména v pracovní skupině. Během roku 1951 získal řadu ocenění a doktorátů po celém světě, a o deset let později se zúčastnil výstavy „Čtyři velcí mistři“ (Gropius, Mies van der Rohe, Le Corbusier, Wright).

5. června 1969 zemřel v Bostonu ve Spojených státech amerických.