Václav Havel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Václav Havel (* 5. října 1936 Praha) je český spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky.

Obsah 1 Životopis 1.1 Disident 1.2 Prezident 1.3 Biografie 2 Dílo 2.1 Dramatická tvorba 2.2 Zásadní politické eseje 2.3 Knižní vydání 3 Podívejte se též na 4 Externí odkazy

[editovat] Životopis

Václav Havel se narodil v Praze ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině. Jeho dědeček postavil pražský Palác Lucerna, jeho strýc založil Filmové studio Barrandov. Byl členem Junáka v letech 1947-1949. Po komunistickém puči v roce 1948 nebylo umožněno Václavu Havlovi po ukončení základní školy dále řádně studovat. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant a večerně studoval gymnázium. Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, a proto krátce studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) pracoval jako jevištní technik (nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí) a dálkově studoval dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). V roce 1964 byla uvedena jeho první hra Zahradní slavnost. V roce 1964 se Václav Havel po osmileté známosti oženil se svou první ženou Olgou Šplíchalovou, která jej provázela těžkými životními zkouškami.

[editovat] Disident

Během Pražského jara působil v Klubu nezávislých spisovatelů a Klubu angažovaných nestraníků. S nástupem tzv. normalizace, která následovala po potlačení Pražského jara 1968 sovětskými tanky, musel opustit divadlo. V roce 1975 založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu Edice Expedice. Soustavně vystupoval proti politické represi. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Gustavu Husákovi a vyvrcholením této činnosti bylo publikování Charty 77 v lednu roku 1977. Tyto politické aktivity jej stály 5 let života strávených ve vězení.

[editovat] Prezident

V listopadu 1989 se stal vedoucím představitelem Sametové revoluce a 29. prosince 1989 byl komunistickým Federálním shromážděním zvolen po 40 letech prvním československým nekomunistickým prezidentem.

Podruhé byl zvolen prezidentem po svobodných volbách, 5. července 1990. Když bylo jasné, že federace se Slovenskem spěje k rozdělení, odstoupil 20. července 1992 ze své funkce a na několik měsíců se z politického života stáhl. Dne 26. ledna 1993 zvolila Poslanecká sněmovna Václava Havla prvním prezidentem České republiky.

V roce 1996 zemřela jeho žena Olga, on sám úspěšně bojoval s těžkým nádorovým onemocněním. V roce 1997 se oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou. V roce 1998 byl znovuzvolen do funkce prezidenta. Prezidentský úřad opustil po skončení svého druhého prezidentského období 2. února 2003. Jeho nástupcem se stal bývalý premiér Václav Klaus.

Ve druhé půli svého prezidentského období zkorigoval svůj dosavadní převážně pacifistický postoj a vyjádřil několikráte podporu vojenským zásahům, šlo zejména o útok NATO proti Jugoslávii a válku USA proti Iráku.

V prezidentském úřadě byl vnímán poněkud kontroverzně. Jedním z jeho prvních kroků byla rozsáhlá amnestie, při které byly propuštěny dvě třetiny kriminálních vězňů (političtí vězňové se na svobodu dostali ještě před jeho nástupem do funkce). Významná část české veřejnosti například nesouhlasila s počtem udělených milostí a s udělením milostí, které zasáhly do soudních procesů proti Havlovým známým. Havlovu popularitu u široké veřejnosti snížil i sňatek s Dagmar Veškrnovou. Političtí oponenti, např. Václav Klaus, Havlovi vytýkali příliš aktivní zasahování do běžné politiky, především aktivní zásahy do formování vlády (zejména sestavení úřednické vlády v čele s Josefem Tošovským v roce 1997), využívání prezidentského veta a dalších pravomocí. Dalším předmětem kritiky se stalo zákulisní vedení politky, podpora tzv. stranám Hradu (KDU-ČSL, Unie svobody) nebo Havlova podpora občanské společnosti.

Zatímco v Česku jeho popularita během doby v prezidentském úřadu spíše klesala, renomé v zahraničí to nijak neovlivnilo. Havel zůstal určitou ikonou boje za svobodu a demokracii, opakovaně byl navržen na Nobelovu cenu míru. Bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová o Václavu Havlovi prohlásila: „Prezident Havel učinil český národ hrdým, i já jsem díky němu hrdá na to, že jsem se jako Češka narodila. Myslím si, že bude velmi scházet na mezinárodní scéně. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo 'Havel' a 'Čech' jedno a totéž. Havel položil Prahu a celou Českou republiku na mapu doby po studené válce.“

[editovat] Biografie

Politickou roli Václava Havla v českých dějinách se pokusil demýtizovat John Kean ve své knize Václav Havel: Politická tragédie v šesti dějstvích. John Kean, původem Australan, ředitel Střediska pro studium demokracie a profesor politických věd na University of Westminster v Londýně, již dříve publikoval několik knih na téma západní demokracie. Biografie Václava Havla, která vyšla v angličtině pod názvem Vaclav Havel. A Political Tragedy In Six Acts (Bloomsberry, Londýn 1999) byla ještě téhož roku přeložena i do češtiny (Volvox Globator, Praha 1999). V internetovém deníku Britské listy vyšlo několik ukázek [1], [2] a rozhovor s autorem.

[editovat] Dílo

[editovat] Dramatická tvorba

• Rodinný večer, 1960
• Zahradní slavnost, 1963 premiéra v Divadle Na zábradlí. Hlavním hrdinou hry je Hugo Pludek, jehož genialita spočívá v tom, že dokáže jakýkoliv systém přivést k dokonalosti a zcela s ním splynout, čímž vlastně ztrácí svoji identitu.
• Vyrozumění, 1965 hra je založena na konfrontaci umělosti a přirozenosti. Umělý svět je zde budován na umělém jazyku ptydepe, který má zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností, mnohoznačnosti atp.
• Ztížená možnost soustředění, 1968
• Anděl strážný, 1968
• Motýl na anténě, 1968
• Spiklenci, 1971
• Žebrácká opera, 1972
• Audience, 1975
• Vernisáž, 1975
• Horský hotel, 1976
• Protest, 1978
• Chyba, 1983
• Largo desolato, 1984
• Pokoušení, 1985
• Asanace, 1987
• Zítra to spustíme, 1988

[editovat] Zásadní politické eseje

• Dopis Gustávu Husákovi, 1975
• Moc bezmocných, 1978
• Politika a svědomí, 1984
• Anatomie jedné zdrženlivosti, 1985
• Děkovná řeč za Erasmovu cenu, 1986
• O smyslu Charty 77, 1986
• Příběh a totalita, 1987
• Slovo o slovu, 1989

[editovat] Knižní vydání

• Antikódy, 1964
• Protokoly, 1966
• Dopisy Olze, 1983
• O lidskou identitu, 1984
• Dálkový výslech – Rozhovor s Karlem Hvížďalou, Index, Kolín nad Rýnem / Londýn 1986
  Fernverhör – Ein Gespräch mit Karel Hvížďala, Rowohlt, 1987, 1990, 1991, ISBN 3-498-02882-0, ISBN 3499128594
  a překlady do dalších jazyků, po listopadu 1989 několik vydání v ČSFR a ČR (mj. Melantrich, 1989, Academia, 1999, Torst, 1999), ISBN 80-200-0801-2
• Do různých stran, 1989
• Projevy, 1990
• Letní přemítání, 1991
• Prosím stručně – Rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty, Gallery, 2006 (deníkové záznamy, přípisy, jež Havel adresoval svým spolupracovníkům na Hradě a rozsáhlé psané pokračování „knižního rozhovoru“ s Karlem Hvížďalou z 80. let), ISBN 80-86990-00-1

[editovat] Podívejte se též na

• Seznam hlav českého státu

[editovat] Externí odkazy

• John Kean: Vaclav Havel, political tragedy in six acts
• Heslo v encyklopedii Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století z konce 90. let
• vaclavhavel.cz, old.hrad.cz/president/Havel - oficiální stránky