Středoafrická republika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

République centrafricaine
vlajka znak

Rozloha	622 984 km² (42. na světě) z toho 0 % vody
Počet obyvatel	3 683 538 (124. na světě, 2003)
Hustota zalidnění	5,8 / km² (144. na světě)
Jazyk	francouzština (úřední), Sangho
Národnostní složení	{{{národnosti}}}
Náboženství	animisté 60%, křesťané 35%, islám 8%
Nejvyšší bod	Mont Ngaoui (1 420 m n. m.)
Hlavní město	Bangui
Státní zřízení	republika
Podřízené celky	{{{dělení}}}
prezident	François Bozizé
premiér	Célestin Gaombalet
Hymna	La Renaissance
Vznik	13. srpna 1960 (nezávislost na Francii)
Měna	CFA Frank (XAF)
ISO 3166-1	140 CAF CF
MPZ	RCA
Doména	.cf
Telefon	236
Časové pásmo	UTC +1

Mapa Středoafrické republiky

Středoafrická republika (SAR) je prezidentská republika (od roku 1986), s hlavním městem Bangui. Nachází se přesně uprostřed Afriky. Na severu hraničí s Čadem, na jihu s Demokratickou Republikou Kongo, na západě s Kamerunem a na východě se Súdánem. Na ploše o rozloze 622 436 km² žije jen 3,7 milionů obyvatel.

[editovat] Dějiny

Přibližně od 1. tisíciletí př. nl. se v oblasti usadily kmeny užívající jazyky východní Adamawy a menší skupiny hovořící bantuskými jazyky. Při dnešních hranicích s Čadem se usadili též obyvatelé náležející k Nilosaharské jazykové rodině.

Otrokářství se území dnešní SAR dotklo až se zpožděním. Teprve vyčerpání zásob ebenového dřeva na pobřeží přivedlo Evropany k rozdmýchání místních válek a otrokářských nájezdů. Zatímco v 16. století se počet obyvatel tohoto území pohyboval kolem 5 až 6 milionů, na počátku 20. století klesl na 700 000.

Na konci 19. století území obsadili Francouzi. Kolonie Ubangi-Šari, kterou zde založili, byla začleněna do Francouzské rovníkové Afriky.

„Modlou“ boje proti kolonialismu v SAR se stal Barthélemy Boganda, který ovšem zemřel při letecké havárii 29. března 1959. Samostatnost země získala dne 13. srpna 1960, když David Dacko převzal prezidentský úřad od dočasného prezidenta André Malrauxe.

Známou posavou dějin SAR se stal Jean-Bédel Bokassa, který se moci chopil státním převratem v roce 1965. V roce 1976 se nechal velice okázale korunovat císařem. Svržen byl v roce 1979 při operaci Barracuda. Do úřadu byl po opět dosazen David Dacko, jehož mandát byl následně potvrzen ve zmanipulovaných volbách v březnu 1981.

Několik měsíců po příchodu F. Mitterranda do funkce, v září 1981, byl v SAR David Dacko, blízký bývalého prezidenta Giscarda, svržen. Po bombovém útoku ze 14. července (v kině v centru Bangui při něm zemřeli 3 lidé, z toho 1 Francouz), připisovaný pro-libyjské buňce Idiho Laly, Dacko zakázal Osvobozenecké hnutí středoafrického lidu (MLPC) Ange Patassého (předseda vlády za Bokassova režimu) a Ubangijskou vlasteneckou frontu-Stranu práce (FPO-PT) doktora Abela Goumby (dlouhodobý odpůrce Bokassy, poté Dacka). Vztahy nové francouzské vlády a Dacka, bývalého stoupence a chráněnce Giscarda tedy nebyly pozitivní. Dacko ovšem patrně s pučem souhlasil, nový prezident André Kolingba byl jeho náčelník štábu, se kterým měl dobrý vztah. Francie k takovému postupu dala patrně souhlas – včetně jejích tajných služeb. Těm byl blízký Jean-Claude Mantion, poradce Kolingby a jeden z osnovatelů operace Barracuda a dosazení Dacka.

Zemi následně ovládal Vojenský výbor národní obnovy až do obnovení politické plurality na přelomu 80. a 90. let.

[editovat] Obyvatelé

Obyvatelstvo Středoafrické republiky se dělí do několika kmenů. Mezi nejpočetnější patří Bandové, Gbajové, Manzové, Gbandiové a Sarové. 60 % obyvatel praktikuje lidová náboženství (animisté). 35 % Středoafričanů se hlásí ke křesťanství a 8 % k islámu. Úředním jazykem je francouzština.

[editovat] Hospodářství

Hlavním zdrojem deviz je vývoz diamantů, především do Evropy. Vyváží se ale také bavlna a dřevo, 57 % rozlohy státu je stále zalesněno. Dovážet je potřeba potraviny a spotřební zboží. HDP na osobu dosahuje asi 350 USD. Nejčilejší obchodní vztahy má země s Francií. V zemi se platí CFA frankem.