Katar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

دولة قطر Daulat Qatar
vlajka znak

Rozloha	11 437 km² (157. na světě) z toho zanedbatelné % vody
Počet obyvatel	863 051 (154. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění	75 / km² (119. na světě)
Jazyk	arabština (úřední)
Národnostní složení	{{{národnosti}}}
Náboženství	muslimové 93 %, křesťané 5 %, hinduisté 1 %
Nejvyšší bod	Kurajn Abú al-Baul (103 m n. m.)
Hlavní město	Dauhá
Státní zřízení	monarchie
Podřízené celky	{{{dělení}}}
Emír	Hamád Ibn Chalífa as-Sání
Předseda vlády	Abdalláh Ibn Chalífa as-Sání (emírův bratr)
Hymna	As-salam al-amiri
Vznik	3. září 1971 (nezávislost na britském protektorátu)
Měna	Katarský rijál (QAR)
ISO 3166-1	634 QAT QA
MPZ	Q
Doména	.qa
Telefon	+974
Časové pásmo	UTC +3

Katar, oficiálním názvem Stát Katar, je emirát v jihozápadní Asii. Země zabírá malý poloostrov, vybíhající z většího Arabského poloostrova do Perského zálivu. Na jihu hraničí v délce 60 km se Saúdskou Arábií, jinak je země ze tří stran obklopena mořem, přičemž na západě leží v sousedství Kataru malý ostrovní stát Bahrajn.

[editovat] Historie

Katar, jeden z mnoha historických emirátů Arabského poloostrova, je nezávislou zemí od 3. září 1971. Na rozdíl od mnoha sousedních knížectví se Katar rozhodl nestat částí Spojených arabských emirátů ani Saúdské Arábie.

Objev ropy na začátku čtyřicátých let zcela změnila národní ekonomiku. Předtím byl Katar chudou zemí rybářů a lovců perel, zatímco nyní má vysokou životní úroveň.

Dlouholetý územní spor s Bahrajnem o ostrovy Hawár u západního pobřeží Kataru rozhodl v roce 2001 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu ve prospěch Bahrajnu.

[editovat] Politika

Katar je tradiční monarchie pod vládou emíra Hamáda Ibn Chalífy as-Sáního. Rodina as-Sání vládne od poloviny devatenáctého století. V zemi neexistují politické strany ani volený parlament, hlavní moc má emír, který si k ruce jmenuje 35členné Poradní shromáždění (Madžlis aš-šúrá). Katarští občané (muži i ženy) mají sice volební právo od 18 let věku, hlasovat však mohou pouze při výběru místních zastupitelstev (od roku 1999). Návrh nové ústavy, odsouhlasený v referendu roku 2003, vstoupil v platnost v roce 2005. Poradní shromáždění se tak rozšiřuje na 45 členů, přičemž občané budou volit dvě třetiny z nich, zatímco jmenování zbývajících zůstavá emírovi. V rodinných a osobních záležitostech převládá islámské právo. Občané Kataru neplatí daň z příjmu. Ve srovnání s ostatními zeměmi v oblasti Perského zálivu mají značnou volnost projevu sdělovací prostředky (Katar je domovskou zemí vlivné televizní stanice Al-Džazíra).

[editovat] Města

Hlavním a nejdůležitějším městem v zemi je Dauhá, kde žije více než polovina obyvatel Kataru. Dalším důležitým městem je přístav Umm Sajd na východním pobřeží. Ve městech žije na 91 procent Katařanů.

[editovat] Ekonomika

Národní přijmy Kataru pochází hlavně z těžby a zpracování ropy a zemního plynu, na něž připadá 55 % tvorby HDP a 85 % vývozu. Rezervy ropy se odhadují na 15 miliard barelů (2,4 km³), což představuje kolem 5 % celosvětových zásob a řadí Katar na třetí místo. Ropa a zkapalněný zemní plyn se vyvážejí především do Japonska a Jižní Koreje. Dovoz pžedstavují především strojírenské výrobky, dopravní prostředky a potraviny; hlavními obchodními partnery v tomto směru jsou Francie, USA, Saúdská Arábie, SAE, Německo a Japonsko. Bohatství a životní úroveň Katařanů je srovnatelná se západní Evropou, místní občané mají zajištěnu bezplatnou zdravotní péči a školní vzdělání. V posledních letech byly péčí vlády přímo v Kataru zřízeny pobočky řady amerických vysokých škol.

[editovat] Geografie

Katarský poloostrov vybíhá 160 km do Perského zálivu. Většina země je nížinatá pustá planina pokrytá pískem.

[editovat] Demografie

Téměř všichni Katařané jsou muslimové. Etničtí Arabové tvoří asi 40 % obyvatel země (z čehož pouze necelá polovina jsou vlastní katarští občané, zbytek pak příchozí z jiných arabských zemí). Většinu obyvatelstva předstvují přistěhovalci, pracující zejména v ropném průmyslu: Pákistánci 18 %, Indové 18 %, Íránci 10 % a další. Přes mnohé tradiční zvyky je Katar velmi kosmopolitní zemí, jejíž vláda neváhá například získávat štědrým hmotným zabezpečením pro svou reprezentaci sportovce z jiných států (mj. atlety z Keni či Maroka nebo vzpěrače z Bulharska). Úředním jazykem arabština, ale většina obyvatel rozumí i angličtině. Míra gramotnosti činí 82 procent.