Togo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

République togolaise Togská republika
vlajka znak

Rozloha	56 785 km² (122. na světě) z toho 4,2 % vody
Počet obyvatel	5 399 236 (106. na světě, 2004)
Hustota zalidnění	95 / km² (98. na světě)
Jazyk	francouzština (úřední)
Národnostní složení	{{{národnosti}}}
Náboženství	křesťanství, islám, domorodá náboženství
Nejvyšší bod	Mount Agou (986 m n. m.)
Hlavní město	Lomé
Státní zřízení	republika
Podřízené celky	{{{dělení}}}
Prezident	Faure Gnassingbé
První ministr	Edem Kodjovi Kodjo
Hymna	Terre de nos aïeux
Vznik	27. dubna 1960 (nezávislost na Francii)
Měna	frank CFA (XOF)
ISO 3166-1	768 TGO TG
MPZ	RT
Doména	.tg
Telefon	+228
Časové pásmo	UTC +0

Mapa Toga

Togo je prezidentská republika v západní Africe. Ma podlouhlý tvar, na západě sousedí s Ghanou, na východě s Beninem a na severu s Burkina Faso. Na jihu má krátké pobřeží Guinejského zálivu - bývalé Otročí pobřeží, na kterém se nachází hlavní město Lomé. Na ploše 56 000 km² tu žije 5 milionů lidí. Nejsou zde povoleny politické strany, jedinou politickou organizací tu je Rassemblement du Peuple Togolais - Sdružení tonžského lidu, volby tu připomínají volby kandidátů Národní Fronty v ČSSR.

[editovat] Dějiny

V dubnu 1991 tožský prezident, pod tlakem z jihu země (zejména ze strany etnika Ewe) souhlasil se zavedením pluralismu. Ve stejnou dobu byla v laguně Bê vylovena těla 20 politických odpůrců zabitých vojáky pod velením diktátorova syna.

V listopadu 1991 obklíčili vzbouření tožští vojáci Primaturu (kde sídlili dříve němečtí a později francouzští guvernéři) a požadovali jmenování nového premiéra na místo Josepha Koffigoha. Velvyslanec Francie Bruno Delaye se dostal do Primatury, kde mu J. Koffigoh předal dopis pro F. Mitterranda, v němž jej žádal o vojenskou pomoc.

Ministerstvo zahraničních věcí Francie tento vojenský puč odsoudilo a Eyadéma, toho času v rodném Pya na severu země, nařídil vojákům, kteří byli ochotni uposlechnout rozkazů, aby se stáhli. Paříž zároveň do Beninu cca. 300 vojáků. O několik dní později vzbouření vojáci Primaturu napadli a zajali J. Koffigoha. Při útoku byl zabit Eyadémův nevlastní bratr Toyi Gnassingbé, velitel prezidentské gardy. 3. prosince vystoupil Koffigoh (s viditelnými stopami násilí ve tváři) v televizi, kde oznámil vznik nové přechodné vlády s účastí členů prezidentova Lidového shromáždění Toga. Francouzské jednotky z Cotonou nebyly nasazeny.

V květnu 1992 byl G. Olympio těžce zraněn při atentátu připraveném vojáky vedenými synem diktátora. Byl léčen v pařížské nemocnici Val-de-Grâce.

Ačkoliv Gnassingbé Eyadéma v roce 1992 v přítomnosti J. Chiraca slíbil, že nezmění novou ústavu, podle které neměl překročit počet dvou následujících mandátů (Byl zvolen v roce 1993 a 1998), změnil parlament, ovládaný jeho Lidovým shromážděním Toga článek 59 ústavy a umožnil mu znovu kandidovat v roce 2003. Gilchrist Olympio, syn Sylvana Olympia zavražděného při puči v roce 1963, se nemohl voleb zúčastnit kvůli jiné změně ústavy, podle které musí kandidáti žít alespoň jeden rok před volbami v Togu. Evropská unie i Francie přikročily pouze k nevýrazným protestům. Eyadéma vsázel hodně na kartu „zachování míru a stability“ upozorňujíce na situaci na Pobřeží slonoviny.

[editovat] Obyvatelstvo

Obyvatelé se člení do několika etnických skupin, z nichž nejpočetnější - okolo 2 mil. příslušníků jsou Adža-Ewové, podíl ostatních je už pod 25 %. Skoro polovina obyvatelstva je gramotná. Z náboženství je nejvíce praktikován animismus, křesťanů je tu 35 %, převážně ve městech, dále tu je také muslimská menšina. Úředním jazykem je francouzština, ale mluví se tu i jazyky jednotlivých kmenů.

[editovat] Ekonomika

Togo je jedna z nejchudších zemí na světě, její HDP dosahoval roku 1996 sice 300 USD na hlavu, ale hospodářský růst byl negativní. Hospodářství je řízeno autoritativně, což vede k chabým ekonomickým výsledkům. Základem tonžského hospodářství je vývoz vápenatých fosfátů a kakaa. Togo musí dovážet hlavně stroje a průmyslové zboží. Nejčilejší obchod je se sousedy Toga a s Francií. Měnou je CFA Frank.