Sabat
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sabat pochází z latinského „sabbatum“, řeckého „sabbaton“ (nebo sa`baton) a hebrejského „shabbat“ - zastavit se, dát si přestávku, odpočívat. Tímto slovem se označuje několik různých „odpočinků“.
[editovat] Židovský sabat
Židé označují jako sabat každou sobotu, přesněji období od pátečního západu slunce do sobotního západu slunce. Slaví ho jako sedmý den, kdy bůh odpočíval po své práci.
[editovat] Pohanský sabat
Vyznavači náboženství wicca a dalších pohanských náboženství slaví sabaty jako několik svátků v průběhu roku. Nejčastěji se jedná o těchto osm:
- Samhain, Halloween
pohanský nový rok, 31. října nebo 1. listopad. (Slunce dosáhne 15 stupńů ve Škorpiónovi)
mezi 20 a 23. prosincem.
- Imbolc, Hromnice
1. nebo 2. února. (Slunce dosáhne 15 stupňů ve Vodnáři)
- Ostara, jarní rovnodennost
mezi 20. a 23. březnem. (Slunce překračuje rovník směrem na jih)
- Beltain, První máj
1. května. (Slunce dosáhne 15 stupňů v Býkovi)
- Litha, letní slunovrat
mezi 20. a 23. červnem.
- Lammas, Lughnasad
1. srpna (Slunce dosáhne 15 stupňů ve Lvu)
- Mabon, podzimní rovnodennost
Na jížní polokouli se obvykle slaví o šest měsíců posunuté, aby pasovaly na roční období.
[editovat] Křesťanský původ
Původní pohanské svátky se jako sabaty neoznačovali, název byl vymyslen křesťany v době honů na čarodějnice a odvozen od židovského slova protože v té době se židé považovali za uctívače ďábla. Veškeré informace o sabatech z té doby pochází pouze ze zápisů inkvizice o výsleších obviněných z čarodějnictví a obsahují tedy víc náboženské nesnášenlivosti, strachu a dobových představ než pravdy. Pohanská náboženství název přejaly na základě nepotvrzené, ale logicky vypadající domněnky, že onou pravdou za sabaty jsou právě původní pohanské slavnosti. Mnozí vědci zase v souvislosti s popisy sabatů upozorňují na vliv různých přírodních drog.
Podle inkvizice byl sabat tajné shromáždění čarodějnic za noci, či za úplňku, obvykle na nějaké daleké vyvýšenině či uprostřed lesa (Petrovy kameny apod.). Čarodějnice se tam obvykle dopravovaly na koštěti, jiném předmětu (namazaném kouzelnou mastí) či na pomocníkovi, který jim byl dán ďáblem a který jim saje z čarodějného znaménka za své služby krev. Pomocník mohl měnit své podoby – např. v černou kočku či mouchu, aby se za čarodějnicí dostal všude, nikdy však v bílé jehňátko. Dokonce i tato zvířata byla ovšem po vypátrání čarodějnic usmrcena, v jednom případě to byla i kráva. Na těchto shromážděních se čarodějnice potkávaly se samotným Ďáblem, který tam hostoval v podobě polokozla-poločlověka. Čarodějnice ho seznámily se svou činností, dostaly od něj další příkazy, resp. představily novou budoucí členku a udělaly s ní vstupní rituál. Vařily si v kotlíku lektvary, zpívaly a tancovaly (někdy i nahé), skákaly do ohně či přes něj, rituálně obětovaly, oddávaly se orgiím (prostopášnostem).
