MiG-29
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
|
| MiG-29 ruského letectva | |
| Typ: | Víceúčelový stíhací letoun |
| Výrobce: | Mikojan |
| První let: | 10. června 1977 |
| Zaveden: | 1983 |
| Hlavní uživatel: | Rusko |
MiG-29 (rusky МиГ-29), (v kódu NATO - Fulcrum) je moderní ruské jednomístné, nadzvukové stíhací letadlo vytvořené pro získání a udržení nadvlády ve vzduchu.
Obsah |
[editovat] Vývoj
MiG-29 byl vyvinutý počátkem 70. let 20. století v konstrukční kanceláři inženýra Mikojana ze společného prototypu, ze kterého sa vyvinul i MiG-23 a později MiG-27. Měl nahradit rychle zastarávající letouny MiG-21 a být potenciálním soupeřem amerického letounu F-15. Nové požadavky sovětského generálního štábu na tzv. PFI (Perspektivnyj Frontovoj Istrebitel - perspektívní frontový stíhač), vyžadovala potřebu dosahovat rychlosti Mach 2+ ve vodorovném letu, vynikající manévrovací schopnosti, velký dolet, schopnost používat i neupravené vzletové plochy a silnou výzbroj. Velmi brzy se začal vývoj ve spolupráci s konkurenční kanceláří Suchoj v Aerodynamickém institutu v Moskvě. V průběhu krátké doby se však ukázalo, že stroj bude finačně velmi náročný na to, aby mohl byt produkován v tak velkých sériích jako jeho předchůdci. Proto byl projekt PFI rozdělen na dvě varianty. Začalo se ihned pracovat na dvou verzích – těžké a lehké, která svými parametry odpovídala americkému letounu F-16 Fighting Falcon. Výsledný prototyp známý jako Produkt 9 byl přímým předchůdcem prvního MiGu-29A. Práce na něm se začaly v roce 1974 a už o dva roky později 6. října 1976 absolvoval svůj první zkušební let. Netrvalo dlouho a jeho existence byla odhalena americkými špionážními družicemi. Sériová výroba mírně vylepšeného typu MiG-29B začala rychle, ačkoliv stále existovaly různé problémy s motory.
Sovětské letectvo ho začalo používat v roce 1983. První zmínky a spekulace se v západním tisku objevily už v roce 1979. Západní veřejnost ho mohla poprvé spatřit ve Finsku v červenci 1986. Na leteckém dni v anglickém Farnborough v září 1988 okouzlil svými výkony a letovými vlastnostmi také odborníky. MiG-29B se vyráběl v několika verzích, včetně dvojmístné. Byl exportován do většiny zemí Varšavské smlouvy, a než jeho výrobu zastavil rozpad Sovětského svazu bylo vyrobeno celkem 840 letadel. Mnoho zemí si tyto stroje stále cení a snaží se je dále vylepšovat.
[editovat] Konstrukce
MiG-29 je samonosný, dvoumotorový hornoplošník. Trup tvoří celokovová skořepina. Menší část povrchu je na exponovaných místech tvořená kompozitními materiály. Trup je celkově pojat jako vztlakové těleso s dvěma vírovými přechody u křídel. Trup tak tvoří téměř polovinu vztlaku celého letounu. Díky těmto vlastnostem má MiG-29 obrovský přebytek tahu a vztlaku, což je základní předpoklad pro úspěšný manévrový boj.
Mezi dvojitými ocasními plochami se nachází aerodynamický brzdný štít a padák, který umožňuje výrazně zkrátit dojezd letadla během přistání. Vnitřní nádrže umožňují nést až 3 200 kg paliva, což při jeho velké spotřebě oběma motory Klimov RD-33 postačuje jen na kratší vzdálenosti. Letoun sice může nést velké přídavné nádrže, ale za cenu jasného zhoršení letových charakteristik. Při startu a přistávání se používá jako ochrana před nasatím cizích předmětů do motoru sací otvory v horní části rozhraní mezi křídly a trupem. Řízení plně zabezpečuje hydraulický posilovač, ale pilot nemá k dispozici plně automatického pilota jako třeba v Su-27. Před pilotem sa nachází multifunkční přehledový head-up display (HUD). Na pravé straně je umístěn monochromatický displej s alfanumerickou klávesnicí. Pilot přitom sedí na vystřelovacím sedadle KM-36. Letadlo bylo zpočátku vybaveno dopplerovským radarem N-019, který však nesplnil očekávaní ruského letectva. Proto byl modernizován na typ N-019M Topaz s palubním počítačem C-101M, který je odolnější proti rušení, dokáže sledovat mnoho různých cílů a současně navádět dvě rakety na dva nezávislé cíle. Nedostatky tohoto radaru částečně kompenzuje optický systém OEPS-29, který se skládá z infračerveného zaměřovače S-31E2 KOLS a laserového dálkoměru. Tento systém umožňuje napadnout cíl v pasivním režimu s vypnutým radiolokátorem. Pilot nepřátelského letounu tak není před útokem nijak varován, což podstatně zvyšuje utajení celé činnosti nad územím s nepřátelskou protivzdušnou obranou. Jako pasívní ochrana slouží vrhače dipólových odrážečů a pyrotechnických klamných cílů v ocasní části letadla.
MiG-29 je vybavený trojpodpěrovým zatahovacím podvozkem. Přední podvozková noha je dvojkolová a zatahuje se směrem dozadu. Zadní nohy se sklápějí dopředu, pričemž se otáčejí o 90 stupňů. Jejich šachty jsou umístněny na okraji motorových gondol. Podvozková kola s velkým průměrem umožňují MiGu-29 start i z nezpevněných polních letišť.
[editovat] MiG-29 v české armádě
Dodávky československých letounů MiG-29 probíhaly od jara do podzimu 1989. Celkem tehdy dostalo naše federální letectvo 18 letounů MiG-29A a 2 cvičné letouny MiG-29UB. V prosinci 1995 Česko vyměnilo všech svých 10 MiGů-29 do Polska za 11 vrtulníků W-3 Sokol.
[editovat] MiG-29 ve slovenské armádě
Stíhačky MiG-29 tvoří základ slovenského vojenského letectva. V současnosti vlastní slovenská armáda 21 letadel tohoto typu. Odhaduje se, že po jejich modernizaci je budou slovenské ozbrojené sily využívat až do roku 2029.
[editovat] MiG-29 v polské armádě
Stíhačky MiG-29 tvoří základ polského vojenského letectva. První letouny MiG-29A zakoupilo Polsko v roce 1989. Dalších 5 letounů bylo dodáno v roce 1990. Celkem tak získalo 10 letounů MiG-29. V prosinci 1995 získalo Polsko dalších deset MiGů na základě dvoustranné česko-polské vládní dohody, která vytvořila rámec pro předání všech 9 letounů MiG-29A a jednoho dvoumístného MiGu-29UB české vojenského letectva.
V roce 1999 byl zařazen do služby první mírně vylepšený letoun MiG-29A, schopný plnit úkoly v rámci integrovaného systému NATO. Byl vybaven nezbytným identifikačním zařízením vlastní-cizí a příslušným komunikačním zařízením podle standardu NATO. Koncem září 2003 přistálo v Polsku prvních pět z celkem 23 letounů MiG-29G/UB darovaných německou Luftwaffe na základě dvoustranné vládní dohody z roku 2002. Za všechny tyto stíhačky Poláci zaplatili symbolické jedno euro. Zbývajících 18 letounů bylo předáno během jednoho roku. Polské letectvo také získalo kompletní výzbroj a mnoho náhradních dílů včetně motorů. Za ty ovšem už muselo zaplatit 30 miliónů USD.
Bývalé německé MiGy už jsou zahrnuty do integrovaného systému protivzdušné obrany NATO a měly by zůstat ve výzbroji polského vojenského letectva až do roku 2014. Vzhledem k vysokému stupni dosažené modernizace se už nepočítá s jejich dalšími úpravami.
[editovat] Další uživatelé
MiG-29 vlastnily nebo také vlastní tyto země: Alžírsko, Bangladéš, Bulharsko, Československo, Eritrea, Indie, Írán, Irák, Jemen, Kuba, Maďarsko, Malajsie, Německo, Peru, Polsko, Rumunsko, Severní Korea, Slovensko, Srbsko a Sýrie. Také některé bývalé sovětské republiky: Bělorusko, Kazachstán, Moldavsko, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán. Německé stroje byly v roce 1990 modernizované a v září 2003 všechny prodány do Polska.
[editovat] Verze
- MiG-29 „Fulcrum A“ (Produkt 9.12) :
- MiG-29B-12 „Fulcrum A“ (Produkt 9.12A) :
- MiG-29UB-12 „Fulcrum B“ (Produkt 9.51) :
- MiG-29S-13 „Fulcrum C“ (Produkt 9.13) :
- MiG-29S-13 „Fulcrum C“ (Produkt 9.13S) :
- MiG-29SM „Fulcrum C“ (Produkt 9.13M) :
- MiG-29M / MiG-33 „Fulcrum E“ (Produkt 9.15) :
- MiG-29UBM (Produkt 9.61) :
- MiG-29SMT (Produkt 9.17) :
- MiG-29K „Fulcrum D“ (Produkt 9.31) :
- MiG-29K „Fulcrum D“ (Produkt 9.41) :
- MiG-29UBT (Produkt 9.51T) :
- MiG-29M2 :
- MiG-29OVT / MiG-35 "Fulcrum F" :
[editovat] Specifikace (MiG-29 "Fulcrum A")
[editovat] Technické údaje
- Posádka: 1
- Délka: 17,37 m
- Rozpětí: 11,4 m
- Výška: 4,73 m
- Plocha křídel: 38,1 m2
- Hmotnost (prázdný): 10 900 kg (11 600 kg u MiG-29SMT)
- Hmotnost (naložen): 15 240 kg (16 100 kg u MiG-29SMT)
- Maximální vzletová hmotnost: 18 480 kg (21 000 kg u MiG-29SMT)
- Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Klimov RD-33K, s přídavným spalováním, každý o tahu 49,4 kN / 86,4 kN (maximálně)
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost: 2 445 km/h (Mach 2,3) ve velké výšce
- Akční rádius: 700 km (990 km u MiG-29SMT)
- Přeletový dolet: 2 100 km (3 500 km u MiG-29SMT)
- Dostup: 17 000 m (18 000 km u MiG-29SMT)
- Stoupavost: 330 m/s
- Zátěž křídel: 442 kg/m2
- Tah/Hmotnost: 1,05 kW/kg
[editovat] Výzbroj
- 1x 30 mm kanón GŠ-30-1 se 150 náboji. Jde o nejlehčí zbraň ve své kategorii na světě, která bez munice váží jen 46 kg.
- Do 3 500 kg výzbroje – na třech závěsnících pod každým křídlem lze umístit nejrůznější varianty řízených střel vzduch–vzduch například: R-27, R-73, R-60, stejně jako několik laserem naváděných raket vzduch–zem nebo konvenčních bomb. Verze dodávané zemím bývalé Varšavské smlouvy byly přizpůsobené nést i atomové zbraně.
