Japonština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Japonština (日本語, Nihongo)
Rozšíření:	Japonsko, Taiwan
Počet mluvčích:	122,433 milionů
Klasifikace:	Japonské jazyky
Písmo:	Japonské znaky
Postavení
Regulátor:	není stanoven (především japonská vláda)
Úřední jazyk:	Japonsko, Angaur (Palau)
Kódy
ISO 639-1:	ja
ISO 639-2:	jpn (B) jpn (T)
SIL:	JPN
Wikipedie
ja.wikipedia.org

Japonština (日本語; Nihongo) je jazyk, kterým mluví více než 127 milionů lidí většinou v Japonsku, ale i komunity japonských emigrantů po celém světě. Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi stupně zdvořilosti promluvy.

Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě - pro zápis japonštiny se používají čínské znaky (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži).

Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainu. Od prvních kontaktů s evropany (v 16. století) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. gairaigo), nejprve z portugalštiny a holandštiny a od reforem Meidži z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V současnosti drtivě převažuje angličtina.

Obsah 1 Gramatická struktura 1.1 Čísla a vyjádření počtu 1.2 Přídavná jména 1.3 Slovesa 2 Úrovně zdvořilosti 2.1 Prostá úroveň 2.2 Důvěrná úroveň 2.3 Zdvořilá úroveň 2.4 Honorifická úroveň 3 Japonské písmo 3.1 Způsob řazení textů 4 Externí odkazy

[editovat] Gramatická struktura

Struktura japonské věty je SOV (podmět-předmět-sloveso). Japonština vyjadřuje gramatickou roli a a pád slova pomocí nesamostatných významových jednotek tzv. partikulí.

Příklad:

Rómadži	Wataši	wa	miruku	(w)o	nomimasu
Kana	わたし	は	ミルク	を	のみます。
Kandži	私	は	ミルク	を	飲みます
Význam	Já	(partikule)	mléko	(partikule)	piji

Partikule wa (zapisujeme は ha) označuje téma konverzace, partikule wo (を) gramatický předmět věty. Jednotlivé prvky věty mohou být vynechány, vyplývají-li z kontextu.

[editovat] Čísla a vyjádření počtu

Japonština používá dva číselné systémy: japonský pro čísla od jedné do deseti a sinojaponský.

Význam	Japonský	Sinojaponský	Kandži
0	rei,zero (zero je přejaté z angl.)		零,ゼロ
1	hitocu	iči	一
2	futacu	ni	二
3	micu	san	三
4	jon, jocu	ši	四
5	icucu	go	五
6	mocu	roku	六
7	nanacu	šiči	七
8	jacu	hači	八
9	kokonocu	ku, kjú	九
10	tó	džú	十
100		hjaku	百
1 000		sen	千
10 000		man	万
100 000		džúman	十万

Takže číslo 123 456 se pomocí kandži zapíše 一十万二万三千四百五十六 (ičidžúmanniman sanzen jonhjaku godžúroku). Kandži se ovšem v běžném styku k zápisu čísel nepoužívá, požívají se arabské číslice. Nicméně zatímco pro nás je výchozí počítání v násobcích 1 000, Japonci počítají po 10 000. Správný zápis jednoho milionu je 100 0000 hjakuman 百万, čili 100x10 000. 万円 (man'en) je základní finanční jednotka objemu peněz.

Sinojaponský systém používá tzv. numerativy (anglicky counter), což jsou jakési „měrné jednotky“ pro počítaný předmět. Takže jeden pták je ičiwa no tori (一羽の鳥), přičemž znak „wa“ má v sinojaponském čtení význam „křídlo“. Doslovný překlad by tedy byl „jedno křídlo ptáka“.

Japonština nerozlišuje tvarově množné číslo. V případě, že je třeba množství zdůraznit, pomáhá si příponami -tači,-domo,-gata,-ra (např. watašitači – my, karera – oni), zdvojením (wareware – my, jamajama – hory) anebo vyjádřením počtu.

[editovat] Přídavná jména

Přídavná jména (adjektiva) se v japonštině dělí na pravá a nepravá. Pravá adjektiva mohou do určité míry zastupovat slovesa.

• Kuruma ga akai. (車が赤い。) Auto je červené.
  
• Kuruma ga akakunai. (車が赤くない。) Auto není červené.
  

Nepravá adjektiva se připojují pomocí partikule na　(な) nebo　no (の), v případě, že jde o adjektivum tvořené ze substantiva „kaiša no kuruma“ (会社の車) „podnikové auto“.　

[editovat] Slovesa

Slovesa se opět dělí do dvou skupin, samohlásková a souhlásková, podle tohoto dělení se potom liší způsob ohýbání. Japonská slovesa nevyjadřují ohýbáním osobu a jednotné či množné číslo ale čas, způsob, rod (trpný-činný) a úroveň zdvořilosti. Japonština nezná budoucí čas, takže pro vyjádření děje probíhajícího v budoucnosti používá příslovečná určení času. Hojně je využíváno přechodníků.

[editovat] Úrovně zdvořilosti

Japonština rozlišuje zdvořilost promluvy na gramatické úrovni. Rozeznáváme minimálně čtyři úrovně zdvořilosti:

• prostá
• důvěrná
• zdvořilá
• honorifická
  • ponížená
  • povýšená

[editovat] Prostá úroveň

V normální konverzaci se nepoužívá, používá se maximálně chcete-li někoho ponížit nebo jedná-li se o velmi důvěrný vztah. Ekvivalentem by mohlo být české oslovení „vole“. POZOR! Nejaponec se patrně nikdy nedostane do situace, kdy by mohl na této úrovni komunikovat a za běžných okolností Japonec vůči cizinci tuto úroveň nepoužije.

[editovat] Důvěrná úroveň

Důvěrná nebo také „dětská“ úroveň je používána dětmi a vůči dětem než se ve škole naučí zdvořilé úrovni a také mezi členy rodiny nebo v rámci užší skupiny, například parta kamarádů nebo úzký pracovní kolektiv. Narozdíl od prosté úrovně je znalost důvěrné úrovně důležitá protože gramatika důvěrného tvaru je výchozím materiálem pro gramatickou skladbu zdvořilého tvaru a zdvořilá úroveň z ní přímo vychází. V důvěrné úrovni jsou také psány neosobní texty jako noviny a podobně.

[editovat] Zdvořilá úroveň

Tato úroveň je používána nejčastěji. Je to bezpečná úroveň, slušná za každých okolností. Je používána vůči dospělým, kteří nejsou částí stejné uzavřené skupiny, vůči cizincům a pod.

[editovat] Honorifická úroveň

Honorifická (formální) úroveň je používána vůči lidem, kteří stojí na společenském žebříčku výrazně výše než mluvící, respektive v rozhovoru takto rozdílně postavených lidí. Honorifické tvary jsou používány mluví-li například řadový zaměstnanec s prezidentem společnosti nebo běžný Japonec s předsedou vlády. Honorifická mluva je také používána vůči výrazně starším, významným umělcům a všeobecně úctyhodným lidem.

Honorifická mluva se dělí do dvou podúrovní: povýšená, kterou se obrací „vyšší“ k „nižšímu“ a ponížená, kdy je tomu opačně.

Honorifické tvary také pronikly do ostatních úrovní jako součásti zdvořilostních frází nebo výrazů pro věci, ke kterým mají Japonci úctu: gohan (御飯) – vařená rýže, okane (お金) – peníze, arigató gozaimasu ありがとうご座います – děkuji mnohokrát, ohajó gozaimasu お早うご座います – dobré jitro (tučně jsou vyznačeny honorifické prefixy)

Je dobré vědět, že zvládnutí jazykové zdvořilosti je pro Japonce velmi důležité a Japonec jiného člověka posuzuje při prvním kontaktu právě z hlediska jazykové zdvořilosti.

[editovat] Japonské písmo

K zápisu japonštiny se používají tři znakové systémy. Jsou to kandži (漢字), hiragana (ひらがな)　a katakana (カタカナ). Kandži se používá k vyjádření kořenu slova, koncovky a partikule jsou doplněny hiraganou. Katakana se používá pro fonetický přepis cizích slov, nebo slov převzatých z jiných jazyků. Také se používá v případě, že je třeba nějakou část textu zvýraznit, asi jako naše kurzíva. Dalším použitím je zápis slov která jsou natolik běžná, že zmýlit se ve významu prakticky nelze. Takto je například zapisováno suši (スシ). Japonský zápis je bez mezer a buď shora dolu ve sloupích uspořádaných zprava doleva nebo v řádcích odshoru dolů čtených zleva doprava. Pro čtení japonských textů je třeba znalost slovní zásoby, rozeznání jednotlivých slov napomáhá zápis v kandži .

Příklad japonského zápisu: 私はビイルを飲みます。(wataši wa biiru o nomimasu.)

[editovat] Způsob řazení textů

Japonština používá dva způsoby řazení textů. Ve slovnících je běžně používán systém, který vychází z řazení slabičné abecedy godžúon (五十音), a ka sa ta na ha ma ja ra wa n. Stále je také používán starší systém iroha (いろは), který je vytvořen podle mnemotechnické básně připisované mnichu Kúkaiovi, známému také pod posmrtným jménem Džóbó Daiši, ale pravděpodobně jde o kolektivní dílo.

[editovat] Externí odkazy

• Kim Allen:Politeness Levels – O zdvořilostních úrovních
• Logical Japanese Grammar – Ohýbání sloves