Palau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Palauská republika Republic of Palau Beluu er a Belau
vlajka znak

Rozloha	458 km² (198. na světě) z toho zanedbatelné % vody
Počet obyvatel	20 303 (219. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění	44 / km² (158. na světě)
Jazyk	angličtina, palauština, japonština
Národnostní složení	{{{národnosti}}}
Náboženství	křesťané (římští katolíci 49%, adventisté sedmého dne, Svědkové Jehovovi, Boží společenství, Liebenzellova mise, svatí posledních dnů), modekngei
Nejvyšší bod	Mount Ngerchelchuus (242 m n. m.)
Hlavní město	Koror
Státní zřízení	federativní republika
Podřízené celky	{{{dělení}}}
Prezident	Tommy Esang Remengesau, Jr.
Viceprezident	Camsek Chin
Hymna	Belau loba klisiich er a kelulul
Vznik	1. října 1994 (vyhlášení plné nezávislosti na USA)
Měna	americký dolar (USD)
ISO 3166-1	585 PLW PW
MPZ	PAL
Doména	.pw
Telefon	+680
Časové pásmo	UTC +9

Palauská republika je ostrovní prezidentská federativní republika ležící v Tichém oceáně asi 500 km východně od Filipín. Tvoří nejzápadnější součást souostroví Karolíny. Do roku 1994 bylo Palau poručenským územím OSN pod správou USA. Palauská republika je tedy jedním z nejmladších států světa. Metropolí je město Koror, ale ve státě Melekeok na ostrově Babelthuabu se buduje nové hlavní město.

[editovat] Historický přehled

Počátky palauské historie jsou zahaleny tajemstvím. První obyvatelé Palau přišli na ostrovy okolo roku 1000 př. n. l. pravděpodobně z Filipín, Indonésie, Nové Guineje a Polynésie (1) Před obdobím kolonialismu měli Palauané komplexní matriarchální společenské zřízení, ve kterém majetek ve vlastnictví klanu dědily ženy (2).

První Evropanem jenž ostrovy spatřil, byl pravděpodobně Španělský objevitel Ruy López de Villalobos, který ostrovy spatřil roku 1543. Španělsko si ostrovy oficiálně nárokovalo už od roku 1686, avšak neučinilo žádný pokus o jejich průzkum či kolonizaci. První evropský pokus ostrovy kolonizovat nebo s nimi obchodovat, byl učiněn až roku 1783, kdy na útesu u palauského ostrova Ulongu (skalnatý ostrov ležící meti Kororem a Peleliu), ztroskotal se svojí lodí Antelope britský kapitán Henry Wilson (3). S pomocí kororského nejvyššího náčelníka Ibedula, dokázal během 3 měsíců Wilson se svojí posádkou opravit loď. Wilson pak vzal na oplátku náčelníkova syna, prince Lebuu, na studium do Anglie. Ačkoliv Lebua zemřel krátce po příjezdu do Londýna na neštovice, jeho přítomnost podnítila u mnoha Britů zájem o Palau. Britové se brzy stali na dalších 100 let hlavním palauským obchodním partnerem, než byli roku 1885 vyhnáni Španěly.

Během 19. století se španělští kněží neúspěšně pokoušeli šířit mezi obyvateli Římskokatolickou víru, a španělé si činili na ostrovy nárok až do roku 1875, kdy je po britských protestech stáhli. Poté co roku 1885 Německo obsadilo některé ostrovy, byl vyřešením sporu pověřen papež Lev XIII., který potvrdil nárok Španělska na Karolíny, ale s výhradou zachování obchodních koncesí pro Brity a Němce. Španělští kapucínští kněží zde poté vybudovali dva kostely, zavedli mezi obyvatelstvem používání Latinské abecedy a vymýtili zdejší války mezi vesnicemi.

Španělé se však na ostrovech setkali s odporem a tak po svojí porážce ve Španělsko-Americké válce, prodali Palau s většinnou Karolín v červnu 1899 Německu. Poslední španělští vojáci opustili ostrovy v prosinci 1899. (4)(5).

Německo zde započalo s organizovaným využíváním zdejších přírodních zdrojů. Němci zde mimojiné zakládali kokosové plantáže na nichž nutili pracovat místní obyvatelstvo. Tehdy se zde rovněž rozšířily západní nemoci, které měly na zdejší obyvatelstvo zničující vliv. Administrativně Německo Palau v rámci Západních Karolín začlenilo k Německé Nové Guineji (mapa je zde) a ovládalo je až do 8. října 1914, kdy je obsadilo Japonsko, které je pak po porážce Německa na konci 1. světové války získalo roku 1919 na základě Versailleské mírové smlouvy.

Od 17. prosince 1920 bylo Palau mandátním území Společnosti národů ve správě Japonska. Během následujících 30 let japonské vlády prodělala palauská kultura a společnost obrovské změny: došlo k založení veřejných škol, obyvatelstvu byla vnucována japonština, došlo k zavedení tržní ekonomiky a soukromého (místo dosavadního kmenového) vlastnictví půdy (6), a vesničtí náčelníci ztratili moc ve prospěch japonské koloniální byrokracie. Na Palau se tehdy přistěhovaly tisíce japonských, korejských a okinavských dělníků. Palauané rovněž přišli o svůj tradiční dědický systém, protože ztratili půdu ať už prodejem či konfiskacemi. 1. dubna 1922 pak Japonsko začlenilo Palau do Jihomořské agencie (japonsky Nan'jó Čó), zahrnující Marshallovy ostrovy, Palau, Karolíny a Severní Mariany. Koror se tehdy stal správním centrem celého japonského tichomoří, moderním stylovým městem s dlážděnými cestami, elektrickou a vodovodní sítí, továrnami, obchody, lázněmi, restauracemi a lékárnami.

Roku 1935 Japonsko celé mandátní území anektovalo. Koncem 30. let 20. století Japonsko izolovalo Palau od okolního světa a započalo zde se soustředěným budováním řady opevnění. Během posledních fází 2. světové války se zdejší japonská opevnění stala terčem spojeneckých útoků. K nejtěžším bojům došlo na zdejších ostrovech Peleliu a Angaur; zatímco na podstatně lidnatějších ostrovech Kororu a Babelthuabu (kam Japonci přemístili většinu Palauanů) nikdy nedošlo k invazi. V období od 15. září do 10. října 1944 pak USA postupně dobyly a obsadily celé území Palauských ostrovů.

Po skončení 2. světové války pak Palauské ostrovy od 18. července 1947 tvořily v rámci nově zřízeného poručenského území Tichomořské ostrovy samostatný distrikt Palau, který byl jedním ze šesti ostrovních distriktů tohoto poručenského území OSN, které bylo svěřeno do správy USA. V rámci svého mandátu ve snaze připravit Palau na budoucí nezávislost, vylepšily USA zdejší infrastrukturu a školství. Palauané se v referendu roku 1978 rozhodli z důvodu jazykových a kulturních rozdílů nepřipojit se k Federativním státům Mikronésie. Roku 1980 přijalo Palau vlastní ústavu a 1. ledna 1981 došlo k přeměně distriktu Palau na autonomní Palauskou republiku, která nadále až do roku 1994 zůstávala poručenským území OSN ve správě USA. Roku 1982 podepsala Palauská republika s USA dohodu o volném přidružení. Po dlouhém přechodném období, během něhož došlo k násilné smrti dvou palauských prezidentů (Haruo Ignacia Remeliika 30. června 1985 po atentátu, a Lazaruse Eitara Salii 20. září 1988 po sebevraždě), byla nakonec po osmi referendech a dodatku k palauské ústavě, roku 1993 dohoda o volném přidružení schválena a vstoupila v platnost 1. října 1994, kdy se Palauská republika stala plně samostatným státem. Ještě předtím zrušila OSN dne 25. května 1994 poručenskou správu nad Palau.

[editovat] Politika

Hlavní článek: Palauská politika

Státní zřízení Palauské republiky do značné míry kopíruje politický systém USA. Stejně jako v USA existuje i zde prezidentský systém a federativní uspořádání. Hlavou státu a zároveň i předsedou vlády je obyvatelstvem volený prezident, s funkčním obdobím 4 let. Palauského prezidenta, který je hlavou státu a zároveň i předsedou vlády, volí každé 4 roky palauské obyvatelstvo. Současným prezidentem poprvé zvoleným roku 2000, je Tommy Esang Remengesau, Jr.. Ve funkci je od 1. ledna 2001 a roku 2004 byl znovuzvolen.

Palau má dvoukomorový parlament zvaný Olbiil Era Kelulau. Skládá se ze sněmovny delegátů, která má 16 členů (1 z každého palauského spolkového státu) a senátu, který má 9 členů. Členové obou komor jsou voleni na období 4 let. Každý ze 16 palauských spolkových států má vlastní parlament, ústavu, vládu a volené představitele.

[editovat] Spolkové státy

16 států Palauské republiky

Palau se skládá ze 16 miniaturních spolkových států:

Aimeliik
Airai
Angaur
Hatohobei
Kayangel
Koror
Melekeok
Ngaraard
Ngarchelong
Ngardmau
Ngatpang
Ngchesar
Ngeremlengui
Ngiwal
Peleliu
Sonsorol

[editovat] Geografie

Palau je skupinou 26 ostrovů a asi 300 ostrůvků, z nichž všechny kromě 6 leží uvnitř rozsáhlé laguny uzevřené bariérovým útesem. Jsou nejzápadnější ze šesti hlavních ostrovních skupin, tvořících souostroví Karolíny. Z celé skupiny je obydlenou pouze 11 ostrovů, z nichž největší je Babelthuap. K dalším důležitým ostrovům náleží Angaur, Koror, na němž žijí dvě třetiny palauského obyvatelstva, a Peleliu. Severně od Babelthuapu leží korálový atol Kayangel. Jihozápadně od ostrova Kororu se ve stejnojmenném státě rozkládá skupina asi 300 neobydlených ostrůvků zvaná Rock islands. Asi 600 km jižně od ostrova Angaur se rozkládá izolovaná skupina Jihozápadních ostrovů, které jsou také součástí Palauské republiky.