Kandži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kandži (漢字)　je znakový systém používaný pro zápis japonštiny. Vyvinul se z čínských znaků, které přišly do Japonska společně s buddhistickými texty. V současné japonštině se používá v kombinaci s hiraganou a katakanou.

V kandži jednotlivý znak reprezentuje význam, resp. kořen slova. To, jak slovo zní, se ze znaku poznat nedá a čtení znaku je třeba se naučit. Každý znak má v podstatě dvě čtení – sinojaponské (on, 音) a japonské (kun, 訓). Některé znaky mají pouze jedno čtení, jiné jich mají více, u některých japonské čtení chybí. Sinojaponské čtení se používá ve složeninách (hi oheň 火,　jama hora 山,　kazan sopka 火山), japonské v případě, že znak stojí samostatně nebo jako kořen slova (taberu jíst 食べる). Existují výjimky, kdy se složeniny čtou japonsky.

Běžná japonština používá 1 945 znaků zařazených do tzv. „Džójó kandži“ (常用漢字), které jsou součástí základního a středního vzdělání. Celkový počet je obvykle uváděn jako 6 355 znaků.

Znaky kandži mají většinou tzv. radikál, který zařazuje znak do širší významové skupiny. Některé znaky jsou samy radikálem jiných znaků (人 (člověk) -> 休 (volno, člověk pod stromem ), 水 (voda) -> 海 (moře)). Radikálů je v současnosti rozeznáváno celkem 214 a mají přiděleno pořadí, podle kterého jsou organizovány znakové slovníky. Dalším hlediskem řazení je počet tahů znaku.

Tento článek o Japonsku je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.