Hermann Hesse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hermann Hesse (2. července 1877 Calw, Švábsko, Německo – 9. srpna 1962 Montagnola, Švýcarsko) byl německo-švýcarský básník, spisovatel a malíř, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1946.

[editovat] Život a dílo

Narodil se ve švábském městečku Calw. Jeho otec přišel do Německa z Pobaltí, matka a další příbuzní z její strany působili po léta jako křešťanští misionáři v Indii. Rodina předpokládala, že stejná bude i Hermannova životní dráha. Hesse však opustil evangelický seminář v Maulbronnu už po půl roce a raději se vyučil knihkupcem. Byl přitom pilným samoukem, studoval klasické jazyky, dějiny evropské a orientální kultury. Evropský školský systém založený na hromadném vyučování se mu protivil, dával přednost samostudiu, které znal z indické kultury. Roku 1899 se odstěhoval do Basileje, našel si nenáročné místo v knihkupectví a přitom psal – zpočátku lyrickou poezii, např. Romantické písně (1899). Díky úspěchu prvního románu, romantického příběhu Peter Camenzind (1904), si mohl po pěti letech dovolit knihkupectví opustit. Usadil se v Gaienhofenu na břehu Bodamského jezera a oženil se s šestatřicetiletou fotografkou Marií Bernoulliovou. Narodili se jim tři synové.

Hesse v té době napsal také román Gertruda (1910), novelu Knulp (1915).

V roce 1911 se mu splnil dávný sen – podnikl cestu do Indie. 1. světová válka mu však štastný život rázem ukončila.

Ačkoli ho díky rodinné zkušenosti od mládí přitahovala orientální kultura, považoval se za německého spisovatele a vlastence a (hlavně) za evropského humanistu. V tomto smyslu uveřejnil v listopadu 1914 protiválečný článek Ó bratři, pryč s tóny těmi.(Aby dodal výzvě náležitý patos, nazval ji veršem ze Schillerovy Ódy na radost.) Německá veřejnost včetně představitelů kultury však výzvu rozhořčeně odmítla. Označili ho za vlastizrádce a to ho šokovalo. Uvědomil si, že Německo ovládl zhoubný nacionalismus, což považovaval za předzvěst národní zkázy. Zároveň se v troskách ocitl i jeho rodinný život. Manželka podlehla nevyléčitelné duševní chorobě, on sám propadal depresím a nebyl s to vychovávat děti. Podrobil se psychoanalýze a začal ji hlouběji studovat.

V roce 1922 vydal alegorickou novelu Siddhartha o spirituální cestě muže jménem Siddharta časem Buddhy.

Z evropského humanismu, indické kultury a z psychologie osobnosti vycházela jeho další tvorba. Tak jako je lidská duše podle indické filozofie nekonečnou množinou převtělení a z každého minulého života si člověk něco odnáší do toho příštího, je i podle evropských psychoanalytiků lidská osobnost utvářena množstvím vlivů. Touha po duchovní svobodě se v ní sváří se smyslností a rozum s citem. Úvahu o rozpolcenosti duše, o tom, že každý člověk je „napůl vlkem“, zařadil Hesse pod názvem Traktát o stepním vlkovi do kompozičně složitého psychologicko-filozofického románu Stepní vlk (1927). Ne náhodou má hrdina knihy stejné iniciály jako autor. Harry Haller je spisovatel. Nenávidí bezduché měšťáctví, které podle něj ovládlo svět. Únik nachází v poslechu milované Mozartovy hudby, v četbě Shakespeara. Do úplně jiného světa obyčejných lidí a jejich vášní ho uvede prostitutka Hermína (ženská podoba autorova křestního jména). Román není návodem k tomu, jakou životní cestu zvolit. Pojednává o tom, že volba je nutná a není snadná.

V roce 1924 se Hesse podruhé oženil, ale manželství nevydrželo ani rok. Zato jeho třetí žena Nina, kterou si vzal v roce 1926, mu byla oporou po zbytek života. Do Německa se už nevrátil. Roku 1923 přijal švýcarské občanství.

V období mezi dvěma válkami vyšla ještě povídka Klingsorovo poslední léto (1920), román Narcis a Goldmund (1930), Pouť do Země východní (1932). Příběh utopického románu Hra se sklěněnými perlami (1943) se odehrává v daleké budoucnosti. V úvodu najdeme historické hodnocení 20. století, vyřčené s velkým časovým předstihem. Autor přesně předpověděl, kam povede duchovní vývoj společnosti v příštích padesáti letech. V roce 1946 mu jako pátému německy píšícímu autorovi byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Hesse zemřel ve švýcarské Montagnole.

Nečekaný ohlas mělo jeho dílo u mládeže dospívající v 60. a 70. letech. Poutal ji k němu především tehdy módní zájem o východní filozofii a odpor k měštáctví.