Tallinn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tallinn

erb erbovní štít vlajka
Estonsko a Tallinn
Rozloha	158 km²
Počet obyvatel - v 2004 - hustota obyvatelstva	400 tis. 2530 ob./km²
Založení - městská práva	10. století 1157
Poloha: zem. šířka zem. délka	0 - 44 m n. m. 59° 26' 24° 46'

Tallinn (česky též Tallin nebo Talin, dříve rovněž Revel, německy dříve Reval, švédsky dříve Lindanäs) je hlavní město Estonska a přístav na Baltickém moři (na jižním pobřeží Finského zálivu).

Obsah 1 Historie 2 Památky 3 Doprava 4 Externí odkazy

[editovat] Historie

Tallinn byl silným hospodářským a obchodním centrem už v 10. století. V roce 1154 slavný arabský učenec Al Idrísí zmiňoval místo Kalevanlinna (dřívější jméno Tallinnu). Městská práva město obdrželo v roce 1157. V roce 1219 během křížové výpravy dobyl dánský král Waldemar II. estonský hrad v Kalevanlinně, který nechal zbořit a dal vybudovat novou tvrz. Ve finštině i v estonštině se jméno Tallinn vysvětluje jako „dánská tvrz“ („taani linn“), „rolnické město“ („talu linn“) nebo „město Beránkovo“ („Tall-linn“). Další historická jména města jsou Revel (Reveln, Reval, Revalia), Kolyvan (Koluvan, Kolõvan) a Lindanise (Lindanäs).

Dánové v roce 1227 po porážce u Bornhøvedu ztratili město, které získal řád mečových bratří a o tři roky později získalo město Revel městská práva. Dánové, kteří město opět ovládli v roce 1236, potvrdili lokaci podle lübeckého práva v roce 1248. V roce 1265 začali budovat v této části svých území největší pevnost, hradby byly 2,5 km dlouhé (jedny z nejdelších ve středověké Evropě), vysoké až 16 m, s 45 baštami. Po dvaceti letech se v roce 1285 Revel stal členem Hansy. V roce 1346 bylo Estonsko spolu s Revelem koupeno Křižáckým řádem, který přestavěl hrad ze 13. století na vrchu Toompea (mj. přístavba věže Dlouhý Herman).

[editovat] Památky

Na vrchu Toompea se kromě fortifikace z 13. a 14. století nachází gotická katedrála Nejsvětější Panny Marie, ve které jsou náhrobky a epitafy (mj. renesanční náhrobek Pontuse de la Gardie z roku 1585, švédského místodržícího Estonska, a také gotické kostely: Kostel sv. Mikuláše ze 13. století s mohutnou věží a později dostavěnými kaplemi, kostel sv. Michala přeměněný na pravoslavný kostel v roce 1716 s barokním ikonostasem z roku 1720, kostel sv. Ducha z pozdně gotickým (1483) dřevěným oltářem Bernta Notkeho a štíhlou věží, budovy dominikánského kláštera sv. Kateřiny z 14. – 15. století s ruinami kostelu (od roku 1531). Koncem 15. století byl v Tallinnu postaven kostel sv. Olafa (s kaplí Nejsvětější Panny Marie z počátku 16. století), jehož gotická věž, vysoká 159 m, byla pravděpodobně jednou z nejvyšších staveb v Evropě i na světě. Po požárech byla přestavovaná, nyní měří 123 m. Ruiny kostela klášteru brigidek v Piritě z 15. století, zbořeného v roce 1577, kostel sv. Petra a sv. Pavla a pravoslavný kostel z 19. století.

Z nesakrálních budov lze zmínit gotickou radnici spolu s věží a vyřezávanými ozdobnými lavicemi v sále magistrátu z 14. – 15. století, gotický dům Velké Gildy s dvoulodním sálem z 15. století a ze stejného období gotické obytné domy (např. Tři sestry – komplex tří domů) a renesanční dům Bratrstva černohlavých z roku 1597.

V Tallinnu přes četná poškození z období druhé světové války bylo pečlivě obnoveno středověké městské opevnění s baštami a bránami – bašty Megede a Kiek in de Kök (14. – 15. století), bašta Tlustá Margarita (16. století), Mořská brána (16. století). Nacházejí se zde také raně klasicistní (podle jiné klasifikace pozdně barokní) palác Kadriorg navržený Italem Nicolem Michettim (letní rezidence Petra Velikého), nyní muzeum umění (ulice Weizenbergi 37), obklopený krásnými zahradami, palác místodržícího z 18. století, klasicistní palác z roku 1813, četné veřejné budovy (neogotická banka z roku 1904, modernistické divadlo z roku 1910, dům umění z roku 1934 ve funkcionalistickém stylu, prezidentský palác na ulici Weizenbergi 39 z roku 1938 ve stylu navazujícím na sousední palác Kadriorg), památkové vily a činžovní domy. Tallinn se také pyšní nejdéle fungující lékárnou v Evropě, Radniční lékárnou (Raeapteek), která je v provozu již od středověku.

Na břehu zálivu, kilometr od Paláce Kadriorg byl postaven pomník „Rusalky“ – okřídlený anděl zahleděný na mořský obzor. Tento pomník připomíná 177 ruských námořníků, kteří utonuli v roce 1893 spolu se svou válečnou lodí „Rusalka“. Toto místo, orientační bod, je tradičně navštěvován ruskými novomanželi, kteří mají zvyk tam klást květiny.

Tallinnské staré město bylo v roce 1997 zapsáno na listinu světového dědictví UNESCO.

[editovat] Doprava

Asi 5 km od centra města se nachází letiště Ülemiste. Město má dobré železniční spojení s Petrohradem v Rusku, zatímco železniční spojení do lotyšské Rigy je od roku 1997 přerušeno. V jižním směru do Lotyšska, Litvy a Polska je evropská silnice E67 „Via Baltica“. Tato silnice je v některých úsecích čtyřproudová, dálničního typu. Na jihu Estonska je částečně ve výstavbě, ovšem její propustnost je zatím dostatečná a nevznikají zde dopravní problémy. Na výstavbu této magistrály v celém Pobaltí přispívá Evropská unie. Trajektem se lze dostat do Helsinek a Stockholmu.

[editovat] Externí odkazy

• http://www.tallinn.ee