Říjnová revoluce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Říjnová revoluce (jinak také Bolševická revoluce nebo Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR), což je termín užívaný komunisty) byl ozbrojený převrat v Rusku 7. listopadu 1917 (25. října podle juliánského kalendáře, který tehdy v Rusku platil). Z iniciativy vůdce někdejší bolševické frakce sociálně demokratické strany Ruska V. I. Lenina byla připravena akce, která zásadně poznamenala dějiny 20. století.

Převrat byl poměrně jednoduchý, protože vláda Alexandra Kerenského již beztak ztratila veškerý vliv na události v zemi. Podle Leninova bonmotu „strana našla moc pohozenou na ulici a jednoduše ji zvedla“. Bolševikům stačilo ovládnout hlavní komunikační uzly v Petrohradě – nádraží, poštu atd. Jen kolem Zimního paláce se rozpoutaly sporadické potyčky, ale tamní junkeři a ženský prapor se brzy vzdali. Předseda prozatímní vlády Kerenskij mezitím uprchl, aby se pokusil získat na svou stranu jednotky armády mimo město. Zbytek vlády byl zadržen v Zimním paláci. Při útoku na Zimní palác zemřeli pouze 2 revolucionáři, kteří se pod vlivem alkoholu zřítili při přelézání brány.

Při převratu využili bolševici aparátu petrohradského sovětu, který v září ovládli. Protože v Rusku po únorové revoluci vznikl systém tzv. dvojvládí (Prozatímní vláda + sověty), znamenalo to, že do své moci dostali jednu ze složek moci v zemi. Lenin trval na tom, že převzetí vlády musí být násilné, protože vycházel z marxistických představ proletářské revoluce.

Na rozdíl od únorové revoluce však nebyla Říjnová revoluce záležitostí mas, jakkoli se komunisté snažili později tvrdit opak. Nebyla ani záležitostí sovětů, protože ty již dávno ztratily svou autonomii. V Petrohradě si řada lidí ani nevšimla, že nějaká revoluce probíhá. Onoho osudového dne hrála normálně divadla, vycházely noviny a dělníci i vojenská posádka se k událostem stavěli povětšinou netečně. V Moskvě se sice v příštích dnech trochu střílelo, ale v jiných městech samozvané výbory a organizace celkem plynule přebíraly moc. Na venkov se ovšem bolševický vliv nevztahoval a tak tomu mělo ještě nějakou dobu zůstat. Obzor rolníků zpravidla nesahal dál než k nejbližšímu městu a zcela jim chyběl smysl pro abstraktní ideologie. Šlo jim hlavně o to, aby získali půdu velkostatkářů, a bylo jim lhostejné od koho. Lenin, který si již vypůjčil z programu strany eserů ty partie, jež se mu hodily, byl ochoten jejich hlad po půdě ukojit. A to bylo hlavní.

Úspěch bolševiků umožnilo několik faktorů:

Během osmi měsíců od únorové revoluce se zcela zhroutil tradiční pilíř starého Ruska – armáda. Nebylo tedy nikoho, kdo by převrat potlačil.
Bolševici dovedně využili tehdejší volání po míru "bez anexí a kontribucí" – to, že válku ve skutečnosti prodloužili, se mělo teprve ukázat.
Bolševici natolik věřili ve své „historické“ poslání, že byli v té době snad jedinou silou, která měla jasný „program“ (jakkoli utopický). Chtěli budovat nový svět, vystoupit z války, zrušit peníze, vyvlastnit továrny a doufali, že položí základy spravedlivé společnosti.

Říjnovou revolucí však jejich revoluce teprve začínala. Po celý příští rok museli zvládat jednu krizi za druhou a sami často nevěřili, že se u moci udrží. Tehdy se už na rozdíl od „velkého října“ opravdu bojovalo.