Severní Evropa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Severní Evropa je severní část evropského kontinentu. V různých obdobích byla často rozdílně definována, v dnešní době je její vymezení ustáleno na:

• Severské státy (Nordické země), jež zahrnují Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko, Ålandy, Faerské ostrovy, Karelii, poloostrov Kola, Grónsko a Špicberky
• Baltské státy, tj. Litva, Lotyšsko, a Estonsko.

Někteří autoři do Severní Evropy řadí i ostatní oblasti sousedící s Baltským a Severním mořem, tj. severozápadní Rusko, severní Polsko, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, severní Německo, Irská republika, Spojené království, ostrov Man a Normanské ostrovy.

Obsah 1 Charakteristika států 2 Norsko 3 Finsko 4 Švédsko 5 Dánsko 6 Litva 7 Lotyšsko 8 Estonsko 9 Island 10 Kaliningradská oblast 11 Faerské ostrovy

[editovat] Charakteristika států

Mezi státy severní Evropy řadíme Norsko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Island a Pobaltské státy, Litvu, Lotyšsko a Estonsko.

Tento region s poměrně nízkým zalidněním je ekonomicky velmi různorodý. Norsko, Finsko, Švédsko, Dánsko i Island udržely krok s rozvíjející Evropou, takže dnes patří mezi vyspělé země Evropy. Na druhé straně příslušnost k Sovětskému svazu zapříčinila poměrnou zaostalost Pobaltských republik.

Severní Evropa je poměrně bohatá na přírodní suroviny. Jehličnaté lesy Švédska a Finska poskytují materiál pro výrobu papíru a stavebnictví, prudké řeky pohánějí mnoho vodních elektráren a pod hladinou Severního moře byla objevena ložiska ropy a zemního plynu. Nachází se zde také naleziště nerostů a kovů – železa, mědi či cínu.

[editovat] Norsko

(Norské království)

Historie: Prvními obyvatel Norska byli Vikingové (Normané), kteří tuto oblast osídlili zhruba v 8. st. n.l. V 9. st. se dokonce Norsko dočkalo sjednocení pod vládou Haralda Krásnovlasého. Ve 14. – 16. st. tvořilo Norsko personální unii se Švédskem, na konci 14. st. se k nim připojilo i Dánsko, se kterým Norsko vydrželo až do počátku 19. st., kdy se Norsko opět spojilo se Švédskem. Samostatným státem je Norsko od roku 1905. Tehdy se na základě referenda oddělilo od Švédska. Za 1. světové války si Norsko zachovalo neutralitu. Ve 2. světové válce bylo okupováno Německem, proti kterému se postavilo silné odbojové hnutí.

Současnost: Nyní je Norsko dědičnou konstituční monarchií, v jejímž čele stojí král. Moc zákonodárná je v rukou parlamentu – Storting, který je volen na čtyři roky. Moc výkonná je v rukou norské vlády v čele s ministerským předsedou. Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele Norské církve, Vrchní velitel Norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce. Králem je již od roku 1991 Harald V. z dynastie Glücksburgů.

Členství v mezinárodních organizacích:

- vojensko-politické

Severoatlantické Aliance (NATO) – od roku 1949 (zakládající člen),

Organizace spojených národů (OSN) – od roku 1945,

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE),

Severské rady (NC),

Rady Evropy (CE).

- ekonomické

Evropské asociace volného obchodu (EFTA),

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).

Světová obchodní organizace (WTO)

Po dvojím referendu nevstoupilo Norsko do Evropské Unie (EU).

[editovat] Finsko

(Finská republika, země tisíců jezer)

Země tisíců jezer => ve Finsku je 187 888 jezer.

Historie: Archeologické průzkumy dokázaly, že Finsko bylo osídleno již v 8. tis. př. K. Do 12. století n. l. bylo Finsko v kontaktu se Skandinávií, S Ruskem a Pobaltím. V pol. 12. st. se Finsko stalo součástí Švédského království. Až na počátku 19. století Finsko dobyly armády ruského cara Alexandra I., který ustanovil Finsko velkovévodstvím v personální unii s Ruskem. Roku 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost, ale pevné hranice mezi Finskem a Ruskem byly stanoveny až roku 1920. Během 2. světové války bojovalo Finsko několikrát se Sovětským svazem a po jejím ukončení spolu tyto dva státy uzavřeli Finsko-sovětský pakt přátelství. Po roce 1991 (rozpad Sovět. svazu) zde byla ekonomická krize, která však Finsku ukázala nové možnosti, a tak roku 1995 vstoupili Fini do EU.

Současnost: Nyní je Finsko parlamentní prezidentská republika. Politika je založena na parlamentním systému, ačkoli prezident má také určité pravomoci. Parlament je jednokomorový, vybírá a může odvolat předsedu vlády, může měnit ústavu a přehlasovat prezidentské veto. Nynější prezident je žena, Tarja Halonen a předseda vlády je Matti Vanhanen. Finsko se dělí na šest administrativních krajů, J Finsko, Z Finsko, V Finsko, Oulu, Laponsko a ostrovy Ålandy. Autonomní oblast Alandské ostrovy má svůj volený kongres a zemskou radu s guvernérem.

Členství v mezinárodních organizacích:

- vojensko-politické

Organizace spojených národů (OSN) – od roku 1955

Rada Evropy (CE)

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

- ekonomické

Evropská unie (EU) - 1995

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)

Světová obchodní organizace (WTO)

[editovat] Švédsko

(Švédské království)

Historie: První osadníci se zde usadili kolem 12. tis. př. K. V 8.–11. st. n. l. zde sídlí Vikingové. Ve 12. st. dobytí Finska. V pol. 14. st. byl vydán 1. zákoník. 14.-16. st. tzv. Kalmarská unie, spojení Norska, Finska, Dánska a Švédska. 1515 vzniká stát Švédsko, nezávislost na Kalmarské unii vyhlášena až 1523. Roku 1905 se rozpadá unie Švédska s Norskem. V obou světových válkách se podařilo Švédsku zůstat neutrální. Roku 1995 vstupuje Švédsko do EU.

Současnost: Nyní je Švédsko konstituční monarchie, v jejímž čele stojí král. Ten má ovšem pouze reprezentativní charakter. Zákonodárnou moc má jednokomorový parlament. Má 349 členů, kteří se volí na období tří let. Třináct ministerstev tvoří jednotky, které se především zabývají vypracováním předloh nových zákonů pro parlament. Území Švédska je rozděleno na 24 provincií.

Členství v mezinárodních organizacích:

- vojensko-politické

Organizace spojených národů (OSN) - 1946

Rada Evropy (CE)

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

Severská rada (NC)

- ekonomické

Evropská unie (EU) -1995

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)

Světová obchodní organizace (WTO)

[editovat] Dánsko

(Dánské království)

Historie: Původní obyvatelé Jutského poloostrova byly Germáni: Anglové, Sasové a Jutové. V 6. a 7. st. přicházeli Normané ze Skandinávie. V 10. st. se Dánsko dočkalo sjednocení, postupně se mu podařilo ovládnout Anglii, Norsko, Švédsko, S Německo a část baltského pobřeží. Ve 14. st. utvořilo Dánsko personální unii s Norskem, která trvala až do 19. st., kdy se Dánové spojili se Švédy do roku 1905. V 1. světové válce si Dánsko udrželo neutralitu, ale v průběhu 2. sv. války byl Jutský poloostrov okupován nacisty až do konce války. Po válce, 1949, se Dánsko stalo jedním ze zakládajících států Severoatlantické aliance a roku 1973 vstoupilo i do EU.

Současnost: Nyní je Dánsko konstituční monarchií. Král je formální hlavou státu a jeho role je převážně ceremoniální. Zákonodárnou moc vykonává panovník spolu s jednokomorovým parlamentem (Folketingem) tvořeným 179 poslanci. Výkonnou mocí disponuje vláda v čele s premiérem. V současnosti zemi vládne královna Markéta II. a předseda vlády Anders Fogh Rasmussen. Dánsko je rozděleno na 13 samosprávních okresů. Grónsko a Faerské ostrovy patří také Dánskému království, ale je jim ponechána autonomie. Každý z nich deleguje dva zástupce do parlamentu.

Členství v mezinárodních organizacích:

- vojensko-politické

Severoatlantická aliance (NATO) – 1949

Organizace spojených národů (OSN) – 1945

Rada Evropy (CE)

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

Západoevropská unie (ZEU)

- ekonomické

Evropská unie (EU) – 1973

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)

Světová obchodní organizace (WTO)

[editovat] Litva

(Litevská republika)

Historie: Ve 13. st. se sjednotily Litevské kmeny a vytvořily Velké litevské knížectví. Od konce 14. st. se sjednotilo se sousedním Polskem a na konci 18. st. se po dělení Polska stalo součástí Ruska. Roku 1918 získala Litva samostatnost. Roku 1940 vzniká Litevská sovětská socialistická republika, která existovala s přestávkami v letech 1941-44, kdy tuto oblast okupovali němečtí vojáci, až do roku 1990. Novodobý samostatný litevský stát vznikl v roce 1990, kdy Litevská SSR vyhlásila nezávislost. SSSR ji však neuznal a ještě roku 1991 došlo k potyčkám mezi stoupenci litevské samostatnosti a ruskými vojáky rozmístěnými v zemi. Od roku 2004 je Litva součástí NATO a EU.

Současnost: Nyní je Litva parlamentní demokratickou republikou s jednokomorovým parlamentem (Seimas/Seim) a prezidentem, který je volen občany na pět let. Zákonodárným orgánem je parlament , jehož 141 členů je voleno na čtyři roky. Výkonnou moc má vláda sestavená ministerským předsedou, který je jmenován prezidentem se souhlasem parlamentu. Litva je rozdělena na 44 regionů a městských obvodů.

Členství v mezinárodních organizacích:

- vojensko-politické

Severoatlantická aliance (NATO) – 2004

Organizace spojených národů (OSN) – 1991

Rada Evropy (CE)

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

- ekonomické

Evropská unie (EU) – 2004

Světová obchodní organizace (WTO)

[editovat] Lotyšsko

(Lotyšská republika)

Historie: 10.-13. st. zde bylo knížectví Koknese. Ve 13.-16. st. zde vládl řád německých rytířů. 1721 bylo Lotyšsko připojeno k Rusku. 1917 vyhlášena sovětská vláda. Lotyšsko vyhlásilo nezávislost na Rusku v roce 1918. Po vypuknutí 2. světové války bylo okupováno Němci a pod záminkou zvýšení obranyschopnosti SSSR bylo začleněno jako Lotyšská sovětská socialistická republika do SSSR. Roku 1991 bylo Lotyšsko vyhlášeno samostatným státem. Roku 2004 se Lotyšsko stalo členem NATO a EU.

Současnost: Nyní je Lotyšsko parlamentní republikou v čele s prezidentem. Zákonodárná moc je v rukou jednokomorového parlamentu (Sejm). Ten volí prezidenta, jmenuje kabinet ministrů a předsedu vlády, který je výkonnou mocí v zemi. Prezidentkou je Vaira Vīķe-Freiberga a předsedou vlády je Indulis Emsis. Lotyšsko se dělí na 26 okresů a 7 samostatných měst. Kulturně a historicky se dělí na 4 kraje: Kurzeme (Kurzemsko) v západní části země, Zemgale (Zemgalsko) v jižní části, Vidzeme (Vidzemsko) ve střední a severní části země včetně Rigy a Latgale (Latgalsko) ve východní části.

Členství v mezinárodních organizacích:

- vojensko-politické

Severoatlantická aliance (NATO) – 2004

Organizace spojených národů (OSN) - 1991

Rada Evropy (CE)

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

- ekonomické

Evropská Unie (EU) – 2004

Světová obchodní organizace (WTO)

[editovat] Estonsko

(Estonská republika)

Historie: Nejstarší známé osídlení je přibližně z 8. tis. př.k. Ve 13. st. n.l. padlo celé Estonsko pod nadvládu západních zemí, kdy zem dobyli křižáci. V 16. a 17. st. bylo Estonsko pod nadvládou Švédů a v 18. st. pod ruskou nadvládou. Roku 1918 vyhlásilo Estonsko nezávislost, ale Rusko se proti tomu postavilo => válka za nezávislost, která skončila roku 1920 mírovou smlouvou v Tartu. Od roku 1940 bylo Estonsko okupováno ruskými vojsky a když v roce 1941 napadlo Německo SSSR, viděli v Němcích osvoboditele. V letech 1945–49 bylo opět Estonsko násilně začleněno do SSSR. V roce 1980 došlo k první demonstraci, kterou uspořádali studenti. Od roku 1988 se zde vytvořilo reformistické hnutí a chtělo demokratické změny. Nezávislé Estonsko bylo Západem uznáno roku 1991. Roku 2004 se stalo součástí NATO a EU.

Současnost: Nyní je Estonsko parlamentní demokratickou republikou, v jejímž čele stojí prezident volený na 5 let. Vládu sestavuje premiér jmenovaný prezidentem. Zákonodárnou moc má v rukou jednokomorový parlament, který má 101 členů a je volen jednou za čtyři roky ve všeobecných parlamentních volbách. Prezidentem je Arnold Rüütel a předseda vlády je Andrus Ansip. Estonsko je rozděleno na 15 administrativních celků – krajů.

Členství v mezinárodních organizacích:

- vojensko-politické

Severoatlantická aliance (NATO) – 2004

Organizace spojených národů (OSN) – 1991

Rada Evropy (CE)

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

- ekonomické

Evropská unie (EU) - 2004

Světová obchodní organizace (WTO)

[editovat] Island

(Republika Island)

Historie: Tento ostrov byl neosídlen až do 9. st. n.l., kdy sem přijeli Vikingové. Ve 13. st. se Island podrobil nadvládě Norů a s nimi se ve 14. st. dostali pod nadvládu Dánů. Až ve 2. pol. 19. st. se Island dočkal samostatnosti. Roku 1875 zde došlo k obrovskému neštěstí, když došlo k výbuchu sopky Askja. 20% obyvatelstva Island opustilo a emigrovali většinou do Kanady a USA. Roku 1918 se Island osamostatnil a s Dánskem je spojen pouze personální unií s Dánskem. Roku 1944 byla zrušena personální unie s Dánskem a Island byl vyhlášen jako Republika Island. Roku 1949 se stal jedním ze zakládajících členů NATO.

Současnost: Nyní je Island parlamentní prezidentskou republikou v čele s prezidentem voleným na 4 roky. Zákonodárnou moc vykonává dvoukomorový parlament (Althing) složený z horní a dolní komory. Výkonnou moc vykonává vláda včele s ministerským předsedou. Islandu dnes vládne prezident Olafur Ragnar Grimsson a předsedou vlády je David Oddsson. Island je rozdělen na 8 krajů.

Členství v mezinárodních organizacích:

- vojensko-politické

Severoatlantická aliance (NATO) – 1949

Organizace spojených národů (OSN) – 1946

Rada Evropy (CE)

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

- ekonomické

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)

Evropská asociace volného obchodu (EFTA)

Světová obchodní organizace (WTO)

[editovat] Kaliningradská oblast

Kaliningradská oblast, osamělý klín Ruska ležící mezi Litvou, Polskem a Baltským mořem, byla vždy příliš strategická, než aby byla ponechána v cizích rukou. Původně se město Kaliningrad jmenovalo Königsberg a bylo založeno ve 13. století českým králem Přemyslem Otakarem II. Nedlouho po založení bylo ale poničeno povstáním Prusů a obnovena jako tři samostatná města, která se až v 18. st. opět sjednotila. Do konce 1. světové války byla tato oblast součástí Východního Pruska. Roku 1945 byla nakonec po jedné z nejdivočejších válek připojena k SSSR. Po roce 1991 trpěl Kaliningrad odtržením od Ruska, ale na druhé straně těží z úzkých vztahů a obchodu s Německem. Kaliningradská oblast má svou vlastní správu, která rozhoduje v některých záležitostech, ale je podřízena Moskvě. V dnešní době zde sídlí ruská baltická flotila.

[editovat] Faerské ostrovy

Osmnáct Faerských ostrovů tvoří samostatný stát v rámci Dánského království. Prvně osídleny irskými mnichy po roce 700, o století později dobyty Vikingy. Od roku 1038 součást Norska a v jeho rámci od roku 1380 Dánska . Dánsku ostrovy zůstaly i po odtržení Norska v roce 1814. Od roku 1948 mají rozsáhlou vnitřní autonomii. Dánskou královnu zastupuje vysoký komisař. Mají vlastní parlament a vlajku. Nicméně nejsou členem Evropské unie a všechen obchod