Dějiny Olomouce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dějiny města Olomouce.

[editovat] Heraldika

starý erb města Olomouce na radnici

olomoucká orlice s rakouským štítkem a s písmeny FMT

erb Olomouce od roku 1993 dosud

• Znakem města je již od konce 13. století šachovaná orlice. Má červený jazyk a to je jediný rozdíl oproti moravské orlici, která má jazyk zlatý. Podobný erb má např. město Znojmo.
• 1758 - Olomoucká orlice s rakouským štítkem s písmeny FMT (Franciscus, Maria Theresia) (iniciály Františka I. a Marie Terezie). Kolem štítku je zlatý řetěz symbolizující nedobyté hradby za obranu obléhané Olomouce proti Prusům. Písmena SPQO (Senatus Populusque Olomouciensis, senát a lid olomoucký) [[1]] jsou obdobou SPQR (Senatus Populusque Romanus – senát a lid římský).
• 19?? - odstranění nápisu FMT
• 1945 - odstraněn rakouský štítek a písmena SPQO v rozích erbu.
• 1993 - písmena SPQO se opět vrátila na erb.

[editovat] Pravěk a starověk

• 4000 př. n. l. (mladší doba kamenná) - osídleno Václavské a Petrské návrší
• pozdní doba kamenná - kultura nálevkovitých pohárů na obou návrších
• opuštění
• 1700 př. n. l. (starší až střední doba bronzová) - v Olomouci doloženo: větěřovická kultura, kultura lužických popelnicových polí, plátěnická kultura, halštatské období

• Nedávnými archeologickými výzkumy byla odhalena na území města lokalita římského vojenského tábora, potvrzující přítomnost římských legií na střední Moravě ve 2. stol. n. l. Neznamená to však potvrzení renezančních pověstí, podle nichž založil Olomouc sám římský vojevůdce Iulius Caesar, podle nějž také byl vytvořen latinský název města Iuliomontium (vedle běžně užívaného Olomucium či Olomutium).
• kolem r. 500 - příchod Slovanů
• kolem r. 700 až asi 800 - opevněné sídliště v oblasti Olomouc-Povel

[editovat] Středověk a počátek novověku

• 1017 - po připojení Moravy k českému přemyslovskému státu první moravský údělný kníže Břetislav postavil nový hrad Olomouc
• 1055 - připomínán Zdíkův palác (Přemyslovský palác), vznik olomouckého údělného knížectví
• 1059 - Vratislav II. dal kolem vnitřního města postavit zeď
• 1063 - Vratislav II. založil v Olomouci biskupství pro Moravu
• 11. st. - 12. st. - hrad Olomouc jako sídlo přemyslovského údělného knížete olomouckého údělu
• název hradu Olomouc je poprvé zapsán v Kosmově kronice jako Olomuc a Olmuc. Arabskými kupci zapsán jako Olmjjz. ^[1] Město získalo svůj název později podle názvu hradu.
• 1239-1246 - pravděpodobně založeno město Olomouc
• 1248 - další písemná zmíňka o Olomouci (reference: ?)
• 1253 - Olomouc se stává královským městem
• město se řídilo magdebuským právem
• rozvoj města díky dálkovému obchodu s Vratislaví, Krakovem, Prahou a s Vídní.
• 1261 - město získalo privilegium pořádat výroční trhy a budovat kupecké domy
• 1278 - město získalo mílové právo
• 4. srpna 1306 - zavraždění krále Václava III. v domě bývalého olomouckého děkanství (v sousedství dnešního dómu sv. Václava) a vymření Přemyslovců
• 1314 - Jan Lucemburský považoval? Olomouc za hlavní město Moravy
• 1351 - město získalo právo nuceného skladu
• 1352 - privilegium markraběte Jošta je Olomouc označeno jako hlavní město Moravy
• 1378 - vznik radnice, 1411 - začátek provozu radnice, 1443 - dokončení stavby radnice
• polovina 14. st. až 1641 - vedeny olomoucké zemské desky
• během husitských válek (1419-1436) město podporovalo Zikmunda Lucemburského
• 15. a 16. století - celkový rozvoj města, rozvoj obchodu a řemeslnné výroby ve městě
• 1469 - část českých a moravských pánů prohlásila v dómu sv. Václava uherského krále Matyáše Korvína českým králem
• 1472 - ve městě bylo 23 cechů
• 1479 - olomoucká smlouva: Matyáš Korvín vládne ve vedlejších zemích koruny a Vladislav II. Jagelonský vládne v Čechách
• 1505 - doložena papírna v Olomouci (je to druhá nejstarší známá papírna v českém státě. První nejstarší papírna byla od r. 1499 ve Zbraslavi.)
• 1520 - založen cech rybářský
• 1566 - založena jezuitská akademie
• 1573 - založena Univerzita Palackého (povýšením jezuitské akademie) jako druhá univerzita v Českých zemích
• 1619 - zapojení Olomouce do odboje českých stavů proti habsburské monarchii
• 17. března 1620 - v Olomouci zemřel na následky mučení Jan Sarkander
• 1624 - získali olomoučtí jezuité jako dar město Nový Jičín
• 1636 - význam města poklesl zřízením královského tribunálu v Brně
• 3. září 1637 - požár zničil 70 domů
• Za třicetileté války (1638-1648) bylo město v letech 1642-1650 okupováno Švédy:
  • 14. června 1642 - město se vzdalo švédské armádě generála Lennarta Torstensona
  • pokles počtu obyvatel města z asi 30 000 obyv. na 1675 obyvatel. Ze 623 měštanských domů zůstalo obyvatelných 145, ze 77 šlechtických obydlí zůstalo obyvatelných 23.
• 1650 - (= dva roky po vestfálském míru) odchod švédských vojsk z města

• 15. září 1655 - Ferdinand III. prohlásil Olomouc díky její strategické pozici pevnostním městem
• 1658 - polní maršálek Ludvík Raduit de Suches vypracoval projekt přestavby pevnosti.
• 16. století - výstavba několika bastionů na severní a východní straně
• 1709 - vyhořel chrám sv. Mořice, požár ve Ztracené ulici
• 1767 - při útěku před černými neštovicemi během zastávky v Olomouci zde Wolfgang Amadeus Mozart zkomponoval 6. Symfonii F dur.

• 1773 - Josef II. zakázal pohřbívání ve městě
• 27. prosince 1741 - po vpádu pruských vojsk Fridricha II. Velikého byla v klášteře Hradisko vyjednána kapitulace Olomouce a obsazení města Prusy
• v noci z 22. na 23. dubna 1742 Prusové rychle opustili Olomouc kvůli mobilizaci rakouských vojsk na jižní Moravě
• 11. června 1742 - Vratislavským mírem se Olomouc stala hraniční pevností
• 1742 - Marie Terezie nachala zpracovat projekt přestavby pevnosti. Ten zpracoval ženijní generál Petr Filip Bechade de Rochepine
• 1747-1757 - vybudována úplná bastionová pevnost
• 31. května - 1. července 1758 - město znovu obleženo pruskou armádou, která během 32 dnů obléhání vypálila 103 533 dělových koulí, 25 624 pum a granátů a 700 projektilů.^[2] Město se tentokrát díky posílenému opevnění ubránilo a zachránilo jej také rakouské vítězství 30. června v bitvě u Domašova, kde Prusové přišli o obrovský konvoj se zásobami pro obléhající vojska.

• 1762 - Marie Terezie potvrdila Olomouci výsadu používat titul hlavní město Moravy
• 1767 - v Olomouci pobýval jedenáctiletý Wolfgand Amadeus Mozart a složil zde 6. symfinii F dur
• Olomoucké biskupství bylo roku 1777 povýšeno na arcibiskupství, jako podřízená biskupství měla být založena brněnské a opavské; druhé jmenované však pro spory s řádem německých rytířů nevzniklo.
• 1794-1797 - v Olomouci vězněn generál La Fayette
• koncem 18. st. byla významná část obyvatel Olomouce poněmčena

[editovat] Význam Olomouce na Moravě

V průběhu středověku byla Olomouc správním centrem Moravy, soupeřícím o toto postavení s městem Brnem. Prapočátek tohoto sporu je již v závěti českého vévody Břetislava I., který svým mladším synům odkázal Moravu, a to tak, že Vratislav dostal její severovýchodní polovinu s centrem v Olomouci, Konrád a Ota jihozápadní polovinu s centrem v Brně. Toto dělení je počátkem více než stopadesátileté existence údělů, které znemožnily vytvoření jednoho centra země. To se však nevytvořilo ani po politickém sjednocení Moravy pod vládou Vladislava Jindřicha na počátku 13. století, neboť předpokládaná markraběcí dynastie se svým sídelním městem nevznikla. Důležitý úřad s celozemskou působností, zemský soud, vznikl během 13. století sjednocováním provinčních soudů do dvou středisek - Brna a Olomouce; snaze Olomouce stát se jediným sídlem soudu se Brno bránilo. Soupeření obou měst posilovalo i to, že každé bylo střediskem městského právního okruhu (ostatní města si v nich brala právní ponaučení). Brnu na úkor Olomouce zjevně přál markrabě a později král a císař Karel Lucemburský, lucemburská markrabata ostatně právě v Brně sídlila. Formální postavení hlavního města si však nadále uchovávala Olomouc, zejména díky tomu, že byla sídlem moravského biskupa, a toto postavení si také pravidelně nechávala potvrzovat od panovníků. V období stavovské vlády nad zemí (od husitských válek do Třicetileté války) se zasedání zemského soudu a zejména zemského sněmu (jakéhosi parlamentu) odehrávala střídavě v Brně a Olomouci. Přednější postavení ovšem náleželo Olomouci jako sídlu biskupa, jehož knížecí dvůr se stal střediskem kultury a umění a nahrazoval tak do jisté míry chybějící dvůr panovnický (to se odrazilo i ve skutečnosti, že Olomouc byla větší a výstavnější než Brno). Postavení Olomouce umocňovalo i to, že byla sídlem jediné moravské univerzity (viz výše). Období Třicetileté války znamenalo obrat ve prospěch Brna. V roce 1636 byl se sídlem v Brně založen Královský tribunál, zeměpanský úřad s rozsáhlými správními a soudními pravomocemi. Ten se sice načas odstěhoval do Olomouce, ale roku 1641 nařídil markrabě a císař Ferdinand III. jeho opětovné přeložení do Brna, a to spolu s definitivně sjednoceným zemským soudem. Tím se Brno stalo jediným sídlem nejvyšších zemských úřadů. Olomouc poškodilo jistě to, že se vzdala následujícího roku (1642) švédskému vojsku, které město okupovalo příštích osm let a zanechalo jej za sebou zcela zpustošené a vylidněné; Brno bylo naproti tomu jediné město na Moravě, které bylo schopno v závěru Třicetileté války Švédům odolávat.

Na skutečnosti, že se faktickým hlavním městem stalo Brno, pak v následujícím století nezměnily ani snahy Olomouce o přesídlení nejvyšších úřadů z Brna, jen formální titul hlavního města se Olomouci podařilo udržet (i když se Brno svévolně takto označovalo také). Podpora Brna ze strany habsburských panovníků byla motivována praktickými důvody, z nichž nejpádnější asi byla blízkost císařské Vídně. Konec sporu obou měst učinil roku 1782 markrabě a císař Josef II., který přiznal nárok na označení hlavního města Brnu. Velký hospodářský rozmach Brna v následujících desetiletích pak způsobil, že Brno svým významem Olomouc zastínilo a spor se tak již nikdy až do zániku politické Moravy neobnovil.

[editovat] 19. století

• 17. října 1841 - zahájen provoz železnice na trase Přerov - Olomouc
• 1842 - 1845 - stavba železnice Olomouc - Praha
• 20. srpna 1845 - projel první slavnostní vlak na trase přijel z Vídeň - Olomouc - Praha
• 14. října 1848 - dočasné přestěhování císařského dvora Ferdinanda I. Dobrotivého do Olomouce
• 2. prosince 1848 - císař František Josef I. nastoupil v Arcbiskupském paláci na trůn
• 1848 - v Olomouci založena pobočka Slovanské lípy jako první český politický spolek na Moravě
• 29. listopadu 1850 - Olomoucká punktace
• 1850 - zřízena krajská správa pro polovinu Moravy
• 1860 - zrušena univerzita
• 1. října 1867 - založení Slovanského gymnázia
• V listopadu 1886 došlo do Olomouce císařské nařízení z 9. března 1886(!), kterým byla olomoucká pevnost zrušena a byl tak umožněn další rozvoj města. Již v roce 1876 však byla zbořena Hradská brána vedoucí na východ směrem k železničnímu nádraží.
• 1898 - založen Ústřední hřbitov

[editovat] 20. století

• 1902 - začátek výuky na české reálce
• 7. prosince 1905 - první úspěšnou transplantaci (oční rohovky) na světě provedl Eduard Konrad Zirm
• 1919 - k Olomouci se připojila 2 města a 11 vesnic
• 1921 - 57 206 obyvatel v Olomouci (sčítání obyvatel Československa)
• 30. října 1930 - povodeň, zaplaveny např. Nové Sady
• 15. března 1939 - obsazení města německou armádou
• 8. května 1945 - osvobození města
• 1946 - obnovení univerzity Palackého
• 1971 - vyhlášena v historickém jádru města městská památková rezervace
• 1995 - město navštívil papež Jan Pavel II. Při této příležitosti svatořečil Jana Sarkandra a povýšil kostel Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku na baziliku minor.
• 5.-16. července 1997 - povodeň zastavila železniční provoz a poškodila část města
• 2000 - sloup Nejsvětější Trojice vyhlášen památkou světového kulturního dědictví UNESCO

[editovat] 21. století

• 2. dubna 2006 - povodeň - protržení hráze u Horky nad Moravou vyvolalo lokální rozlivy v částech Chomoutov, Černovír, Klášterní Hradisko, Lazce a Nové Sady.

[editovat] Reference

• Dějiny města v datech

1. ↑ Vojkovský R. (2006) Olomouc. Zaniklý hrad v bývalém „hlavním městě“ Moravy. - Beatris, Dobrá, 38 pp. ISBN 80-86737-58-6
2. ↑ Kuch-Breburda M., Kupka V. (2003) Pevnost Olomouc. - edice PEVNOSTI, FORTprint. 312 pp., strana 131, ISBN 80-86011-21-6