Zikmund Lucemburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zikmund Lucemburský (14. února 1368 – 9. prosince 1437 Znojmo) byl syn Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské, braniborský markrabě (od roku 1373), uherský král (od 31. března 1387), český král (korunován 28. července 1420, vládl v letech 1436–1437), římský král (zvolen roku 1410 a znovu 21. července 1411, korunován 8. listopadu 1414), lombardský král (25. listopadu 1431) a římský císař (31. května 1433).

Obsah 1 Zikmund, řečený liška ryšavá 2 Papežské schizma 3 Císař a Husité 4 Životopis 5 Reference 6 Podívejte se též na

[editovat] Zikmund, řečený liška ryšavá

Zikmund, pojmenovaný po novém českém světci, byl významný evropský politik vrcholného středověku, v Čechách však neoblíbený kvůli Janu Husovi, na jehož smrti se nesporně podílel. Zikmundovi se skutečně od mládí říkalo „liška ryšavá“, ovšem jenom kvůli zrzavým vlasům, ne prohnanosti. Jeho hlavním zájmem byla reforma církve (koncily v Kostnici a v Basileji), reforma říše a ochrana Evropy před tureckým nebezpečím. V těchto snahách často býval osamocen. Zastával podřízenost církve světské moci, v letech 1403-1404 zakázal odvádět peněžní dávky papežské kurii a sám se rozhodne obsazovat některé církevní úřady, včetně biskupských. Jako první vytvořil podunajské soustátí, které sestávalo z uherského a českého království a říše a zřejmě mělo být hrází proti dravé osmanské expanzi. K jeho dalšímu rozšíření směřoval také sňatek Zikmundovy dcery Alžběty s rakouským arcivévodou Albrechtem V. Zikmundovou první manželkou byla Marie Uherská, se kterou se oženil 15. listopadu 1385 a získal tak uherský trůn. Roku 1396 se spolu s Joštem Moravským postavil do čela odporu proti Václavovi IV., toho roku také s Václavem obnovují smlouvy o vzájemném nástupnictví a byl jím jmenován vikářem v Německu. Křížová výprava, kterou organizoval proti Osmanské říši, byla v září 1396 rozbita Turky u Nikopole, sultán ovšem toto vítězství nevyužil k expanzi

Roku 1401 vypukla v Uhrách vzpoura a král byl dočasně uvězněn. Václav IV., byť sesazen z německého trůnu, se obrátil o pomoc ohledně císařské korunovace (stále ještě možné) k Zikmundovi a nabídl mu správu Čech. Zikmund začala zabírat královské hrady a zámky, kvůli Václavovu odporu ho nechal zajmout a odvést do Vídně. Odpor, který proti němu v Čechách rychle vzrůstal, se pokusil zlomit vojensky, současně však musel znovu zasahovat v Uhrách proti novému uchazeči o trůn. Mezitím Václav z Vídně uprchl a roku 1404 se bratři smířili. Po smrti Václavova římského protikrále Ruprechta III. je 21. července 1411 s Václavovým souhlasem Zikmund zvolen hlasy pěti kurfiřtů římským králem (korunován 8. 7. 1414). V té době podruhé zastavil Braniborsko, tentokrát svému přívrženci, norimberskému purkrabímu Fridrichu I. Hohenzollernskému, a definitivně je tak odtrhl od Čech.

[editovat] Papežské schizma

Jako německý král se Zikmund snažil o odstranění církevního schismatu (trojpapežství). Přiměl jednoho z papežů, Jana XXIII., ke slibu, že svolá koncil, který se sešel o Vánocích 1414 v Kostnici. Jan Hus, kterému dal Zikmund ochranný glejt na cestu, měl v Kostnici obhájit své učenit, nakonec byl ale upálen. Po koncilu mělo křesťanstvo opět jediného papeže.

Po Václavově smrt (1419) se stal Zikmund jediným dědicem Českého království, kterého katolická šlechta očekávala se samozřejmostí, husitská šlechta pak s určitými obavami. Připravovaly se volební požadavky: přijímání z kalicha a sekularizace (zabavení) církevního majetku. V březnu 1420 byla ve Vratislavi za jeho přítomnosti vyhlášena křížová výprava proti kacířským Čechám. Koncem května oblehl Zikmund s křižáckým vojskem Prahu. Byl poražen na Vítkově (14. 7.) a pod Vyšehradem (2. 11.), nechal se ale korunovat českým králem, neboť držel ve své moci Pražský hrad (28. 7.). Na jaře 1421 se v Čáslavi sešel sněm, který ho jako krále odmítl; na Moravě, ve Slezsku a Lužici ho šlechta uznala. Po prohrané bitvě u Německého Brodu) 8. 1. 1422 ze země odtáhl, snažil se ji příští léta získat kombinací diplomatického a vojenského nátlaku. Teprve v r. 1429 navázali husité kontakty se Zikmundem, jehož hodlali přijmout za krále, pokud by uznal jejich program.To ovšem byla pro světskou hlavu křesťanstva nepřijatelná podmínka.

[editovat] Císař a Husité

31. 5. 1433 byl Zikmund papežem Eugenikem lV. korunován římským císařem. Po vítězství u Lipan se mu otevřela cesta k vládě v českých zemích. 6. 8. 1436 na sněmu v Jihlavě byla vyhlášena kompaktáta (kompromis mezi stanovisky církve a husitů) a císař Zikmund byl přijat za českého krále. 30. 9. 1437 byla na sněmu vznesena proti Zikmundovi celá řada stížností - například dal popravit hejtmana Jana Roháče z Dubé.

Zikmund se chystal zajistit dědictví manželovi své jediné dcery Alžběty Albrechtovi, snažil se vyhnou politickým ambicím své druhé ženy Barbory a jejího bratra Oldřicha Selského U Zikmunda pravděpodobně vypukla rakovina, vyměnil prý císařský šat za pohřební roucho. Poslední slavný Lucemburk zemřel 9. prosince 1437 při cestě do Uher ve Znojmě.

[editovat] Životopis

• 1378 až 1381 v Berlíně
• 1387 stává se uherským králem 31. března
• 1392 první tažení proti Turkům
• 1394 dobytí Dalmácie a tažení proti Moldavsku
• 1395 tažení proti Turkům a do Valašska
• 1396 útěk po bitvě u Nikopole
• 1397 zemský sněm v Temešváru
• 1401 držen v zajetí na hradě Siklós
• 1401 zemský sněm v Pápě
• 1402 odvádí českého krále Václava IV. do zajetí
• 1404 zemský sněm v Budíně
• 1408 tažení do Bosny
• 1408 založení dračího řádu
• 1411 smíření s Václavem IV.
• 1414 až 1418 sněm v Kostnici
• 1419 až 1436 husitské války
• 1424 jednání s byzantským císařem Janem VIII. v Uhrách
• 1429 uzavírá tříleté příměří s Turky
• 1430 říšský sněm ve Straubingu
• 1433 až 1437 sněm v Basileji, odkud odchází nespokojen
• 1434 projekt reformy říše
• 1436 příjezd do Prahy
• 1437 říšský sněm v Chebu, diskuse o reformě říše

[editovat] Reference

• Wilhelm Baum: Císař Zikmund, Mladá fronta, Praha 1996, ISBN 8020405437
• František Kavka: Poslední Lucemburk na českém trůně, Králem uprostřed revoluce, Mladá fronta, Praha 2002, ISBN 8020406085
• Václav Drška: Zikmund Lucemburský. Liška na trůně, Praha 1996

[editovat] Podívejte se též na

• Dynastie Lucemburků
• Seznam hlav českého státu
• Seznam panovníků Svaté říše římské