Jan Sarkander

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sv. Jan Sarkander (20. prosince 1576 Skočov (polsky: Skoczów) – 17. března 1620 Olomouc) byl moravský katolický kněz. Interpretace jeho působení je dodnes kontroverzním tématem.

Od r. 1589 pobýval v Příboře.

Od r. 1592 studoval filosofii na latinské škole Olomouci a od r. 1600 filozofii v Praze, kde se roku 1603 stal doktorem filosofie, poté od r. 1604 studoval teologii ve Štýrském Hradci. Roku 1607 přijímá nižší svěcení v Kroměříži. Roku 1609 se stal v Brně jáhnem a katolickým knězem. Od r. 1609 byl farářem v Uničově, 1611 farářem v Charvátech, 1612 farářem ve Zdounkách, 1615 farářem v Boskovicích. Roku 1616 byl farářem v Holešově, panství Popelů z Lobkovic. Podílel se na násilné likvidaci sborů Jednoty bratrské a násilné rekatolizaci vůbec. Sarkander jako farář v Holešově vedl dlouhé majetkoprávní spory se sousedním evangelickým pánem Václavem Bítovským z Bítova.

Když Lobkovic přechodně ztratil vliv (1619), Sarkanderovi přátelé poradili, aby uprchl. Jan Sarkander se následně vydal na pouť do Čenstochové (Częstochowy) a přechodně pobýval v Krakově. V listopadu 1619 se vrátil na Moravu.

Nedlouho nato kozáci, ve službách polského katolického krále, vtrhli na Moravu, což bylo doprovázeno značným drancováním. Prakticky bezbranný Holešov ovšem zůstal ušetřen poté, co jim Sarkander vyšel vstříc, v čele procesí, za zpěvu nábožných písní, s monstrancí v rukou. Kozáci se zastavili, přidali se ke zpěvu a zase odtáhli. (Zda v čele procesí šel skutečně Jan Sarkander není historicky doloženo.) Převážně evangelické okolí bylo přitom vypleněno a zvlášť velké škody utrpěl majetek pana Bitovského.

Poté co moc získali moravští protestantští stavové sympatizující s českým stavovským povstáním, ocitl se Sarkander ve velkém nebezpečí - byl touto stranou podezřívan, že v Czestochowé z pověření Lobkovice dojednal pomoc císaři Ferdinandovi, kterého nechtěli moravští stavové uznat. Shodou okolností byl sudím právě Václav Bítovský z Bítova. Po zatčení byl právem útrpným vyslýchán a nucen k prozrazení, o čem v Polsku jednal, kdo pozval cizí vojska do země a co mu svěřil Popel z Lobkovic. Sarkander obvinění, že domlouval vpád polského vojska nebo vedl tajná jednání v Polsku odmítal a co mu svěřil Popel z Lobkovic rovněž odmítl prozradit, protože by to znamenalo prozrazení zpovědního tajemství. Byl čtyřikrát mučen (očití svědkové vypovídali, že otáčel listy breviáře jazykem, nemohouc tak činit rukama) a na následky zemřel v žaláři. Poslední historická bádání, došla k závěru, že Sarkander byl mučen neprávem, neboť pomoc Ferdinandovi v Polsku zjednali přímo císařovi pověřenci (hrabě Althan a Druget Homonnay).

Jeho soudce, Václav Bítovský z Bítova byl po porážce stavovského povstání na Moravě pohnán před soud, který Sarkanderovu smrt vyhodnotil jako brutální vraždu a nechal jej popravit.

Umučení kněze vyvolalo okamžitě značné pobouření. Jeho kult jako mučedníka se poměrně brzy rozšířil nejen na Moravě, ale i v Polsku a v Čechách. Dne 15. září 1859 ho papež Pius IX. blahořečil, a 21. května 1995 byl v Olomouci papežem Janem Pavlem II. svatořečen současně se Zdislavou z Lemberka. Kanonizace Jana Sarkandera byla ve své době kontroverzním tématem a nemalá část veřejnosti se stavěla proti ní. Proti kanonizaci se dosti ostře postavili též evangelíci a byla vnímána jako krok proti ekumenickému hnutí.

[editovat] Reference

• František Hrubý: Kněz Jan Sarkander - moravský mučedník doby bělohorské a jeho legenda. In ČČH 1939, pp. 236 - 271, 445 - 478.

[editovat] Externí odkazy

• Jan Sarkander – Patron zpovědního tajemství – podle Vera Schauber, Hanns Michael Schindler: Rok se svatými, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1994
• Kázání na stránkách Katolík revue – ultrakonzervantivními katolickými kruhy je Jan Sarkander vnímán jako symbol pravé tradice a jeho svatořečení jako významné vítězství v boji proti zhoubnému ekumenismu.